Článek
Bradavický hrad a jeho pozemky skrývají mnohá zákoutí opředená tajemstvím. Ať už je to Komnata nejvyšší potřeby, Tajemná komnata, nebo Zapovězený les. Existuje tu však i místo, na které dosud noha žádného ze studentů nevkročila. Toto místo se nachází v malé zamčené věži a nemá žádné speciální jméno. Speciální jsou však předměty, které se ve věži nachází.
Prvním z nich je prastará kniha. Ta je vázána v odlupující se dračí kůži a od té doby, co ji sem umístili čtyři zakladatelé školy, se jí nedotkla lidská ruka. Tím druhým je malý stříbrný kalamář bez tekutiny, v němž stojí dlouhý vybledlý brk. Říká se jim Kniha vpuštění a Brk přijetí. Jsou jedinou instancí, která rozhoduje o tom, zda bude student vybrán ke studiu ve Škole čar a kouzel v Bradavicích.
V současné době není kouzelníka, který by rozuměl síle a trvanlivosti magie, která ovlivňuje chování Knihy a Brku. Dle Brumbálova mínění to snad může být i proto, že pro zaměstnance školy je toto vysvětlení pohodlnější, než kdyby museli rozzuřeným rodičům zdlouhavě a únavně vysvětlovat důvody, proč jejich ratolesti nebyly ke studiu v Bradavicích vybrány.
Rozhodnutí Knihy a Brku je nezpochybnitelné a ke studiu nikdy nebyl přizván student, jehož jméno by nejprve nebylo zapsáno na zažloutlých stránkách knihy.
Ihned ve chvíli, kdy malý kouzelník projeví první známky kouzelné moci, Brk (pravděpodobně pocházející z augura, též známého jako irský fénix, jehož peří odpuzuje inkoust) vyletí z kalamáře a pokusí se jeho jméno vepsat na stránku Knihy stříbrnou tekutinou, která z kouzelného Brku prýští. Tuto tekutinu nikdy nikdo nezkoumal a pouhým pohledem není určitelná.
Věž je sice nepřístupná studentům, ne však tak ředitelům školy. A tak mělo několik málo z nich tu čest, že proces zahlédli ve chvílích, kdy si tu užívali klidu a odpočinku, které prostory věže nabízí. Samozřejmě přitom také doufali, že uvidí Knihu a Brk v akci. Z jejich pozorování je patrné, že Brk je pravděpodobně mírnější než Kniha. Stačí mu i jen stěží patrný projev kouzelnických schopností. Kniha se však často zavře a tím nedovolí Brku, aby do ní cokoli zapsal a to až do chvíle, kdy se dočká dostatečně zjevného projevu kouzelnického umu.
Takto tomu bylo například v momentě, kdy se narodil Neville Longbottom. Brk chtěl zapsat jeho jméno, ovšem Kniha ho odmítla a rázně se zavřela. Projevem Nevillových kouzelnických schopností bylo v tu chvíli to, že si dítě, chvíli po narození, kolem sebe pohodlněji omotalo peřinku. Nejenom, že to nestačilo Knize, ale nevšimla si toho ani chlapcova matka Alice a porodní asistentka to zase přičítala starostlivosti jeho otce Franka. Rodina takto přehlížela i další slabé důkazy chlapcových schopností a pedantská Kniha stejně tak. Spokojila se až s tím, když osmiletého Nevilla nedopatřením pustil z okna jeho prastrýc, samozřejmě během toho, co se z něj snažil dostat nějaký důkaz magie, a chlapec se dole odrazil a skákal po ulici.
Tato přísnost Knihy má však své důvody i výsledky a ke studiu v Bradavicích nikdy nebyl přijat byť jen jediný moták. Motáky jsou nazýváni potomci čarodějek a kouzelníků, kteří však sami nemají schopnosti kouzelníků. Motáci kolem sebe v dětském věku občas mohou mít zbytkovou auru magie svých rodičů, ale jakmile se tato aura rozplyne, je jasné, že kouzlit nikdy nebudou.
Citlivost Brku v kombinaci s neúprosnou přísností Knihy ještě nikdy neudělaly chybu.
Zdroj: