Článek
Dne 26. června obklíčili Švédové Cheb, který se 17. července vzdal. Císařská armáda, která dorazila se zpožděním, dobyla alespoň 26. července město a zámek Sokolov. 27. července přitáhli císařští k Chebu. 30. července došlo k bitvě, kde byl málem podle Schlechedera zajat sám císař (Šimek 2002, 98). Císařské vojsko ustoupilo do Stříbra a Wrangel mohl se svou armádou postupovat dále do nitra Čech.
Po obsazení hradu Kynžvartu přitáhli Švédové po hlavní silnici 13. srpna 1647 k Plané, za níž po dalších 10 kilometrech narazili na hluboké údolí Kosího potoka. Došlo k tzv. bitvě u Třebele, kdy obě armády ležely proti sobě tři týdny, avšak výsledek byl nerozhodný. Dne 5. září se obě armády odpoutaly (Matoušek 2006, 16 a n.).
Po bitvě u Třebele, když došlo k odpoutání obou armád, píše dne 1. září generál Hatzfeld z polního tábora u Třebele maršálu Piccolominimu, „že švédská vojska trpí od porážky u Třebele velkým nedostatkem krmení a Wrangel toužebně očekává ohlášené spojení s Königsmarckem a výmarskými vojsky, aby na císařské stačili“ (Šimek 2002, 100).
Wrangel snad nejprve ustoupil zpět do 10km vzdálené Plané. Toho patrně využila císařská armáda a rychlým pochodem obešla Švédy od jihu a získala Tachov (Matoušek 2006, 20). Později pravděpodobně postupovala k Teplé.
Dobytím Tachova a ohrožením zásobovací trasy přes Žandov do Chebu se Wrangel dostal do velmi nepříjemného postavení strategického obklíčení, které se mohlo kdykoliv změnit v taktické a následnou katastrofu. Jedinou možností bylo vystoupat na Tepelskou pahorkatinu a odsud se probít do Chebu. Obě armády proti sobě ležely u Teplé od 7. 9. 1647 (Šimek 2002, 100).
Je patrné, že se obě armády prostřídaly ve světových stranách, neboť císařská armáda ve snaze zablokovat cestu do Chebu postupovala z prostoru severně od Plané přes Michalovy Hory eventuálně přes Pístov kolem rybníka Betléma rovnou do města. Švédové tudíž museli pravděpodobně postupovat jižněji ve směru na Bezdružice, kde se asi v prostoru kolem Ovčího vrchu stočili na sever a došli tak k Teplé od jihu či spíše od jihozápadu, od vesnice Beroun.
Veduta zobrazuje jen opevněné tábory či ležení a dělostřeleckou přestřelku. Rondel v Rankovicích, dodnes zřejmě mylně považovaný za relikt středověké tvrze (Bělohlávek 1985, 292; Úlovec 2000, 646 – 647), blokoval cestu přes Poutnov do Mnichova a tudíž možnost obejití císařské armády ze severu. Stejnou funkci měla snad i reduta u Betlému (dnes camping), opět někdy mylně řazená mezi tvrze, i když je zároveň připouštěno, že by mohlo jít o opevnění z bitvy u Teplé. (Úlovec 1998a, 22).
Císařské pozice tak vytvářely krátkou efektivní frontu znemožňující jejich obejití. Po čtrnáctidenním ležení na místě a dělostřelecké přestřelce, kdy se Švédové pokoušeli marně dobýt strategické pahorky na jih a východně od města (mezi nádražím, klášterem a městem), kde se nacházely reduty a dělostřelecká postavení císařských, začalo být jasné, že švédské vojsko blokádu neprorazí.
Švédové se nakonec spokojili jen drancováním a vypalováním okolních vesnic a dvorů. Důvodem tohoto běsnění byla patrně stále se zhoršující zásobovací situace vojska. Proto své potřeby opatřovalo ber kde ber. Nakonec obešli jižně Doupovské hory a ustoupili přes Kadaň a hřebeny Krušných hor do Saska dlouhým a vyčerpávajícím pochodem.
Tento pochod zaplatilo mnoho švédských vojáků životem. Proto lze pokládat výsledek bitvy u Teplé za úspěch císařského vojska. Toho využili císařští a v říjnu roku 1647 dobyli Kynžvart (Úlovec 1998b, 113)
Pozice císařských prakticky pohltila pozdější městská zástavba, když se Teplá rozrůstala. Jen severním směrem lze budoucně nějaké polní opevnění dohledat. Nehluboké provizorní polní opevnění švédského tábora vzalo za své zejména intenzivní hlubokou orbou. Jedině geomorfologické body se dají podle veduty dobře identifikovat a podle nich odvodit polohu, tvar i velikost tábora.
Zatím zůstává nezodpovězenou otázkou, zda zákres vojenských pozic na vedutě odpovídá skutečnému stavu. To bude nutné ověřit pomocí moderních metod nedestruktivní archeologie, popřípadě v některých místech pomocí exkavace.
Použité prameny a literatura:
Antropoweb – http://amtropologie.zcu.cz/index.php2clanek=6018&kategorie=88;
Bělohlávek, M.a kol. 1985: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Praha; Mapy.cz – http://www.mapy.cz;
Matoušek, V. 2006: Třebel. Obraz krajiny s bitvou. Praha; Šimek J. 2002: Bitva u Třebele v Teatru Europaeu. In Minulostí Západočeského kraje XXXVII. Plzeň, s. 87 – 108;
Úlovec, J. 1998a: Betlém. In: Kolektiv: Encyklopedie Českých tvrzí I. Praha, s. 22.
Úlovec, J. 1998b: Hrady, zámky a tvrze na Chebsku. Cheb. Úlovec, J. 2000: Rankovice. In: Kolektiv: Encyklopedie českých tvrzí II. Praha, s. 646 – 647.
