Článek
„Vytvořená databáze genomů má zásadní význam pro objasnění historie původu a distribuce národů Ruska, což je také důležité pro provádění lékařského vědeckého výzkumu relevantního pro populaci Ruské federace,“ říká Shishkin, viceprezident pro energetiku, lokalizaci a inovace v Rosněftu.
Pro nás jsou výsledky těchto genetických výzkumů užitečné i pro pochopení historického rámce tzv. ruské etnogeneze, zejména v souvislosti s válkou na na Ukrajině, kdy se snažíme definovat, co je „ruské“ a co už ne.
Nejběžnější Y-DNA haploskupiny mezi Rusy (n=1228) jsou:
Haploskupina R1a – s průměrem 46,7 % (převážně M 558)
Haploskupina N – s průměrem 21,6 % (N2 a N3)
Haploskupina I – s průměrem 17,6 % (I1a, I1b)
Haploskupina R1b – s průměrem 5,8 %
8,3 % ostatní
Haploskupina R1a je spojována s balto-slovanskými mluvčími a tvoří zhruba polovinu všech chromozomů Y-DNA, s výjimkou severního Ruska, kde klesá na 20–30 %. Je tvořena především markerem M 558 na rozdíl od markeru M458, který je typický pro západní Slovany.
Haploskupina R1b se nachází v mozaikovém vzoru a obecně v nízkých frekvencích. Do Ruska dorazila až s různými evropskými diasporami v novověku. Haploskupina N (N3 a N2) je spojována s altajskými a uralskými mluvčími, podíl N3 se snižuje od severu (>35 %) k jihu (<10 %), zatímco N2 je přítomna pouze mezi severními Rusy (3–14 %), ale jinde chybí.
Druhou častou mezi Rusy je právě haploskupina N3, která je typickou haploskupinou pro altajské a ugrofinské populace Sibiře a severovýchodní Evropy. N3 výrazně klesá od severu (>35 %) k jihu (<10 %). N3 tedy sleduje trend, opačný k trendu pozorovanému pro R1a.
Podobně haploskupina N2 odhaluje vzorec klesající frekvence od severovýchodu k jihozápadu. Tato sesterská skupina k N3 je rozšířená na západní Sibiři a je přítomna také v populacích Volha-Ural s frekvencí přibližně 20 %.6,21 severní Rusové mají tuto haploskupinu s proměnlivou frekvencí (14 %, 7 % a 3 % ve třech severních populacích), zatímco jinde mezi Rusy se prakticky nevyskytuje. Historicky odpovídá Volžskému Bulharsku a také současným tatarským populacím.
Třetí nejčastější haploskupinou u Rusů je I1b. Distribuce I1b v ruské oblasti sleduje klesající trend „mimo Balkán“ odkud se šířila: V jihozápadním Rusku je jeho frekvence přibližně 15 %, ve středu přibližně 10 % a na severovýchodě je to méně než 5 %.
Sesterská haploskupina I1a, vykazující nejvyšší četnost ve Skandinávii, vykazuje opačný trend než I1b tím, že je častější mezi nejvýchodnějšími ruskými populacemi a stejně tak v povolžsko-finském Mordvinu. Tento vzorec šíření se překrývá se vikingskými cestami ze Skandinávie do povodí Volhy.
Zbývající dvě haploskupiny, J2 a E3b se mohly do Ruska dostat spolu s I1b z Balkánu, kde se často také vyskytují.
Haploskupiny R1a, N3, I1b, R1b, I1a, J2, N2 a E3b. Dohromady tvoří 95 % celkového ruského chromozomálního fondu Y.
Distribuci chromozomální DNA kopíruje věrně i regionální rozložení autozomální DNA, která je odpovědná za vzhled, nemoci a např. toleranci, či intoleranci na některé léky. Ukazuje se, že jednotlivé etnicky ruské regiony vykazují výraznou vnitrogenomickou odlišnost.
To lze vysvětlit tak, že ruská kolonizace pouze překryla původní etnický substrát a dané území, týká se to hlavně severu Ruska, přetvořila hlavně jazykově a kulturně. Odlišná je situace na Sibiři a Dálném Východě, kde Rusové obývají pouze jih a obrovské rozlohy země jsou řídce osídleny pouze etnicky původním jazykově rusifikovaným obyvatelstvem, které se s Rusy příliš nemísí.
Ruská propaganda hlásá také vysokou afinitu ruského genomu s ukrajinským, čímž ospravedlňuje snahu o násilnou anexi Ukrajiny. Ukrajinský genofond zahrnuje následující Y-haploskupiny v pořadí od nejrozšířenějších: R1a (43 %), I2a (23 %), R1b (8 %), E1b1b (7 %), I1 (5 %), N1 (5 %), J2 (4 %), G (3 %), T (1 %). Při zběžném pohledu je patrný vliv dácké (dnes rumunsko-moldavské chromozomální DNA), který spolu s E1b1n (antický vliv středomořských populací) tvoří až třetinu populace.
Haploskupina R1a, hlavně markerM558, je sice zastoupena také velmi významně podobně jako v Rusku, ale hlavního markeru obsahuje i méně početné markery odvozené z cladu Z282, např. R1a1a1g, které sdílí s Bělorusy, nikoliv s Rusy a naopak.
Je tedy přes jistou příbuznost velká vnitrogenetická diverzita mezi evropským Ruskem a Rusy na jedné straně obecně a Ukrajinci. Naopak sever Ukrajiny má geneticky velmi blízko k běloruské populaci a obyvatelé jižní Ukrajiny jsou velmi blízcí Rumunům a Balkáncům vůbec.
Reference:
A genome database of 100 thousand Russians will be created by the end of 2025, GxP News -13.02.2024. Staženo 21. 6. 2025
Two Sources of the Russian Patrilineal Heritage in Their Eurasian Context, PMC Journal, 8. 1. 2008. Staženo 22. 6. 2025
https://en.wikipedia.org/wiki/Haplogroup_R1a. Staženo 22. 6. 2025
