Hlavní obsah
Internet, technologie a elektronika

Může Írán vypnout internet půlce světa? Zaměřuje se na podmořské kabely

Foto: ChatGPT / DALL-E 3

Několik íránských tankerů se v posledních týdnech pohybovalo v blízkosti důležitých podmořských internetových kabelů v Ománském zálivu, nedaleko Hormuzského průlivu. K čemu se tam nyní schyluje?

Článek

Na dnešek jsem si pro vás připravil téma kolem Íránu a jeho možného záměru v blízké době zaútočit na podmořské datové kabely. Chce to Írán opravdu udělat? Existují nějaké konkrétní důkazy? A pokud ano, mělo by to skutečně takový dopad, jak se proslýchá? Pojďme si říci, co nyní víme a vznést nějaké zajímavé úvahy.

Manévry tankerů jsou dle dostupných informací natolik atypické, že vyvolávají obavy ohledně možného záměru Teheránu poškodit infrastrukturu, jež zajišťuje internetové spojení mezi Evropou, Asií a Afrikou.

Každý týden můžeme číst nové zprávy, titulky, sledovat pořady, v nichž si můžeme povšimnout, že odborníci se napříč spektrem shodují v postupném přesunu konfliktů na Blízkém východě i do nevojenských oblastí. Bezpečnostní analytici se též připojují k názoru, že tyto konflikty ohrožují rozsáhlou síť podmořských telekomunikačních kabelů, které vedou přes Hormuzský průliv a jeho okolí - infrastrukturu skutečně natolik důležitou, že by její narušení mohlo způsobit vážné problémy nejen regionálním státům, ale také mezinárodním technologickým firmám.

Britský deník Financial Times již v říjnu zveřejnil informace o několika těchto lodích spojených s Íránem, jak se pohybují v bezprostřední blízkosti tras důležitých podmořských kabelů. Jejich pohyb zaznamenala společnost Windward, která se specializuje na námořní zpravodajství, analýzu lodní dopravy a vyhodnocování rizik v námořních oblastech.

Mezi sledovanými plavidly byly tedy konkrétně tři tankery, které podléhají mezinárodním sankcím a jedna íránská rybářská loď. Neobvyklé přitom nebylo pouze jejich umístění, ale především způsob, jakým se v dané oblasti pohybovaly. Některé lodě výrazně zpomalovaly, opakovaně měnily směr a pohybovaly se v blízkosti několika důležitých kabelových tras. V některých případech navíc přestaly vysílat údaje o své poloze. Zejména poslední zmíněná skutečnost vzbuzuje velké obavy. Lodě totiž běžně používají automatický identifikační systém - AIS, který prostřednictvím rádiového signálu vysílá informace o jejich poloze, rychlosti, kurzu a dalších údajích. Systém je pak ve spojení s ostatními plavidly, přístavy i specializovanými analytickými společnostmi, které sledují námořní provoz.

Když však loď svůj transpondér vypne, na běžných veřejně dostupných sledovacích platformách po určitou dobu zmizí. To samosebou neznamená, že provádí nějaké neplechy. Na druhou stranu, jestliže se tento neobvyklý pohyb děje v blízkosti citlivé infrastruktury, pak už jen ze samotného principu musí vést k vyšší ostražitosti.

Windward proto nevylučuje, že plavidla mohla mezitím zmapovat přesné trasy podmořských kabelů, případně se připravovat na jejich poškození. Ve hře je také možnost umístění výbušných zařízení nebo námořních min v jejich blízkosti. Oficiální zjištění a informace však zatím nedokazují, že by podobná operace skutečně probíhala nebo že by Írán již vydal rozkaz k útoku.

Hormuz je pro internet důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát

Význam Hormuzu se tradičně spojuje primárně s přepravou ropy a zemního plynu, a je to tak. Přes tuto relativně úzkou vodní cestu prochází významná část světového obchodu s energetickými surovinami, přičemž jakékoli omezení námořní dopravy zde má okamžitý dopad na energetické trhy, ceny pohonných hmot i celkovou stabilitu světové ekonomiky. To jsme v průběhu roku 2026 mohli opakovaně vidět na totemech většiny čerpacích stanic, případně třeba u cen některých kovových výrobků.

Méně známou skutečností je však význam oné globální internetové infrastruktury. Mnoho lidí o tom buďto vůbec neví nebo tomu nepřikládají příliš velkou váhu. Někdo by si mohl myslet: Internet? Ten budeme mít vždy, přeci nás obklopují různé satelity, vysílače, antény, to je dostatečná infrastruktura, abychom byli ve spojení s okolním světem. Ovšem internetem se rozumí i další sféry, nikoliv jen přijímání a odesílání lokálních uživatelských dat. Pod hladinou Perského zálivu a v okolí Hormuzského průlivu se nachází rozsáhlá síť podmořských telekomunikačních kabelů, které přenášejí obrovské objemy dat mezi jednotlivými kontinenty a zajišťují fungování internetového provozu, cloudových služeb, finančních transakcí, videohovorů i komunikace mezi datovými centry.

