Článek
Znáte ty řeči z rodinných oslav nebo od sousedů přes plot. „Podívej se na Němce, ti se mají! Sotva jdou do penze, sbalí kufry a jedou na půl roku na Mallorcu.“ Dlouhé roky jsme k našim západním sousedům vzhlíželi jako k nedostižnému ideálu. Jenže pohádka o bohatých penzistech, kteří v luxusních karavanech brázdí Evropu, dostává v posledních letech pořádné trhliny. Evropu totiž drtí zdražování potravin, vysoké ceny energií a inflace. A když se dnes v roce 2026 podíváte do běžné německé domácnosti, zjistíte překvapivou věc: němečtí důchodci řeší navlas stejné starosti jako čeští důchodci.
Srovnání důchodů v Česku a Německu na první pohled sice vypadá jednoznačně ve prospěch našich sousedů. V absolutních číslech, tedy při přepočtu eur na koruny, berou samozřejmě více. Kámen úrazu je ale v tom, kolik z tohoto důchodu musí každý měsíc povinně odevzdat. Životní úroveň v Německu zkrátka něco stojí a tamní penzisté musí utahovat opasky úplně stejně jako my. Kde je tedy tlačí bota úplně nejvíc a v čem sedíme na jedné lodi?
1. Bydlení pro důchodce: Nájemní past versus drahé vytápění
Tohle je asi ten největší rozdíl, který se ale ve výsledku srovnává do jedné velké starosti. V Česku je zvykem, že lidé na stará kolena bydlí ve svém. Ať už je to panelákový byt odkoupený v devadesátých letech, nebo starší rodinný domek na vesnici. V Německu je to ale jinak – polovina národa tam žije celý život v nájmu.
- Jak to vypadá v Německu: Německý důchodce se každý rok děsí dopisu od pronajímatele. Nájemné ve městech letí strmě nahoru. K tomu se přidávají zálohy na služby a drahé ceny energií (takzvané Nebenkosten). Dnes není vůbec výjimkou, že obyčejný německý důchodce odevzdá za bydlení v menším bytě víc než polovinu své penze.
- Jak to známe u nás: Český důchodce sice neplatí vysoký nájem, ale často žije ve velkém, nezatepleném domě. Účty za plyn, elektřinu nebo nákup palivového dřeva na zimu dokážou z rodinného rozpočtu vysát obrovské částky. Na obou stranách hranice tak zní stejná věta: „Hlavně ať nepřijde velký nedoplatek za topení.“
2. Zdražování potravin a hon na slevové akce
Pamatujete si dobu, kdy se jezdilo do Německa nakupovat, protože tam byly kvalitnější a často i levnější potraviny? Dnes už to taková sláva není. Zdražování potravin zasáhlo německé obchody s nevídanou tvrdostí.
- Německá realita u pokladny: Máslo, chleba, maso nebo vajíčka zdražily natolik, že pověstný vozík plný lahůdek je pro spoustu lidí minulostí. Němečtí důchodci se naučili to, co my umíme už dávno – poctivě studují slevové letáky. Diskonty jako Aldi nebo Lidl praskají ve švech a lidé pečlivě vybírají zboží s končící trvanlivostí, které je zlevněné. A co je nejsmutnější? Německé potravinové banky (zvané Tafel) hlásí, že si k nim pro základní jídlo chodí vůbec nejvíc starých lidí v historii.
- Česká zkušenost: Zde si můžeme podat ruce. Běhání po supermarketech podle toho, kde mají zrovna v akci kuře nebo brambory, je pro české důchodce běžnou rutinou. Inflace nás naučila obracet každou korunu, stejně jako Němce každé euro.
3. Práce v důchodu: Když penze nestačí na život
Zatímco dříve byl odchod do penze skutečným začátkem odpočinku, dnes se z něj často stává jen změna pracovního režimu. Pokud chce mít důchodce v Německu alespoň trochu slušný život a koupit vnoučatům dárky, musí si přivydělávat.
- Fenomén jménem Minijobs: V Německu je obrovským trendem práce na zkrácený úvazek, tzv. Minijob. Můžete si vydělat do určité částky měsíčně (kolem 538 eur) bez nutnosti platit vysoké daně. A kdo tyto práce dělá? Stovky tisíc německých důchodců. Roznášejí noviny, doplňují zboží do regálů, uklízejí kanceláře nebo hlídají parkoviště. Sedmdesátník za pultem pekárny tam není žádnou raritou.
- A co my?: I u nás čím dál více lidí volí takzvaný pracující důchod. Ať už jde o přivýdělek na vrátnici, úklid, nebo zkrácené úvazky v obchodech. Důvod je na obou stranách stejný – čistý státní důchod zkrátka nepokryje všechny rostoucí životní náklady.
4. Domov důchodců cena: Finanční noční můra pro celé rodiny
Tohle je téma, ze kterého běhá mráz po zádech jak nám, tak našim západním sousedům. Kdo se o nás postará, když už to sami nezvládneme? A hlavně – kdo to zaplatí?
- Astronomické částky v Německu: Systém sociální péče je v Německu nesmírně drahý. Pokud se německý důchodce dostane do situace, kdy potřebuje celodenní péči a musí jít do domova (tzv. Pflegeheim), státní pojištění zdaleka nepokryje vše. Osobní doplatek na lůžko a stravu se dnes pohybuje v průměru kolem 2 500 eur (tedy zhruba přes 60 000 korun) měsíčně! Pokud takové peníze důchodce nemá, sahá se na jeho úspory, musí se prodat jeho byt, nebo – a to je nejhorší – platit musí jeho pracující děti.
- Český strach z nesoběstačnosti: V Česku máme sice státní domovy, kde se cena odvíjí od výše důchodu a příspěvku na péči, ale čekací listiny jsou nekonečně dlouhé. Soukromé domovy pak stojí částky, které běžný český důchodce nemá šanci ze své penze zaplatit. Strach z toho, že budeme rodině na obtíž a zruinujeme ji finančně, je v Česku i v Německu naprosto totožný.
5. Ženská chudoba: Když zůstanete na všechno sama
A nakonec je tu ještě jeden bolavý problém, o kterém se nahlas příliš nemluví. Chudoba důchodců má v obou našich zemích převážně ženskou tvář.
V Německu (stejně jako u nás) platí, že ženy mají výrazně nižší důchody než muži. Dříve bylo běžné, že německá žena zůstávala dlouhé roky doma s dětmi, nebo pracovala jen na poloviční úvazek, zatímco manžel dělal kariéru. Z toho se jí ale spočítal jen mizerný důchod. Když pak taková žena ovdoví a zůstane v bytě sama, z jednoho malého ženského důchodu neutáhne nájem ani energie. Stává se závislou na státních sociálních dávkách. Český systém na tom není o moc lépe, a ačkoliv se u nás nedávno začalo vyplácet výchovné za děti, osamělé důchodkyně patří stále k těm finančně nejvíce bitým lidem ve státě.
Tráva není vždy zelenější
Obyčejný, lidový pohled na věc je nakonec ten nejpravdivější. Zahoďme iluze o tom, že za kopečky se pečení holubi sami slétají do pusy. Němečtí důchodci jsou dnes obyčejní lidé, kteří stejně jako my nadávají na drahé energie, učí se vařit ze levnějších surovin, bojí se nemocí a snaží se nějak vyjít s penězi od prvního do prvního. Zjištění, že v tom jedeme všichni společně a že bohaté Německo řeší úplně stejné životní výzvy, nám možná nezaplatí složenky, ale ukazuje to, že chyba není ve vás. Je to zkrátka realita dnešního složitého světa, se kterou musíme společně bojovat.
