Článek
V době, kdy se státní rozpočet České republiky potýká s astronomickými schodky a hledají se cesty k jeho ozdravení, se na stůl dostávají i návrhy, které sice nejsou politicky populární, ale z ekonomického hlediska by mohly mít značný dopad. Jedním z takových radikálních řešení je zrušení některých státních svátků. Zastánci této myšlenky argumentují, že každý pracovní den navíc by mohl do státní kasy přinést miliardy korun, a pomoci tak ekonomice dostat se z červených čísel, aniž by bylo nutné drasticky zvyšovat daně nebo škrtat v sociální oblasti.
Neviditelná cena volna: Jak svátky zatěžují ekonomiku?
Na první pohled se může zdát, že jeden či dva volné dny navíc v roce nemohou mít zásadní ekonomický dopad na celou zemi. Skutečnost je však mnohem komplexnější a finančně náročnější. Každý státní svátek znamená výrazný výpadek v produkci a poskytování služeb napříč celou ekonomikou. Továrny stojí, stavební firmy nepracují, obchody mají omezenou otevírací dobu, úřady jsou zavřené a většina služeb funguje v omezeném režimu nebo vůbec. Tato přerušení se přímo promítají do nižšího hrubého domácího produktu (HDP), který je klíčovým ukazatelem ekonomické výkonnosti země. Současně dochází k výpadkům v příjmech státního rozpočtu z odvodů na sociální a zdravotní pojištění, jelikož se za tyto dny nevybírají plné odvody z mezd.
Ekonomové a analytické instituce, které se zabývají makroekonomickými dopady, odhadují, že jeden státní svátek představuje pro českou ekonomiku ztrátu v řádu jednotek miliard korun. Jedná se o komplexní propočty, které zohledňují nejen ušlý zisk firem, ale i zmíněné výpadky v odvodech a sníženou spotřebu. Pokud by se tedy zrušily například dva svátky ročně, potenciální úspora a dodatečné příjmy pro stát by se mohly pohybovat v řádu desítek miliard korun ročně. Tyto nemalé prostředky by pak mohly být účelně použity na snížení masivního státního dluhu, na tolik potřebné investice do kritické infrastruktury, jako jsou silnice, železnice nebo energetika, nebo na financování jiných priorit, které jsou v současné době odkládány kvůli nedostatku financí.
„Důležité je uvědomit si, že nejde jen o to, že se ve svátek nepracuje. Pro mnoho firem je to dvojí zátěž,“ vysvětluje renomovaný ekonomický analytik. „Zaměstnavatelé musí platit zaměstnancům i za svátek, a přesto nemají produkci. To zvyšuje jejich fixní náklady a snižuje efektivitu. V mezinárodním srovnání navíc máme poměrně vysoký počet státních svátků. Některé ekonomicky vyspělé země s menším počtem volných dnů vykazují stabilnější a vyšší ekonomickou dynamiku, což by pro nás mělo být inspirací.“
Které svátky jsou na mušce a proč?
Diskuze o zrušení svátků se nejčastěji točí kolem těch, které nemají tak silný historický či národní význam pro většinu obyvatel jako například Vánoce nebo Velikonoce, jež jsou hluboce zakořeněny v kulturní tradici. Mezi často zmiňovanými svátky, u kterých by se zrušení zvažovalo kvůli jejich dopadu na produktivitu, jsou například Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (5. července) nebo Den upálení mistra Jana Husa (6. července). Tyto dva dny, které jsou často spojené s víkendem, v praxi vytvářejí takzvaný „prodloužený víkend“ uprostřed léta, což vede k hromadnému odlivu lidí na dovolené a následně k významnému zpomalení ekonomické aktivity. Dalšími kandidáty by mohly být některé méně významné církevní svátky.
Zastánci tohoto kroku zdůrazňují, že nejde o popírání historického významu těchto dnů nebo o snižování úcty k významným osobnostem a událostem české historie. Naopak, jde o racionální ekonomické rozhodnutí v době, kdy se stát nachází v hluboké finanční krizi. Podle nich by se historický význam těchto dnů mohl připomínat jinými, méně finančně náročnými způsoby, jako jsou vzdělávací programy, kulturní akce nebo speciální vysílání v médiích, které by zároveň posílily povědomí o těchto událostech u mladší generace.
Úskalí politické a společenské: Oběť pro vyšší dobro?
Zrušení svátků je však, jak je zřejmé, velmi citlivé téma a naráží na silný odpor z různých stran. Je to politicky extrémně nepopulární krok, který by mohl vyvolat masivní vlnu nevole a protestů mezi širokou veřejností, která si své volné dny cení a chrání. Obzvláště ti, kteří pracují v sektorech s omezeným počtem dní dovolené nebo ve směnách, by tento krok vnímali jako zhoršení svých pracovních a životních podmínek. Mohlo by to vést k demotivaci a nespokojenosti.
Silné protesty by se daly očekávat i ze strany církevních organizací a spolků, které s danými svátky pojí hluboké náboženské, kulturní a historické tradice. Nastala by složitá a emocionální debata o rovnováze mezi čistou ekonomickou racionalitou na jedné straně a zachováním kulturního, duchovního a historického odkazu národa na straně druhé.
„Samozřejmě, že chápu ekonomické argumenty, které jsou bezesporu relevantní, ale tyto svátky mají pro mnoho lidí, věřících i nevěřících, duchovní a historický význam, který přesahuje pouhý volný den,“ říká zástupce jedné z největších náboženských obcí v zemi. „Není to jen o dni volna, ale o udržování tradice, kolektivní paměti národa a možnosti uctít důležité události, které formovaly naši identitu.“
Je to skutečné řešení, nebo jen dílčí náplast?
I kdyby se zrušení svátků podařilo prosadit navzdory předpokládanému odporu, je otázka, zda by se jednalo o skutečné systémové a dlouhodobé řešení obrovského schodku státního rozpočtu, nebo spíše o dílčí, byť významnou náplast. Kritici tohoto opatření namítají, že dopad by byl sice citelný a přinesl by miliardy, ale v kontextu stovek miliardových schodků by nemusel být dostatečný pro zásadní změnu. Tvrdí, že je potřeba se zaměřit na mnohem komplexnější a hlubší reformy veřejných financí, které by zahrnovaly snižování byrokracie, revizi dotačních programů, efektivnější výběr daní, ale i zásadní restrukturalizaci výdajů státu.
Přesto se diskuze o zrušení svátků pravidelně objevuje v médiích a politických kuloárech jako jedna z možných, i když nepopulárních cest k rychlejšímu ozdravení státního rozpočtu. Je zřejmé, že vláda, která by se do takového kroku pustila, by musela prokázat nejen značnou politickou odvahu a rozhodnost, ale především schopnost přesvědčit veřejnost o jeho nevyhnutelnosti a dlouhodobé prospěšnosti pro ekonomickou stabilitu a budoucí generace. V konečném důsledku jde o nalezení rovnováhy mezi ekonomickou nutností a společenskou únosností.
Co si myslíte o myšlence zrušení některých státních svátků pro zlepšení státního rozpočtu? Které svátky byste případně zvažovali zrušit a proč? Nebo vidíte jiné, efektivnější cesty k ozdravení veřejných financí?
