Článek
JIHLAVA – V tichém, panelákovém bytě na okraji Jihlavy žije paní Jana Novotná. Před šesti lety odešla do důchodu a s ním přišla realita, se kterou se každý den potýká tisíce seniorů v České republice: minimální důchod. Pro paní Janu, která po celý život pracovala jako prodavačka, znamená tato suma neustálý boj o každý haléř a každodenní rozhodování, co si může dovolit.
„Vždycky jsem si myslela, že se do důchodu budu těšit, že si budu užívat klidu a vnoučat,“ začíná vyprávění paní Jana, zatímco nám nabízí hrnek levné kávy. „Ale pravda je, že je to spíš starost než radost. Každý měsíc počítám každou korunu, abych vůbec vyšla.“
Realita čísel a každodenní dilemata
Paní Jana dostává důchod, který se pohybuje jen mírně nad aktuální hranicí minimálního důchodu. Po zaplacení nájmu a poplatků za energie, které tvoří největší část jejích výdajů, jí zbývá jen zlomek na jídlo, léky, hygienu a občasné malé radosti.
„Nejdřív zaplatím nájem a elektriku, to je priorita. Pak koukám, kolik mi zbylo na jídlo,“ popisuje. „Často kupuji jen to nejnutnější – brambory, těstoviny, levné pečivo. Maso si dopřeji jen občas, a když už, tak nějaké v akci.“
Nákup léků je další velká položka. Paní Jana bere několik druhů léků na vysoký tlak a cukrovku. I přes doplatky od pojišťovny jsou to značné výdaje, které se odrazí na jejím rozpočtu. „Když mám hodně doplatků, musím si to rozložit. Někdy si řeknu, že radši nebudu jíst tolik, abych měla na léky. Zdraví je přece nejdůležitější.“
Problém, který se týká mnoha
Případ paní Jany není ojedinělý. Podle dat Českého statistického úřadu se s nízkými důchody potýká značná část seniorů, zejména ti, kteří po celý život pracovali v hůře placených profesích nebo měli dlouhá období v nezaměstnanosti. Ačkoliv vláda pravidelně zvyšuje důchody, inflace a rostoucí ceny energií často jejich reálnou hodnotu snižují.
„Situace seniorů s nízkými důchody je alarmující,“ říká sociolog Petr Dvořák. „Mnozí z nich se ocitají v chudobě, často jsou izolovaní a nemají dostatek prostředků na základní životní potřeby. To má dopad nejen na jejich fyzické, ale i duševní zdraví.“
Malé radosti a naděje
I přes těžkosti si paní Jana snaží udržet pozitivní mysl. Těší se na návštěvy vnoučat, které jí občas přinesou nějakou maličkost nebo pomohou s nákupem. Ráda sleduje televizi a luští křížovky. „Aspoň mám na starosti to, co jsem si uvařila k obědu, a ne na to, co se děje ve světě,“ usmívá se trpce.
Pro paní Janu a tisíce dalších seniorů je minimální důchod každodenním bojem o důstojný život. Jejich příběhy nám připomínají, že za čísly ve statistikách se skrývají skuteční lidé s reálnými problémy, které si zaslouží naši pozornost a pomoc.
