Článek
Stadion v obci Jakuszyce, ze kterého vede hned několik krásně upravených běžkařských tras, se nachází kousek za hranicemi u hlavní silnice cca 4,5 kilometru severně od krkonošského Harrachova. Je také velmi dobře dostupný vlakem, jelikož hlavní vstup se nachází v podstatě na nástupišti. Při příjezdu autem v neděli v 15:30 už byla volná zhruba třetina parkovacích míst na venkovních parkovištích v okolí hlavní silnice. Já jsem se ale rozhodl vyzkoušet parkovací dům pod stadionem a mohu ho rozhodně doporučit. Je to velmi pohodlné se skvělým nástupem ze stadionu do stopy a na kratší dobu se určitě vyplatí i finančně. Hodina parkování tu stojí 5 zlotých oproti 30 zlotým za celodenní parkování na venkovních parkovištích.
Stadion
Na výběr je zde více tras. Tentokrát jsem poprvé zvolil směr na Izerskie Garby a to konkrétně po cestě s názvem Dolni Dukt Konskiej Jamy na rozcestí Rozdroze pod Cicha Równia. Tento zhruba 3 kilometry dlouhý úsek je téměř rovný bez jakýchkoliv větších převýšení a z toho důvodu bych ho doporučil i rodinám s velmi malými běžkaři. Na rozcestí jsem pak zahnul doprava a po cestě Sklarzska Droga dojel na rozcestí pod vrchem Izerskie Garby. A zde se odehrála ta největší krása. Již na tomto rozcestí dostanete ochutnávku v podobě prvního krásného výhledu na Krkonoše. Mimochodem Krkonoše při pohledech z Polska mi vždy přijdou ještě majestátnější než z Čech. Následně pak můžete vyjet po již bohužel neupravené ale celkem pěkně vyjeté cestě až téměř k vrcholu Izerskie Garby. V této částí se vám naskytne mnoho pohádkových výhledů nejen na Krkonoše, ale i na Jizerské hory, a můžete nahlédnout i do místního obřího lomu, který se nachází hned pod vrcholem.
V těchto místech jsem to otočil a rozhodl se spíš využít velmi dobře upravené hlavní trasy. Musím uznat, že na konci víkendu byly ještě ve velmi dobrém stavu. A to se zde běžně pohybují i pěší turisté a psi a na rozdíl od stop v Čechách tu na ně lyžaři nevrhají vražedné pohledy. Po cestě jsem potkal jen osamocené skupinky lyžařů nebo jednotlivce a v místě, kde jsem otáčel, již téměř nikoho. To mohlo být okolo 16:30-ti. Při snaze prohodit pár slov s místními běžkaři jsme se po chvíli pokusů o česko-polštinu naštěstí shodli na angličtině. Člověk by nevěřil, jak mohou být naše sousedské slovanské jazyky odlišné. Z rozcestí Rozdroze pod Cicha Równia, na které jsem se vrátil stejnou cestou, jsem pak pokračoval rovně na Orle. Po krátkém stoupání už mě pak čekala jen rovina a příjemný sjezd s občasnými překrásnými výhledy na polské vrcholy Jizerských hor a Velkou jizerskou louku po pravé straně.
Po sjezdu mi přišlo vhod svižné občerstvení v malebné chatě Stacja Turystyczna Orle. Ukrajinský boršč za 22 zlotých mohu jen doporučit. Byl opravdu chutný se spoustou masa, zeleniny a fazolí a s jedním chlebem vydal v podstatě za plnohodnotné jídlo. Pokud sem dorazíte o něco dříve přes den, což se mi letos nepodařilo, máte možnost využít i venkovní občerstvení s velkým krytým prostorem se stoly a sezením. Zde nabízí například sýr oštěpek z grilu nebo výborné klobásy, ke kterým si můžete dát třeba i grilovanou zeleninu.
Stacja Turystyczna Orle
Následoval 5 kilometrů dlouhý návrat do Jakuszyce, na který mi již těsně po setmění krásně svítil měsíc. Tento úsek je rozdělený rozcestím Rozdroze pod Dzialem Izerskym na dvě části. Z Orle k tomuto rozcestí je to téměř celou cestu stoupání a odtud dále do Jakuszyce je to úplná rovina. Jsem přesvědčen, že se jedná o 3 kilometry dlouhou trasu s nejmenším převýšením z celých Jizerských hor, a tudíž je také ideální pro děti. Pak už mě čekal jen návrat k osvětlené budově stadionu a jízda výtahem dolů do podzemního parkoviště, kde bylo příjemně teplo a překvapivě čisto.
Mapa trasy
Zdroje:
oficiální stránky Polana Jakuszycka
