V Tíživém tichu tíží čtenáře přehršel děje

Robert Bryndza, narozen jako R. Sutton roku 1979 v anglickém Lowestoftu, se původně snažil prorazit jako herec, než s filmovým průmyslem zúčtoval svou první knihou Mrcha Hollywood (2012), kterou napsal spolu s manželem Jánem (jehož příjmení přijal), a odstartoval tak svou literární dráhu. Po životech ve velkých městech v Anglii i USA pár přesídlil na Slovensko, kde Robert Bryndza dodnes žije a tvoří. Píše v angličtině, cílí na celosvětové čtenářstvo, pro něž zní příjmení Bryndza cizokrajně, atraktivně. Českým a slovenským čtenářům zase drnká na povědomou notu, a tudíž se nelze divit, že Bryndzu považujeme tak trochu za „našeho“.

Celosvětově se Robert Bryndza pyšní (až pěti) miliony prodaných výtisků. Má rozjeté tři série pojmenované podle hlavních hrdinek: romantické komedie s Coco Pinchardovou, detektivky s inspektorkou Erikou Fosterovou anebo soukromou vyšetřovatelkou Kate Marshallovou. Každý nový přírůstek do oněch dvou detektivních řad je čtenáři očekáván, a několik týdnů po vydání se drží na příčkách českých bestsellerů podle žebříčku SČKN. Nejinak tomu bylo i u jeho poslední knihy, samostatně (mimo série) stojícího psychologického thrilleru Tíživé ticho, v originále Fear the Silence. Tomuto Bryndzově románu, vydanému ve 2. pol. roku 2023, se věnuje aktuální díl podcastu Proč je to bestseller.

Hlavní hrdinkou Tíživého ticha je Maggie, čtyřicátnice žijící v Londýně na luxusní adrese se svým manželem Willem. Je to bezdětný pár, podle všeho jsou šťastní, až na okamžiky, kdy se jim do života příliš vkládá Willova matka. Will totiž pochází z mnohem vyšších poměrů. Oba ale vystudovali medicínu. Maggie jako lékařka pracuje, Will se lékařského povolání před lety vzdal a teď je designér a projektant.

Začátek příběhu je doslova odpálen podněcujícím incidentem, jenž Maggie zboří svět. Sledujeme protagonistku, jak nastupuje na směnu v práci, kam přivážejí pobodaného pacienta. Čteme, jak náročné je takového člověka zachránit. A když máme s Maggie pocit vítězství, přijde šok – přivážejí dalšího, který je na tom mnohem hůř, protože má prostřelenou hlavu. A nám je jasné, že toho už se zachránit nepodaří. A pak se spolu s Maggie dozvíme, že to je Will.

Bryndza příběh vykopává přesně tím správným způsobem, který čtenáře nutí ve čtení pokračovat. Představuje nám hrdinku, její běžný svět, práci, ukazuje nám, v čem je dobrá, i kde jsou její limity. V okamžiku, kdy si ji oblíbíme, Maggiin svět totálně rozmetá. Nám jako čtenářům je jí líto a přejeme si, aby se dala dohromady. Což je snaha, kterou budeme sledovat v celém rozsahu románu. Mezitím se na Maggie vrší další katastrofy.

Jedním z prvních problémů je zjištění, že policie případ uzavřela jako Willovu sebevraždu. Maggie absolutně nechápe proč a těžko se s tím smiřuje. Jak to, že měl doma vůbec zbraň? Proč jí něco nenaznačil o svém trápení? Bryndza otevírá spoustu otázek, na které chceme znát odpovědi. A Maggie samozřejmě taky. Vydává se tedy do prázdninového domu na ostrově v Chorvatsku. Chce si uklidnit nervy, uspořádat myšlenky i pozůstalost.

Je to Chorvatsko po sezóně. Místní hotel je zavřený, na ostrově jsou jednotky lidí. Ale pomyslný duch Willovy smrti Maggie pronásleduje i tam. Přijde jí dopis „ze záhrobí“, od právníka, kterého Will pověřil v případě, že by se mu něco stalo. Maggie začíná odhalovat střípky toho, že Will neskončil s lékařskou praxí dobrovolně a že v minulosti má tajemství, které nesmí vyjít na povrch. Někteří lidé v současnosti jsou kvůli tomu ochotní zabíjet.

Od této chvíle jde Maggie o život. Dějí se jí „nehody“, které nejsou náhody. Přidává se druhá rovina napětí, kdy nejen že chceme odhalit, co se stalo před lety, ale taky jsme jako ve správném thrilleru napjatí, co bude dál – jak se hrdinka z této svízelné situace dostane.

Tíživé ticho se žánrově přibližuje domáckým thrillerům, jaké píše třeba v současnosti populární Shari Lapena. Jsou to příběhy, kdy nějaké zlo, násilí nebo kriminální čin, naruší domnělou rodinnou pohodu; kdy něco infikuje zdánlivě bezpečnou domácnost. Ale Bryndza přidává i další thrillerové prvky – lehce špionážní, publicistické nebo konspirační, které vytvářejí přízrak mocného spiknutí, jež hrdinku přesahuje.

Kniha se vyznačuje mnoha nečekanými zvraty a neustálým utahováním šroubu. Maggie je na tom hůř a hůř. To je jedna z mých výtek vůči ději – nenechá nás ani chvilku vydechnout, ba ani zdánlivě. Neobsahuje pro příběhy žádoucí emocionální houpačku, kdy jste jednou nahoře, jednou dole. S Maggie jsme pořád dole a jde to s ní pouze hloubš a hloubš.

Maggie se projevuje jako až moc nadlidská superžena. Vydržet to, co v Tíživém tichu překoná ona, není v silách obyčejného člověka. Musíme román brát s rezervou, jako pohádku pro dospělé. Přiznat mu licenci na nereálnost, jako jsme to ochotní dělat třeba u knih Dana Browna, od nichž se ve své thrillerové podstatě Tíživé ticho zas tolik neliší.

Na několika místech je děj příliš zrychlený, uspěchaný. Jako by se projevovala určitá autorská lenost daný problém víc prozkoumat a rozepsat, naopak se vše vyřeší až moc rychle, šmahem. Silná výtka za mě míří ke konci. Nebudu vyzrazovat konkrétní děj, ale na můj vkus zahraje až příliš velkou roli náhoda a Maggie spadne řešení až moc samo do klína.

V souhrnu však Tíživé ticho není lacinou dějovou splácaninou z mnoha zápletek a katastrof. V duchu těch nejlepších thrillerů se dotýká větších, osobních i společenských témat, jako jsou : zármutek, ztráta blízkého, pocit zrady, testování vlastních limitů, kam až jsme schopni zajít pro udržení tajemství… Celkově vyžaduje od čtenářů značnou emocionální investici při vcítění se do toho, co Maggie prožívá, a taky ochotu nechat se tak trochu trápit napětím až na dřeň.

Ale od toho tady přece thrillery jsou, ne?

Hodnocení: 65 %