Článek
Generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků stále častěji zjišťuje, že klasický „český sen“ – tedy pořízení vlastního domu se zahradou, spolehlivého rodinného auta, výchova dvou dětí a pravidelná dovolená u moře – je pro mnohé nedosažitelnou iluzí. Přední ekonomové bijí na poplach a varují, že kombinace astronomicky vysokých cen nemovitostí, neúprosné inflace a stagnujících reálných mezd posouvá tuto kdysi běžnou a dosažitelnou představu o životě do roviny luxusu, který si už nemůže dovolit každý, ani ten s průměrným příjmem.
Zrod a blednutí snu: Od poválečné obnovy k dnešní realitě
Představa „českého snu“ není výmyslem posledních let, ale produktem historického vývoje. Její kořeny sahají především do poválečné éry a následně se zformovala v 90. letech a na počátku nového milénia, kdy po období socialismu a bytové krize přišla ekonomická transformace. Vlastní bydlení bylo pro mnoho rodin symbolem svobody, stability a prosperity, a s relativně dostupnými cenami nemovitostí, rozvojem hypotečního trhu a poměrně rychlým růstem příjmů se zdálo, že je na dosah pro široké vrstvy společnosti. Auto přestalo být luxusem, dvě děti normou a dovolená u moře se stala standardem, na který se šetřilo a těšilo. Byla to éra optimismu a víry v lepší zítřky.
Dnes je však situace dramaticky odlišná a pro mnohé skličující. Ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech a jejich přilehlých aglomeracích, vystřelily do astronomických výšin, které jsou pro běžného člověka jen těžko pochopitelné. Pražské byty a rodinné domy se pro průměrně vydělávajícího člověka staly v podstatě nedostupnými. Podobná, byť zatím o něco mírnější, situace se šíří i do krajských měst, včetně Českých Budějovic, Brna, Plzně či Ostravy. Ačkoliv hypoteční úvěry jsou po nedávné korekci sazeb opět dostupnější než před rokem, stále vyžadují značnou akontaci, která se počítá v milionech korun, a následně vysoké měsíční splátky, které zatěžují rodinné rozpočty na desítky let dopředu, často až do důchodu.
„Mladí lidé, kteří dnes nastupují do pracovního života, se potýkají s finanční realitou, která je pro generaci jejich rodičů naprosto neznámá,“ říká uznávaný ekonomický analytik. „Poměr mezi průměrnou cenou nemovitosti a průměrnou mzdou je v České republice jeden z nejhorších v Evropě. Ceny nemovitostí rostou mnohonásobně rychleji než mzdy, což vytváří obrovskou nůžky, která se stále rozevírá. To, co bylo pro generaci jejich rodičů běžné a dosažitelné s jedním průměrným platem, se pro ně stává nedostižným luxusem, na který je potřeba platů několik.“
Inflace a stagnující reálné mzdy: Dva záludní nepřátelé „českého snu“
Nemovitosti jsou pouze jednou stranou mince, která dál rozevírá nůžky mezi snem a realitou. Dalším zásadním faktorem je neúprosná inflace, která v posledních letech prudce vystřelila a ukrojila značnou část z reálných příjmů domácností. Prudce rostou ceny potravin, které tvoří podstatnou část rodinných výdajů, dramaticky se zvýšily ceny energií, které prodražují bydlení, doprava je nákladnější a zdražily i mnohé služby. To v praxi znamená, že i když mzdy nominálně rostou a na výplatní pásce vidíme vyšší čísla, jejich kupní síla se ve skutečnosti snižuje. Po zaplacení základních životních nákladů, jako je bydlení, jídlo, doprava a školka, už mnohým rodinám nezbývá dostatek prostředků na spoření na bydlení, natož na pořízení nového auta nebo na vysněnou rodinnou dovolenou u moře.
„Je to jako neustálý závod, ve kterém máte pocit, že nemáte šanci vyhrát, i když se snažíte, co to jde,“ popisuje každodenní realitu paní Petra (35), matka jednoho dítěte, která s manželem bydlí v nájemním bytě v krajském městě. „S manželem oba pracujeme na plný úvazek, ale když zaplatíme nájem, školku, jídlo, účty za energie a telefon, zbude nám na konci měsíce jen pár tisíc korun. O hypotéce na vlastní dům si můžeme nechat jen zdát, a na dovolenou šetříme z posledních sil každý měsíc, co nám zbyde.“
Tato finanční tíseň vede k tomu, že mnoho mladých rodin musí revidovat své priority a často se vzdát dříve běžných věcí, jako jsou koníčky, kulturní akce nebo prosté posezení s přáteli v restauraci. Život se stává bojem o přežití a o pokrytí základních potřeb.
