Devadesátky v dezolátním klášteře. Mladá jeptiška v Návratu bojuje o lásku

V knize Návrat zpracovává Petra Dvořáková zkušenost s pobytem v klášteře začátkem 90. let. Výstižné detaily, trefné popisy postav a prostředí i nesamozřejmé vyznění, to jsou hlavní plusy románu, který rozebírá 17. epizoda bookcastu Proč je to bestseller.

Dvacetiletá Jana vstupuje do prostředí, kam nepatří, i když to sama zatím neví. Stává nejdřív nikým, aby se vzápětí stala někým jiným. Jednou z mnoha. Řádovou sestrou, včelou-dělnicí ve službách Boha. Včely jsou graficky ztvárněny i na obálce a hučení jakéhosi zdivočelého roje v Janině nitru neustává, naopak nabírá na síle. Do kláštera přichází nové jeptišky a Jana, teď už jako sestra Františka, mezi nimi hledá stopové množství individuality a lidské blízkosti.

Petra Dvořáková má autentickou zkušenost s pobytem v klášteře, který absolvovala na začátku 90. let, kdy byla teprve mezi svým 14. a 18. rokem života. Vlastní zážitky, a hlavně perfektně odpozorované detaily z poměrně drsného prostředí přetavuje v jemný, tichý, ale o to naléhavější příběh boje o vlastní integritu. O zachování si vůle a názoru i v prostředí, které si klade za úkol toto naopak smýt. A přitom všem se ale s posláním kláštera potkat, souznít – pokusit se skrz něj najít vlastní cestu k Bohu a Lásce.

Jestli se jí to podaří, se v Návratu dozvídáme na samém konci a cesta k finálnímu rozhřešení není předvídatelná. Je na ní nastraženo několik překážek, pastí, twistů a odhalení, které se týkají toho, že nejen pod hábity, ale i v nitru řádové sestry nejsou takové, jaké se navenek zdají.

I čtenáři, kteří tvorbu Petry Dvořákové nesledují, mohli v posledních letech zaregistrovat několik výrazných titulů, které (stejně jako Návrat v těchto týdnech) figurovaly na příčkách knižních bestsellerů nebo jejich témata rezonovala v kulturním a mediálním prostoru. Byly to knihy Pláňata (2023), Zahrada (2022), Vrány (2020), Chirurg (2019) a Dědina (2018), která uspěla i jako výrazná vícehlasá audiokniha.

Návrat vyšel na konci února 2025 v nakladatelství Host (jako všechny autorčiny knihy) a pět následujících týdnů byl mezi 10 nejprodávanějšími beletriemi podle žebříčku SČKN. Prostředím kláštera připomíná jiný nedávný bestseller české autorky, a sice román Bílá Voda Kateřiny Tučkové. Zatímco ta je postavená na historických rešerších, Petra Dvořáková v Návratu spoléhá na vlastní zkušenosti a vzpomínky na dobu, kdy sama jako velmi mladá pobývala v klášteře.

Dvořáková literárně zpracovává témata, která se jí osobně dotýkají. Což může zdát poněkud děsivé, když si uvědomíme, že se jedná o témata dost temná. Anebo si právě tato temná témata vybírají ji? Návrat v tomto není výjimkou a nořit se do 30 let staré osobní minulosti muselo být náročné.

Na druhou stranu je to možná právě milosrdná časová propast, která autorce umožnila řeholní život nahlédnout bez příkras. Tvrdě, drsně, pravdivě, tak jak jej zažila. Přitom dokáže princip klášterů nekritizovat, nekydá na něj samoúčelnou špínu. V Návratu nachází přesně tu hranu, na které se dá vybalancovat věrnost k sobě a svým vzpomínkám, své pravdě s uvěřitelností i atraktivitou pro čtenáře. Specificky čtenáře z české společnosti, která je sekularizovaná a „normální“ je v ní víru nepraktikovat.

