Článek
Vynálezci kinematografu Auguste a Louis Lumiérové představili v Paříži svůj přístroj 28. prosince 1895. V červenci následujícího roku se první představení se odehrávala v západočeských lázeňských městech, v Karlových Varech a Mariánských Lázních. V Praze, v prosinci, v hostinci U Saského dvora v Hybernské ulici se promítaly filmy „Scéna u holiče“, „Hasiči“ a „Skotský tanec“ atd.
Jana Kříženeckého film tehdy nadchl. V roce 1898 si od Lumiérů koupil filmovou kameru a hned se pustil do prvních filmových pokusů. Dne 19. května zachytil potopení parníku František Josef I., zdravotníky ošetřující raněné a umrlčí káry odvážející utonulá těla do márnic. Pro promítání na Výstavě architektury a inženýrství v holešovickém výstavišti nechal postavit dřevěnou boudu se 180 sedadly. Vstupné stálo 30 krejcarů.
S nápadem na natočení první ho hraného snímku přišel za Kříženeckým herec a kabaretiér Josef Šváb Malostranský. Tak vznikly první české mikrokomedie „Dostaveníčko ve mlýnici“, „Výstavní párkař a lepič plakátů“ a „Smích a pláč“.
Jenže, jak se ukazuje, již tehdy se kradly náměty a nápady. Pochopitelně je autoři trochu upravili podle svých potřeb. A to je i případ filmu Výstavní párkař a lepič plakátů, který si kostru příběhu půjčil od nikoho menšího něž Georgese Mélièse.
Georges Méliès byl původně kouzelník a eskamotér. Dne 28. prosince 1895 navštívil první promítání kinematografu bratří Lumièrů. A od té doby už nemohl jinak. V roce 1896 natočil svůj první film Une partie de cartes (Partie karet), repliku stejného námětu režírovaného Louisem Lumièrem. Založil si vlastní produkční firmu Star Film a v roce 1897 vytvořil ve svém domě v Montreuil první filmový ateliér na světě.
K jeho nejlepším filmům patřily L'affaire Dreyfus , Cesta na měsíc, Korunovace krále Edwarda VII, Cesta do nemožna (Le voyage á travers l’impossible), 20000 mil pod mořem a další. K jedněm z jeho prvních filmů patřil film Zákaz výlepu (Défense d'afficher)(Zá, natočený v roce 1896. Je to film s číslem 15 v katalogu Star Film. Až do objevení dochované kopie v roce 2004 a jejího následného restaurování se mělo za to, že je ztracen.
Příběh je jednoduchý. Voják stojí na stráži před zdí s nápisem Zákaz výlepu. Přichází lepič, aby na zakázanou zeď nalepil plakát. Jakmile opustí scénu, dorazí další lepič, který na ten první umístí ještě větší plakát, inzerující představení na jevišti v divadle Roberta Houdiniho v divadle Georgese Mélièse. První lepič se vrací na scénu a oba se začnou hádat a polévat lepidlem, ale oba odejdou, než se voják vrátí. Roztržitý strážce si nelegálně vyvěšeného plakátu nevšimne, ale jeho nadřízený ano.
Není zřejmé, zda se tak stalo bezděčně, nevědomky, nebo jej Josef Šváb Malostranský „obšlehl“ s přímým záměrem, protože se mu Mélièsův film líbil. Ale dějiny filmu jsou plné takových výpůjček a remake straších snímků. Proto buďme k našim prvním prvním filmovým tvůrcům shovívaví. Ostatně sám Georges Méliès ukradl námět a děj svého prvního filmu Lumiérům. Úsměvné je, že se tak dělo od samotných počátků, kdy byl film ještě v batolecím věku.
Reference:
Georges Méliès na Wikipedii ORG
Défense d’afficher na Wikipedii ORG
Défense d’afficher v Česko-Slovenské filmové databázi
Štábla Z.: Český kinematograf Jana Kříženeckého, Praha 1973
Luboš Bartošek, Náš film 1896–1945, Praha 1985
KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.