Stejně tak si mnoho lidí představuje, že internet je založen především na satelitním přenosu. Naprostá většina mezinárodního datového provozu se však aktuálně přenáší zejména prostřednictvím optických kabelů položených na mořském dně. Satelity mají samozřejmě taktéž své důležité využití, ale kapacitou a ekonomikou provozu by nedokázaly v současnosti plně nahradit rozsáhlou síť podmořských spojnic.

Hormuzským průlivem dnes prochází celkem šest aktivních kabelů, přičemž další dva mají v regionu rozestavěné jednotlivé úseky. Íránská vojenská reprezentace ve svých veřejných vyjádřeních hovořila dokonce o sedmi významných kabelech. Rozdíl v uváděných počtech pravděpodobně souvisí s odlišným vymezením kabelových tras a jejich jednotlivých úseků.

Problém spočívá hlavně v geografii, kdy některé státy Perského zálivu jsou na těchto spojeních extrémně závislé. Irák, Kuvajt, Bahrajn a Katar využívají kabelové trasy vedoucí přes Hormuzský průliv jako hlavní spojení se zahraniční internetovou infrastrukturou.

Kdyby někdo přerušil tyto spoje, výrazně by tím omezil provoz mezinárodní datové komunikace. Ohroženy by byly nejen běžné internetové služby, ale rovněž bankovní systémy, firemní sítě, státní instituce a provoz datových center.

Dopady by to mělo koneckonců i za hranicemi zemí Perského zálivu. Významnou závislost na této oblasti má například také Indie. Přibližně třetina jejího internetového provozu směřujícího na západ prochází přes Perský záliv a Hormuzský průliv. Závažnější poškození kabelové infrastruktury by tak mohlo ovlivnit též datovou komunikaci mezi Indií, Evropou a dalšími částmi světa.

Zrovna Indie je skvělý příklad toho, proč tento problém nelze vnímat pouze jako regionální záležitost. Jelikož žijeme v ekonomické globalizaci, státní hranice jako takové jsou z hlediska digitální komunikace méně významné. Firma sídlící v Bombaji může být závislá na datovém centru v Evropě, banka v Dubaji na systémech provozovaných v USA a technologická korporace v Londýně zase na jiné infrastruktuře vedoucí přes Perský záliv. Když se přeruší jeden jediný článek řetězce, následky se projeví na místech, která jsou od samotného konfliktu vzdálená tisíce kilometrů.
Můj komentář

Podezřelé tankery se pohybovaly nad důležitými kabelovými trasami

Podle informací zveřejněných Windwardem se dvě z těchto lodí několik dní pohybovaly přímo nad důležitými kabelovými koridory. Jejich pohyb přitom neodpovídal běžné obchodní činnosti. Obě lodě údajně nepřepravovaly žádný komerční náklad a neměly zjevný obchodní důvod, proč by se v daných místech měly tak dlouho zdržovat.

Analytici kombinovali veřejně dostupná data z lodních transpondérů se satelitními snímky. A díky tomu snadno vystopovali nejen jejich deklarované polohy, ale také jejich skutečný pohyb v oblasti.

Zaznamenali například situace, kdy lodě výrazně zpomalily, opakovaně kroužily nad určitými částmi mořského dna a následně přestaly vysílat informace prostřednictvím AIS. Toto chování sice samo o sobě není důkaz přípravy sabotáže. Ale proč zrovna přesně po trase oněch podmořských kabelů? Jaký tedy byl skutečný účel jejich plavby?

Foto: ChatGPT / DALL-E 3

Optické kabely na mořském dně / ilustrace

Windward ve svém říjnovém hodnocení upozornila na možnost, že by lodě mohly shromažďovat informace o přesném umístění kabelových tras, což by byly v případě budoucího útoku jistě velmi cenné informace.

Zajímavá je také souvislost, že jedna z významných kabelových tras, v jejímž okolí se podezřelá plavidla pohybovala, souvisí s projektem 2Africa. Jde o rozsáhlý podmořský kabelový systém, který má propojit velkou část Afriky s Evropou a Asií. Na projektu se podílí technologické konsorcium zahrnující také americkou Metu - námi všemi jistě velmi známou mezinárodní firmu pana Marka Zuckerberga, která vlastní Facebook, Instagram a WhatsApp.