V Návratu záleží na každém detailu. Každá nuance v obličejích sester má pro hrdinku Janu-Františku význam. Protagonistka-vypravěčka je na všechny tyto změny nálad a pohledů maximálně citlivě naladěna. Její senzory mají vyšponovanou sensitivitu a to, co bychom v neuzavřeném světě stěží postřehli, hraje za zdmi kláštera obrovskou roli.

Když se Jana stává sestrou Františkou, připadá se ztracená, umlčená a zažívá deziluzi z toho, jak klášter vypadá, jaká je skladba ženského kolektivu (převažuje generace 70+) a jaké jsou její úkoly. Na činnost ve prospěch komunity – poslání – nezbývají síly, klášter je v havarijním stavu, a tak se nejdřív musí opravit, což staré sestry odnášejí tím, že onemocní a umírají, a těch pár mladších se o ně musí starat. Navíc na ně přechází neskutečně náročná snaha klášter zrekonstruovat, aby byl jakžtakž obyvatelný. První třetina knihy je dost úmorná a jako čtenáři se cítíme utahaní podobně jako Františka vším tím nekonečným marasmem.

Postupně do románu přichází nové postavy, ať je to Františčin kamarád z dětství Viktor nebo mladé jeptišky – uchazečky, později novicky. S nimi nastává oživení příběhu a my sledujeme, jak Františka v interakci s nimi zjišťuje, že do klášterního soukolí nezapadá. Že jí schází obyčejné lidské potřeby jako možnost se s někým konkrétním přátelit, popovídat si, obejmout se, společně se zasmát nebo sdílet těžkosti. Začíná zpochybňovat svou motivaci, proč do kláštera přišla a proč má cenu v něm setrvávat.

Čtenářům je jasné o něco dřív než hlavní postavě, že se do kláštera nehodí a že to musí vyústit jediným řešením. Ale co je pro nás neznámé a v Návratu je podnětné to zjišťovat, je způsob, jakým si na to Františka přijde sama.

Petra Dvořáková je jako vypravěčka velice silná ve schopnosti představovat i vedlejší postavy tak, aby byly zapamatovatelné, a to i když má situaci ztíženou tím, že všechny sestry jsou oblíkané stejně a mají nakázáno mlčet. Zejména na trojici Anička, Helena a Karin (novicky) jen tak nezapomenete. Každá je jiná a každá z nich je pro Františčino hledání Boha a Lásky významná.

Dvořáková vyniká v zapojování vícera smyslů při popisech. Hodně se dozvídáme o tom, jak něco (nebo někdo) voní či páchne, jak jsou povrchy (hábity, postele…) hrubé, jak něco ve ztichlém klášteře zní, jaká je tam zima, plíseň, vlhkost… Zároveň jsou to popisy velmi tělesné, a když se sestrám odhalí jakákoliv jiná část těla než obličej, působí to vždycky jako ŠOK.

Síla vyprávění Petry Dvořákové spočívá především v pozorování a trefném vystižení zkratkou, jak ta která věc či postava působí. Číst její knihy je jako absolvovat masterclass toho, jak se dají obrazná pojmenování použít v próze.

Samotné finále knihy přináší Františce odpovědi, které hledá, ale je vykoupeno hlubokým ponorem do nitra, těžkým kutáním sama do sebe a podíváním se do zrcadla bez příkras a přiznáním si pravdy, která může být krutá a může bolet. Emocionálně je to velice působivé, knížka končí přesně v tom správném, nejvyhrocenějším momentu.

Máte chuť prosit Boha o ještě pár stránek, ale když si pak znovu přečtete poslední odstavce, je vám jasné, že Návrat končí přesně tam, kde má, a přináší i netriviální poznání, myšlenku, snad něco jako odkaz, který si přenesete do svého rozjímání i potom, co knihu zavřete, ať už s tím budete souhlasit, nebo ne.

Poslechněte si epizodu podcastu Proč je to bestseller o Návratu (na YouTube nebo Spotify) a dejte mi vědět do komentářů, jestli s mou recenzí souhlasíte.

Hodnocení: 70 %

PETRA DVOŘÁKOVÁ: NÁVRAT
OBÁLKA Tereza Eager
VYDAL Host, Brno 2025
STRAN 304 / CENA 429 Kč