Článek
Jenže trh práce se neřídí hesly, ale realitou. A realita je dnes jasná: bez zahraničních pracovníků se česká ekonomika zadrhne.
Nejde o ideologii. Jde o fungování firem
V Česku dnes pracují stovky tisíc cizinců. Zhruba čtvrt milionu z nich tvoří lidé z Ukrajiny, kteří jsou zaměstnaní legálně, platí daně a odvody a zaplňují místa, která dlouhodobě neumíme obsadit domácí pracovní silou. Nejde o „levnou práci“. Jde o chybějící práci.
Stavebnictví, průmysl, logistika, gastronomie, sociální a zdravotní služby – to jsou obory, kde podnikatelé zoufale hledají lidi. Ne proto, že by nechtěli zaměstnat Čechy. Ale proto, že tam prostě nejsou. Každý, kdo dnes mluví s podnikateli mimo pražské kavárny, to slyší denně:
„Zakázky jsou, investice jsou připravené, ale není, kdo by pracoval.“
Ukrajinci drží část ekonomiky nad vodou
Zaměstnanci s dočasnou ochranou dnes nejsou okrajový jev. Jsou systémovou součástí české ekonomiky. Problém je, že stát s tím zachází, jako by šlo o dočasnou výjimku, ne o strukturální realitu. Neexistuje jasný plán, co se stane po skončení války. Neexistuje jednoduchý mechanismus, jak lidé přejdou z dočasné ochrany na standardní zaměstnanecké karty nebo dlouhodobý pobyt. V důsledku toho žijí firmy i zaměstnanci v nejistotě. A nejistota je pro ekonomiku to nejhorší.
Pokud by došlo k náhlému odlivu těchto pracovníků – byť jen „formálně“, kvůli vízovým procedurám – může to vážně ohrozit celé sektory ekonomiky. Ne přehnaně. Reálně.
Ilustrativní foto
Malí a střední podnikatelé to odnesou jako první
Velké firmy mají právníky, HR oddělení, agentury. Malí a střední podnikatelé mají provoz, zakázky a omezený čas. Právě oni dnes narážejí na:
- složitou administrativu,
- omezené kvóty,
- programy nastavené primárně pro velké zaměstnavatele,
- a nepružný stát, který neumí reagovat na potřeby trhu.
Výsledek? Podnikatel má poptávku, ale nemá lidi. A stát mu místo řešení přidává další překážky. Pokud by se navíc pod tlakem populismu pobyt cizinců ještě ztížil, malé firmy by byly první, kdo to odnese. Zpožděné zakázky, zavřené provozy, krachy. A to by se rychle přelilo i do cen pro zákazníky.
„Nahradíme je jinými“ je iluze
Často slyšíme, že když ne Ukrajinci, přijdou pracovníci z Filipín, Mongolska nebo Vietnamu. Jenže i tady realita naráží na systém. Kvóty zůstávají nevyužité. Proč?
- nesou s sebou vyšší náklady,
- jazyková bariéra,
- pomalé a složité vízové řízení,
- a znovu: malí podnikatelé se k programům téměř nedostanou.
Ukrajinci mají jednu zásadní výhodu: rychlou integraci do pracovního prostředí. A stát by s tím měl pracovat – ne to rozbíjet.
Populismus nabízí jednoduchá hesla, ale drahé následky
Zpřísnění pobytu cizinců nezvýší zaměstnanost Čechů. Nezlevní práci. Nezlepší životní úroveň. Právě naopak. Zvýší tlak na firmy, zdraží služby, oslabí konkurenceschopnost Česka. To není ochrana domácího trhu práce. To je hazard s ekonomikou, jehož účet zaplatí ti, kteří poctivě pracují a podnikají.
Co musí stát udělat
Pokud to myslíme vážně s ekonomikou a podnikáním, potřebujeme:
- jasný plán pro zaměstnance z Ukrajiny po skončení války,
- jednoduchý a rychlý přechod na zaměstnanecké karty, nebo rovnou trvalý pobyt
- otevření programů i malým a středním firmám,
- moderní, digitální a předvídatelný vízový systém,
- a flexibilnější přístup k vysoce kvalifikovaným pracovníkům a expertům.
Ne proto, že bychom chtěli „otevírat hranice“. Ale proto, že chceme, aby české firmy mohly fungovat. Zahraniční pracovníci zkrátka nejsou problém. Jsou součást řešení, bez kterého se česká ekonomika dnes neobejde. A pokud někdo nabízí jednoduché odpovědi na složité otázky trhu práce, většinou to znamená jediné: škody zaplatí podnikatelé, zaměstnanci a celá střední třída.
Odpovědná politika nemá strašit. Má řešit realitu.
Lukáš Otys
místopředseda TOP 09
Lukáš Otys
