Čistič je procedurální kriminálka z Havířova, která vyniká uvěřitelností

Recenzi si také můžete poslechnout jako audio na YouTube a Spotify:

Vladimír Zlý pochází z Ostravy, kde se roku 1988 narodil. Vyrůstal a dospíval v Českém Těšíně v česko-polském pohraničí, dnes žije v Havířově. Autorův život je tedy spjatý s regionem Slezska a s nejvýchodnějším krajem republiky – Moravskoslezským. Pro Zlého druhý román Čistič (oficiálně první pod tímto jménem) je klíčové právě město Havířov, kde se zločiny odehrávají. Jak je v knize několikrát zmíněno, Havířov je specifický tím, že jde naše nejmladší město (vybudované v 50. letech 20. stol.), a zároveň je co do počtu obyvatel (přibližně 70 tisíc) největším městem, které není ani krajské, ani okresní (leží v okrese Karviná a krajsky spadá pod Ostravu).

To všechno je pro román Čistič důležité, protože se v něm při pátrání spojují policisté a kriminalisté s různou příslušností – od té místní, havířovské, přes karvinskou protidrogovku až po krajskou kriminálku a její mordpartu. V knize je zobrazeno, že otázku pravomocí si detektivové musí ujasnit hned zpočátku, při sestavování týmu, aby vyšetřování probíhalo hladce a profesionálně.

Milovníci tuzemských kriminálek se při četbě jistě neubrání vzpomínce na seriál České televize Případy 1. oddělení, jehož první řada slavila v loňském roce už desáté výročí. Na první dobrou můžeme Čističe označit za „knižní případy 1. oddělení z Ostravska“. Stejně jako zmiňovaný seriál se i kniha snaží maximálně realisticky zobrazit práci a fungování policejních složek. Nejedná se tedy o detektivku jako spíš o procedurální krimi v nejčistším smyslu. Tím a také drogovou problematikou, jíž se zabývá, může ještě připomínat pro změnu americký seriál The Wire – Špína Baltimoru. Nicméně do kvalit tohoto díla má Zlého tvorba zatím daleko.

Žánr procedurálky souvisí i s aktuálním fenoménem oblíbenosti true-crime obsahu, ať už ve formě podcastů jako třeba Kriminálka Českého rozhlasu nebo dokumentární série Bez lítosti o doživotně odsouzených vrazích, která vznikla v produkci Primy. Hlavním vyšetřovatelem ve Zlého románu je major Ivoš Kylián, přičemž fanoušci true-crime v této postavě budou možná spatřovat předobraz skutečného ostravského kriminalisty Luboše Valeriána (o některých z jeho případů se můžete dočíst v knize Bratrstvo tajných hrobů). Snaha zbeletrizovat mnohdy v pravdě rutinní a neatraktivní policejní postupy je pro román Čistič naprosto základním přístupem a pilířem, na kterém stojí. Vladimíru Zlému se daří najít únosnou míru popisnosti, aby příběh neztrácel na tempu.

V čem míru lehce překračuje je až zbytečně vysoký počet postav kriminalistů, kteří jsou od sebe málo odlišeni. Policejní týmy jistě mají náležitou obsazenost pracovníky, ale příběh – i takto realistický – by snad snesl určitou „kumulaci funkcí“, kterou by mu i znalci odpustili, neboť by byla ku prospěchu vyprávění a umožnila by zbylé postavy pojednat víc do hloubky. Čtenáři by si je lépe zapamatovali a při pátrání by jim o to víc drželi palce.

Atraktivitu Čističi přidává postupně rozrůstající se rozsah případu. Zkrátka, nikdy nenudí. Začíná se poměrně nenápadně, jedním ubitým narkomanem, což je oběť, která ani u mnohých románových policistů lítost dvakrát nevzbuzuje. Ale nabírá se na obrátkách, objevují se další mrtvoly a způsoby smrti či naaranžování těl se zdají být více kuriózní až bizarní. Až se v jednu chvíli zdá, že v Havířově padají mrtví feťáci z nebe. To spolu s lehce za vlasy přitaženým motivem pachatele připomíná charakteristické znaky severské krimi, ať už v podání Joa Nesbøho nebo Jussiho Adler-Olsena. Pokud patříte mezi fanoušky těchto mezinárodních bestselleristů, dejte šanci i tuzemskému Čističi.

Vladimír Zlý píše poměrně strohým, málo zdobným stylem, jeho vypravěč je vševědoucí a při popisu myšlenkových pochodů postav klouže spíš po povrchu a soustředí se na ty vnějškové projevy chování. O to víc překvapí nejeden zvrat, kdy už si myslíme, že o pachateli není pochyb a očekáváme dočtení „na volnoběh“, ale Čistič nás vyvede z omylu.

V čem má Vladimír Zlý coby autor ještě rezervu, je šablonovitost charakterů – soudní patolog, nafoukaný primátor, otec pohřešované dívky… všichni jsou právě takoví, jací vás automaticky napadnou. Pouze u jediné postavy nás Zlý překvapuje postupným odhalováním nitra a soukromí, a to u té hlavní, vyšetřovatele majora Ivoše Kyliána. Což je dobře, ale chtělo by to podobný přístup aplikovat u dalších figur, aby to nebyly jen věšáky na jména a profese. Na druhou stranu, pozitivně se na zobrazování charakterů podílí skvěle odposlouchané dialogy včetně profesního žargonu a místního dialektu.

Kniha Čistič je krátká, kapitoly svižné, a pokud máte rádi české kriminálky nebo true-crime pořady, čas strávený v její společnosti vám příjemně uběhne. Nakladatelství Argo, které Zlého Čističe vydalo, má v edičním plánu na první čtvrtinu roku 2025 již jeho pokračování s názvem Pod haldou. A Vladimír Zlý ve spolupráci s dalším tuzemským spisovatelem stejné „krevní skupiny“ Davidem Urbanem, mj. autorem úspěšných knih Výjezdovka nebo Hra o přežití, chystá na letošek ještě knihu Perfektní alibi. Milovníci tuzemských kriminálek, máme se na co těšit!

Hodnocení: 70 %

Zlý, Vladimír. Čistič: kriminální příběh z Ostravska. Vydání první. Praha: Argo, 2024. 268 stran. ISBN 978-80-257-4426-0.

Poslechněte si tuto recenzi také jako audio na kanálů knižního podcastu Proč je to bestseller a dejte mi vědět do komentářů, jestli jste Čističe četli a jak se vám líbil.