Článek
Den, kdy si připomínáme odvahu studentů z roku 1939 i 1989 – lidí, kteří riskovali všechno, aby my ostatní mohli žít svobodně.
Máme svobodu teprve 36 let. To není dlouhá doba. Většina z nás nežila celý život ve svobodě, a právě proto bychom k ní měli přistupovat s pokorou.
Svoboda není samozřejmá
Dnes se často setkávám s názorem, že svoboda a demokracie „už přece jsou“, že tohle už máme vybojované. Jenže svět kolem nás ukazuje, že jistota svobody neexistuje. Stačí se podívat kousek na východ – na Ukrajinu, kde lidé denně umírají za to, co my často bereme jako samozřejmost. Nebo do zemí, kde se volby mění v divadlo a kritika vlády se trestá vězením.
Podle The Economist Intelligence Unit (Democracy Index 2024) žije dnes ve svobodných a plně demokratických zemích jen asi 8 % světové populace. Dalších 37 % žije v „nedokonalých demokraciích“ a zbytek světa v režimech autoritářských nebo hybridních.
Jinými slovy: více než polovina lidstva nemá svobodu, kterou my dnes považujeme za samozřejmost.
Křehkost svobody
Demokracie se dá ztratit pomalu, nenápadně. Ne dnem převratu, ale únavou společnosti.
Únavou z politiky, frustrací z byrokracie, touhou „mít klid“ – i za cenu toho, že někdo rozhodne za nás. A právě tady číhá nebezpečí!
Jsou mezi námi lidé, kteří by svobodu a demokracii vyměnili za dočasně plný talíř. Jenže zapomínají, že s odchodem svobody ztrácí i ten plný talíř. Historie ukazuje, že režimy, které slibují jistotu a blahobyt výměnou za poslušnost, nakonec přinášejí chudobu i strach.
Vedení TOP 09 na Národní třídě 17. listopadu
Svoboda jako závazek
Svoboda není anarchie ani bezbřehá tolerance. Je to odpovědnost – vůči sobě, vůči druhým i vůči zemi, kterou jsme zdědili. A právě proto musí být chráněna nejen slovy, ale i konáním. Musíme mít odvahu se ozvat, když vidíme lež nebo manipulaci. Musíme podporovat vzdělání, kritické myšlení a pravdivé informace. A musíme stát za těmi, kdo svobodu brání – ať už na frontě, v médích nebo v každodenní práci.
17. listopad jako zrcadlo
Pro mě osobně je 17. listopad dnem reflexe. Dnem, kdy se ptám, jestli děláme dost pro to, aby naše svoboda nebyla jen dědictvím, ale i příběhem, který dokážeme psát dál.
Svoboda opravdu není samozřejmá. Je to nejcennější, co máme – a nejkřehčí. A proto ji musíme každý den bránit – rozumem, odvahou i respektem k těm, kteří ji vybojovali.
Lukáš Otys
Místopředseda TOP 09
Lukáš Otys na lavičce Václava Havla v Chebu