2Africa zároveň ukazuje, jak hluboko dnes mezinárodní korporát zasahuje do infrastruktury, která byla ještě před několika desetiletími vnímána zejména jako záležitost telekomunikačních operátorů a států. Zájmy takové Mety dnes zahrnují v první řadě obří datová centra, globální přenosové soustavy a fyzickou infrastrukturu, zatímco sociální sítě jsou jen jen zástěrka, reprezentace - třešnička na dortu. Z pohledu bezpečnosti to ale přináší dost tvrdou komplikaci pro zbytek. V případě, že se technologická infrastruktura největších amerických korporací stává hlavním cílem v konkrétních vojenských konfliktech, budou do toho zajisté zatahovány i firmy z dalších zemí, které v žádných válkách nijak nefigurují.
Můj komentář

Írán otevřeně hrozí podmořským kabelům

Tento podezřelý pohyb tankerů navíc přichází v době, kdy íránští představitelé začali stále otevřeněji upozorňovat na strategický význam podmořských kabelů a naznačovat, že by se tato infrastruktura mohla stát budoucí pákou na Spojené státy a jejich evropské spojence.

Od února 2026, kdy Spojené státy a Izrael zahájily agresi proti Íránu, se Teherán snaží rozšiřovat možnosti, jak na útočníky vyvíjet tlak. Vedle útoků na vojenské cíle, lodě a energetickou infrastrukturu se zaměřil také na komerční dopravu a technologické objekty v zemích Perského zálivu.

Íránská strategie přitom nespočívá jen v přímém vojenském střetu s americkými silami. Významná je také jeho schopnost narušovat ekonomické a technologické zájmy Spojených států a jejich partnerů.

V tomto kontextu jsou podmořské kabely opravdu zlatý grál pro Írán.

Již v květnu 2026 mluvčí íránských Islámských revolučních gard prohlásil, že Írán hodlá zavést poplatky za využívání internetových kabelů, protože patří americkým technologickým společnostem a dalším zahraničním vlastníkům. Íránská vláda tímto zřejmě chce podmořskou infrastrukturu využít i k posílení svého ekonomického a politického vlivu.

V posledních týdnech se však rétorika některých íránských představitelů posunula ještě o stupínek výše. Několik úředníků a velitelů Revolučních gard začalo přímo upozorňovat, že chtějí na kabely vedoucí přes Hormuzský průliv zaútočit.

Dne 20. října jeden z jejich mluvčích uvedl, že přes tuto oblast vede sedm významných kabelů, které zajišťují globální internetový provoz a přenos komerčních dat. Současně připojil varování adresované nepřátelům Íránu.

Podobná prohlášení mohou být klidně pouze plané výkřiky a výhrůžky, ovšem v době probíhající války představují důležitý signál, že íránské vedení začíná otevřeně uvažovat o narušení digitální infrastruktury.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Trumpova slova o vyhlazování mohou situaci dále vyostřit

Důležité poznamenat, že tyto výhrůžky namířené proti podmořským kabelům přicházejí v době, kdy se vztahy mezi Washingtonem a Teheránem nacházejí na mimořádně napjaté úrovni.

Prezident Donald Trump opakovaně pohrozil obnovením rozsáhlých vojenských úderů proti Íránu. Ve svém projevu před Valným shromážděním OSN v New Yorku 22. září dokonce prohlásil, že by Spojené státy mohly Írán „anihilovat“, čímž pravděpodobně narážel na možnost fyzicky zdeformovat a zničit Írán nukleárními zbraněmi.

Takto vyhrocená rétorika posléze samozřejmě vyvolává otázky ohledně dalšího vývoje konfliktu. Spojené státy totiž střídají vojenský tlak a zároveň vypouští balónky, že by snad mohlo dojít k diplomatickému průlomu.

Írán na druhé straně pokračuje v útocích na obchodní lodě a snaží se prostřednictvím ohrožení námořní dopravy zvýšit náklady případného dalšího amerického útoku.

Říjen se podle dostupných údajů stal měsícem s nejvyšším počtem útoků na lodní dopravu v Hormuzském průlivu od začátku války. Teherán je tedy více než ochoten využívat strategickou polohu země a ohrožovat jednu z nejdůležitějších obchodních tras světa.

A útok na podmořské kabely by do této strategie zapadal. Na rozdíl od přímého útoku na vojenskou základnu nebo ropný terminál by způsobil problémy v celé řadě odvětví a souběžně by přinesl značnou nejistotu na mezinárodní trhy. Dvě mouchy jednou ranou z pohledu Íránu.

K tomu všemu by nemuselo být jednoduché určit, kdo za konkrétním poškozením kabelu opravdu stojí. Musíme si uvědomit, že podmořská infrastruktura se stále nachází v obtížně dostupném prostředí a její narušení může mít ve finále celou řadu příčin. Proto i během válečných konfliktů by bylo těžké prokázat odpovědnost konkrétnímu aktérovi. Jinými slovy, každý podezřelý by se pak mohl snadno vymlouvat.