Děti a nejistá budoucnost: Další dilema pro mladé rodiny
Rostoucí náklady na život a bydlení mají přímý a citelný dopad i na jedno z nejdůležitějších rozhodování v životě mladých lidí – na založení rodiny a pořízení dětí. Mít dvě děti, což bylo dříve v české společnosti standardem a přirozenou součástí rodinného života, se pro mnohé stává luxusem, který si buď objektivně nemohou dovolit, nebo se bojí ekonomické nejistoty a neúměrné finanční zátěže, která by s výchovou dětí byla spojená. Náklady na výchovu dětí, od plen a kojenecké výživy přes oblečení a hračky až po školní pomůcky, kroužky a volnočasové aktivity, jsou značné a neustále rostou. K tomu se přidávají náklady na péči o děti, jako jsou jesle nebo školky, které často nejsou dostupné nebo jsou příliš drahé.
Ekonomové a demografové varují, že pokud se tento trend nezmění, může mít dlouhodobé a devastující dopady na demografický vývoj v zemi a potažmo i na budoucí stav celé ekonomiky a udržitelnost sociálního systému. Méně dětí znamená stárnoucí populaci, menší počet plátců daní a odvodů v budoucnu, což ohrozí udržitelnost důchodového systému a celého sociálního státu.
Co dál? Hledání nových cest a redefinice snu
Změnit tento alarmující trend nebude jednoduché a vyžaduje komplexní a koordinované řešení na úrovni státu, samospráv, podniků i celé společnosti. Je potřeba zaměřit se na:
- Systematickou podporu dostupného bydlení: Stát by měl aktivně podporovat výstavbu nejen komerčního, ale především dostupného nájemního bydlení a družstevního bydlení. Je nezbytné zjednodušit a zrychlit stavební povolovací procesy, které jsou v Česku jedny z nejdelších v Evropě. Dále by se měla zvážit efektivní regulace cen nájmů, aby se omezily spekulace na trhu s bydlením a aby nájemní bydlení bylo skutečně dostupnou alternativou.
- Podporu růstu reálných mezd a kupní síly: Klíčové je podporovat růst produktivity a konkurenceschopnosti celé ekonomiky, což by mělo vést k udržitelnému růstu mezd a vyšší kupní síle občanů. Toho lze dosáhnout investicemi do inovací, vzdělávání, vědy a výzkumu a podporou podnikání.
- Cílenou a efektivní podporu rodin: Kromě přímé finanční podpory rodin je naprosto klíčové zajistit dostupné a kvalitní služby péče o děti, jako jsou jesle a školky, a to s dostatečnou kapacitou po celé zemi. Pouze tak mohou rodiče snadněji skloubit rodinný a pracovní život, což je pro ekonomiku klíčové. Dále by se měla zvážit podpora flexibilních forem práce.
- Změnu mentality a redefinici „úspěchu“: Možná bude nutné přehodnotit i samotnou definici „úspěšného života“ a „českého snu“. Možná už není nutné vlastnit dům za každou cenu, ale spíše se zaměřit na kvalitu života, mentální pohodu, flexibilitu a osobní spokojenost, která nemusí být nutně spojena s tradičními materiálními symboly. Důraz by se mohl přesunout na zážitky, vzdělání, osobní růst a silné komunitní vazby.
„Český sen se stal spíše ekonomickou kategorií, která pro mnohé zůstává nedosažitelná, než realitou pro každého,“ uzavírá ekonom. „Musíme si uvědomit, že to, co fungovalo v minulosti, už dnes neplatí. Je potřeba hledat nové, odvážné a komplexní cesty, jak zajistit, aby život v České republice byl i nadále kvalitní a dostupný pro co nejvíce lidí, a aby se alespoň část snu stala opět dosažitelnou realitou.“
Jak vnímáte „český sen“ ve vaší generaci? Myslíte si, že je stále dosažitelný, nebo je potřeba přehodnotit naše očekávání? Jaké konkrétní kroky by podle vás měly být podniknuty, aby se život v Česku stal pro mladé lidi opět dostupnější a „český sen“ reálnější?
