Trapáci, spojme se! United Losers dráždí humorem nad propastí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nakladatelská anotace označuje knihu za nekorektní a ironicky ji NEdoporučuje ženám, mladistvým ani komukoliv se zbytkem iluzí. Kniha se výchozím nastavením podobá prvotině komerčnějšího a mainstreamovějšího Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. To je sice přirovnání, kterému by se autor možná bránil, ale premisa je i zde taková, že parta chlapů-čtyřicátníků bilancuje, zamýšlí se nad dosavadně prožitým životem a nad svou pozicí na škále od: „žiju ho tak, jak bych chtěl“ až do „jsem sráč“. Hartlova ústřední čtveřice uzavírá sázku, jakousi výzvu, která jim v dalších dnech připraví chvíle plné situačního humoru. Partička Kyliánových hrdinů neuzavírá nic (ani své vlastní příběhy) – jen dál chlastá, fetuje legální i ilegální substance a žvaní o tom, co by kdyby…

Ústřední trojici výstižně charakterizuje v recenzi na iLiteratura.cz Pavel Mandys; tvoři ji: „bývalý světoběžník a příležitostný básník Flori, hospodský národovec a militarista Bedřich a emigrant Mirek“, jemuž se zadařilo coby manažerovi v Americe, nicméně je ze stresu závislý na prášcích. Jak píše Mandys, tato trojice je „doplňovaná dalšími kamarády a kumpány, někdy příslušně výstředními, jindy naopak ostudně normálními a maloměstsky uvelebenými.“

Na rozdíl od Hartlova Prvoka a spol. jim zásadně chybí jakékoliv „nakopnutí“; něco, co by uvedlo příběh do pohybu, co by mohly postavy řešit. Může se zdát, že je to proti jejich ustrojení. Takoví lůzři jako Flori, Bedřich a Mirek nikdy nic řešit nehodlají, vždy si budou jen hledat výmluvy a racionalizovat svou pasivitu.

To je ale škoda. Ani ne tak pro ně, jako pro čtenáře. Protože i příběhy s lenivými vágusy v centru mohou fungovat, pokud jim jejich zahnívání dostatečně razatně naruší impulz zvnějšku. Jako například ve filmu Big Lebowski (1998) od bratří Coenů. (Mimochodem, musí všechny podobné chlapské partičky obsahovat vždycky jednoho militantního šilence?)

A tak spíš než příběh sledujeme v časosběrném sledu epizody ze života těchto trapáků. Každá kapitola jako by byla začátkem nové povídky, která však málokdy dojde k pointě. Kniha tak reflektuje to, že život není vyprávěním se začátkem a koncem, ale řetezcem zdánlivě nesouvisejících nahodilých příhod, které se utnou, když jsou v nejlepším, a přeskočí jinam. Na jinou postavu, jinou situaci.

O autorovi se zatím moc informací dohledat nedá. Jediný autorský obraz, který o sobě Petr Kylián (nar. 1981) vytváří, je prostřednictvím krátkého medailonku na záložce knihy. Což je docela úkaz v době, kdy si kdekdo s jednou povídku na kontě hned zakládá na sockách profily „Franta Vomáčka pomlčka Spisovatel“. Podle toho mála, co o sobě Petr Kylián uvádí, prošel všemožnými neuměleckými profesemi, ve kterých mohl nabrat zkušenosti, jež se odrazily v autenticitě postav. Ne jedné, ale porůznu všech.

Dalším zdrojem informací o autorovi je jediný rozhovor, který poskytl nakladatelství Argo a který s Kyliánem vedl redaktor knihy Miloš Urban (rozhovor je on-line dostupný v Magazínu Kosmasu OKO). Autor v něm říká, že „za zdánlivě lehkým humorem se skrývá spousta prožitého smutku“. Pojďme se tedy podívat na to, co je na knize United Losers nejlepší, a to na humor.

Zdrojem humoru v United Losers jsou trefné postřehy o absurditě naší doby. Autor k tomuto tématu uvádí: „Současnost nabízí čím dál víc témat, která si vzhledem ke své závažnosti zaslouží především lehkovážné zpracování.“ Vy se sice po celou dobu čtení smějete, ale zároveň je vám z knihy čím dál smutněji.

Já jsem to aspoň tak měl. Původně jsem se chtěl jen svézt na vlně Kyliánových sarkastických šleh, ale neustále jsem byl vytrhován nutkáním k tomu, abych se sám zamyslel, kde se na ose lůzr––normál nacházím já. Když jsem se z vytržení vrátil na zem a jakž takž definoval svou pozici (abych vůbec mohl pokračovat v praktickém životě a třeba dojet do práce), ptal jsem se pak sám sebe: Chci tady vůbec být? Stojí mi všechny ty kompromisy za to, tyhle dobité, ale pochybné kóty bránit? Což jsou přesně otázky, které si kladou i Kyliánovy postavy. Když jsem se díky nim mohl rozhlédnout na jednu či druhou stranu spektra (ať už směrem k lůzrům, nebo domestikovaným mužům-pejsánkům), uviděl jsem, že všude je to daleko horší. A mohl jsem se (aspoň dočasně) uklidnit – jsem plus minus tam, kde si momentálně zasloužím.

Když se Miloš Urban autora v rozhovoru ptá, který tvůrce by mohl zpracovat United Losers filmově, uvádí Kylián Jiřího Havelku, scénáristu a režiséra Vlastníků (filmu z roku 2019). A já tuto volbu chápu. Když sledujete Vlastníky, stejně jako když čtete United Losers, tak ano, smějete se té komedii a absurditě. Ale jak se díváte dál, musíte si stále víc a víc zakrývat oči (ať už obrazně, nebo doslova), protože je vám za ty postavy stydno, trapno a smutno. Postavy samy to nevnímají – ani nemohou, jsou uzavřeny ve svých bublinách. Ale nám jako divákům nebo čtenářům dochází, že se v nich poznáváme, a s hrůzou si uvědomujeme, co všechno asi přehlížíme my. Do jakých bublin jsme se MY zavřeli? Nezbývá nám pak nic jiného než se tomu dál smát, ale už je to úsměv, za nímž je skrytá hrůza. Úsměv nad propastí.

V jedné z odpovědí ve zmiňovaném rozhovoru Petr Kylián ještě uvádí, že „když se umíme zasmát i smutným nebo zlým věcem, vezmeme jim jejich moc“. To samo o sobě není nikterak objevné moudro, nicméně v kontextu United Losers jej můžeme přeložit jako „vysmát se té ubohosti do ksichtu“.

Když je nihilistická propast prázdnoty všudypřítomná, a v románu United Losers vskutku je, zůstává humor jako jediná obrana. Teď se jen zeptejte sami sebe – cítíte její přítomnost i ve své realitě? Kniha United Losers aneb Muži na pokraji naděje je pro ty, kteří vnímají, jak je chapadla zmaru nenápadně obmotávají a stahují do hloubky. Vědí, že je to neodvratné, ale v žádném případě se nehodlají vzdát bez boje. Budou se bránit zuby, nehty a vtipy. Byť sebetrapnějšími. Dokud se stírá, ještě se neumřelo. Díky tomu knize odpustíte i absenci příběhu na pozici tahouna. Muži jsou sice na pokraji naděje, to ale znamená, že naděje je stále přítomná. I v pekle zvaném krize středního věku.

Hodnocení: 70 %

KYLIÁN, Petr. United losers aneb Muži na pokraji naděje. Praha: Argo, 2023.