Modrá krev v pohraničí: Příběhy šlechticů, které utvářely tvář Tachovska

Když projíždíte krajinou v okolí Tachova, Plané nebo Boru, míjíte siluety staveb, které po staletí definovaly mocenský řád západních Čech. Šlechtické rody na Tachovsku nebyly jen majiteli půdy; byli to investoři, vizionáři a často i kontroverzní postavy dějin. V květnu 2026, kdy se mnohá tato sídla po náročných rekonstrukcích otevírají veřejnosti v plné kráse, je ideální čas připomenout si ty, kteří zde vládli.

Jedním z nejvýraznějších rodů, který se nesmazatelně zapsal do historie regionu, jsou Löwenstein-Wertheim-Rochefort. Tento německý knížecí rod získal panství Bor v roce 1720 a držel ho neuvěřitelných 225 let až do konce druhé světové války.

Dominantou Boru je zámek, který v 19. století prošel zásadní přestavbou do romantické novogotiky. Löwensteinové zde vytvořili reprezentativní sídlo, kterému dominuje mohutná bílá věž – původně součást středověkého hradu. Rod se zasloužil o rozkvět města, podporoval místní církevní památky a v nedalekém lese nechal vybudovat monumentální rodovou hrobku, která je dodnes tichým svědkem jejich zašlé slávy.

Pokud mluvíme o Tachově, nelze nezmínit rod Windischgrätz. Alfred I. kníže Windischgrätz, proslulý rakouský polní maršál, koupil tachovské panství na konci 18. století. Zatímco městský zámek v Tachově sloužil jako administrativní a obytné centrum, skutečný klenot nechal maršál vybudovat jen pár kilometrů vedle – ve Světcích.

Zdejší Jízdárna ve Světcích je v roce 2026 právem považována za národní kulturní památku evropského významu. Je to druhá největší jízdárna ve střední Evropě (hned po té vídeňské). Windischgrätzové zde demonstrovali svou vášeň pro koně a architekturu. Přestože rodinu postihl po roce 1945 odsun a konfiskace, jejich odkaz v podobě monumentální novorománské stavby s unikátním krovem zůstává srdcem tachovské kultury.

Město Planá u Mariánských Lázní má historii spojenou s rody, které ovládaly tehdejší strategické suroviny. Nejvýznamněji se zde zapsali Šlikové. Tento rod, proslulý ražbou jáchymovských tolarů, udělal z Plané centrum svého panství v 16. století. Tragický osud Jáchyma Ondřeje Šlika, který byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí, připomíná pamětní deska na zdejším zámku.

Později panství převzali Nostitzové, kteří zámek barokně upravili a obklopili ho rozsáhlým anglickým parkem. Planá tak pod jejich vedením rozkvetla v elegantní šlechtické sídlo, které kombinovalo průmyslový výnos z těžby s aristokratickým životním stylem.

Tachovsko však nejsou jen velká města. V Trpístech najdeme jeden z nejčistších příkladů vrcholně barokní architektury v Čechách – zámek postavený pro rodinu Sinzendorfů. Jeho půdorys ve tvaru protáhlého písmene „H“ a bohatá fresková výzdoba dělají z tohoto místa povinnou zastávku pro milovníky umění.

A nesmíme zapomenout na Přimdu. I když jde o zříceninu královského hradu, její historie je spojena s mnoha šlechtickými rody, které zde působily jako purkrabí (například páni ze Švamberka). Jako nejstarší kamenný hrad v Čechách tvoří Přimda symbolický protipól k pozdějším luxusním zámkům v údolích.

Šlechta na Tachovsku nebyla jen uzavřenou kastenou. Formovala cesty, zakládala hamry, sklářské huti a pivovary. I když 20. století přineslo těmto rodům konec jejich působení v Čechách, jejich sídla dnes zažívají renesanci. Díky státním i soukromým investicím se ze zámků stávají kulturní centra, muzea a místa, kde se moderní turistika potkává s úctou k historii.

Návštěva těchto míst není jen exkurzí do minulosti. Je to připomínka toho, že náš region byl vždy pevnou součástí evropského kulturního prostoru, kde se mluvilo několika jazyky a kde se ambice mocných rodů přetavovaly do architektury, která nám i po staletích bere dech.

Láká vás spíše prohlídka monumentální jízdárny ve Světcích, nebo dáváte přednost procházce v romantických kulisách zámku v Boru, kde se historie rodu Löwensteinů potkává s novogotickou elegancí?