Pláč, pohoršení a chtění nestačí.Jen odvaha a činy nás postaví zpět na nohy

Týden začal tím, že nám francouzský prezident Macron dal najevo nepozváním na schůzku evropských lídrů, že nezapomněl na to, jak ho ranilo, když jsme francouzskou firmu EDF vyřadili z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Anebo prostě důvodem, proč nás nepozval na schůzku, která reaguje na započetí vyjednávání Trumpovi administrativy s Ruskem o válce na Ukrajině, byla prostá roztržitost a touha Macrona být zapsán do historie jako velký, akční státník bez ohledu na cokoliv. Ať tak či onak první schůzka dopadla závěrem, že je potřeba více zbrojit. To je fascinující zjištění po 3 letech války za humny. Možná je lepší, že jsme pozváni nebyli. Na druhou schůzku již francouzský premiér chybu napravil a na opakovanou schůzku pozval i Petra Fialu. Výsledkem jednání je alespoň schůzka Macrona v Bílém domě v příštím týdnu, kam jede s odhodláním vrátit diskusi o míru do normálních kolejí a nenechat se rozhodit slovními „výstřely“ Donalda Trumpa, kterými za poslední týden opravdu nešetřil.

Doufám, že tento akt je už postupným přechodem od pláče, pohoršení a chtění více zbrojit pro naši ochranu ke konkrétním činům. To samé ale musí platit i pro Českou republiku a naši vládu, která má skvělou příležitost ukázat rozhodnost a odvahu. Můžeme si rovnou vzít inspiraci i z Dánska, které již v tomto týdnu rozhodlo, že letošní výdaje na obranu zvýší z 2,4 % na 3,2 % HDP. Krom zvýšení peněz na obranu by zároveň naše vláda měla vyvinout tlak na změnu nebo dočasné zrušení ESG norem a zrychlení povolovacích procesů pro výstavbu nových zbrojních kapacit. Dokud bude výroba munice brána jako špinavá, tak zůstaneme jen u chtění, které hezky zní, ale v novém světě už nestačí.

Nejde ale jen o zbrojní průmysl, ale průmysl obecně, který trpí pod tíhou byrokracie, drahých energií a v důsledku toho snižující se konkurenceschopností. Mělo by být naším krátkodobým cílem vytvořit celosvětově konkurenceschopnou firmu typu dánského farmaceutického Novo Nordisku. Cestou k tomu je dramatické osekání byrokracie, zrychlení povolovacích procesů, revize opatření v rámci Green Dealu, práce na snížení cen energií a intenzivní ekonomická diplomacie ve jménu našich firem v zahraničí. Chvilku to potrvá, ale začít se musí okamžitě. Paralelně je nutné dotáhnout kupříkladu zapojení našich firem do dostavby Dukovan ve spolupráci s jihokorejským KHNP. Naše přidaná hodnota v podobě kompetence v jaderném inženýrství je právě jedna z těch schopností, která by se měla rozvíjet a podporovat. Proč by nemohli naše firmy a naši odborníci pomoc s obrodou jaderné energetiky v celé Evropě?

Nezbývá než události posledních týdnů vzít jako příležitost a z dočasného chaosu vyjít jako vítězové. Je jedno, jestli Trumpa obdivujeme nebo jím opovrhujeme, ale poděkujme mu, že nás sice hulvátským, ale důrazným způsobem probouzí. Hlavně už přestaňme pofňukávat, jak je na nás zlý a přijměme novou realitu. Čím déle budeme pohoršení a trucovití, tím později nastartujeme cestu k lepší budoucnosti. Nebojme se chyb a nehruťme se z kritiky. Mějme zkrátka jen odvahu dělat vše znovu a lépe.