Tato nejednoznačnost dělá z podmořských kabelů velmi atraktivní cíl v rámci šedé zóny konfliktů, které se pohybují na hraně běžného politického nátlaku, sabotáže a otevřené vojenské operace.

Válka již nyní komplikuje opravy a výstavbu nových kabelů

Foto: ChatGPT / DALL-E 3

Specializovaný tým opravuje segment optického kabelu / ilustrace

Pro instalaci a opravy podmořských kabelů se používají specializované lodě vybavené technikou umožňující pokládání optických vedení na mořské dno. Je to početně omezená flotila, jejíž provoz vyžaduje zkušené posádky, specializované vybavení a především bezpečné podmínky na moři. Ovšem v oblasti, kde hrozí raketové a dronové útoky, útoky na obchodní lodě nebo námořní miny, je vykonávání takovéto práce takřka sebevražda.

Oprava podmořského kabelu je navíc velmi složitá operace. Nejprve je nutné přesně lokalizovat místo poškození, následně vyslat specializovanou loď, vytáhnout poškozenou část kabelu na palubu a provést opravu. Poté musí dojít k bezpečnému navrácení opraveného úseku zpět na mořské dno. V závislosti na hloubce, počasí, dostupnosti lodí a bezpečnostní situaci může celý proces zabrat týdny, případně i déle.

Taková omezená dostupnost specializovaných lodí představuje v současné situaci zásadní slabinu. Kdyby došlo k poškození několika kabelů současně, nemuselo by se povést všechny opravit v krátkém časovém horizontu.

Konflikt již ostatně ovlivnil onen projekt 2Africa tím, že musely být v důsledku války některé plánované práce v oblasti Perského zálivu pozastaveny. V době neustále rostoucí světové poptávky po přenosu dat je tento trend mimořádně nedobrý. Když se má rozšiřovat nebo budovat taková infrastruktura, vyžaduje to stabilní bezpečnostní prostředí, a jestliže se některé strategické oblasti stávají dlouhodobě nebezpečnými, zpomalí to automaticky rozvoj celého globálního telekomunikačního systému.

Technologické firmy hledají způsoby, jak Hormuz obejít

Asi takové nejlogičtější řešení, které člověka ihned napadne, je jednoduše vybudovat nové kabelové trasy, které by se vyhnuly Hormuzskému průlivu a nejrizikovějším oblastem Perského zálivu.

To však bude velmi obtížné a zdlouhavé. Nové kabelové spojení si vyžádá rozsáhlé investice, širokou mezinárodní spolupráci, technické plánování a často také dlouhá povolovací řízení. Navíc oni nemohou jednoduše položit kabel, kamkoliv se jim zlíbí. Trasa musí zohledňovat hloubku moře, geologické podmínky, existující námořní koridory i bezpečnostní rizika.

Některé státy proto zvažují rovněž častější využívání pozemních optických sítí, které by umožnily přenášet data mezi jednotlivými regiony mimo nejohroženější námořní oblasti.

Nebo se pak nabízí využití satelitních systémů jako nouzové zálohy. Jak jsem již naťuknul na začátku, satelity aktuálně sice nedokážou nahradit kapacitu podmořských optických kabelů v celém rozsahu, každopádně možná by zvládly zajistit alespoň část kritické komunikace v případě plošného výpadku.

Podstatou současných snah je hlavně diverzifikace. Žádná země ani technologická společnost by neměla být závislá pouze na několika málo strategických kabelových trasách, které mohou být v případě konfliktu snadno ohroženy.

Diverzifikace je v této chvíli asi to nejrozumnější a nejdostupnější řešení. Není možné chránit každý kilometr podmořského kabelu před případným poškozením, proto by bylo dle mého názoru praktičtější rozmělnit využití již existujících uzlů, aby výpadek jedné trasy neznamenal kritický problém pro celý stát nebo region. Podobnou logiku ostatně známe z energetické bezpečnosti, kdy země, které jsou závislé pouze na jednom dodavateli plynu nebo jedné přepravní trase, se v krizové situaci dostávají do velmi palčivé situace. U internetu to funguje úplně stejně.
Můj komentář

PS: Příště bych si rád pro změnu připravil zase trochu odlišné téma, ale přísahám, nebude to žádný smyšlený rodinný příběh 😄. Na Medium bych rád tímto kombinovaným způsobem přispíval pravidelně, jelikož mě skutečně baví dlouhé úvahy, rozbory a názory na zajímavá témata 🔎💡.

Mějte se krásně, milí čtenáři. Klidně pište komentáře, můžete mi dát i follow na této platformě, budu za to velmi rád. Níže přidávám zdroje, ze kterých jsem čerpal.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Podmořské kabely

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám