Článek
Dosud jsme žili v iluzi, že válka má svá pravidla, své „červené linie“, které jsou sice pružné, ale neprodyšné. Když se nad Rudým náměstím v Moskvě rozplynul dým po ukrajinském úderu, který narušil posvátný rytmus přehlídky, bylo jasné, že „odplata“, o které Kreml měsíce mluvil, už není jen prázdným slovem v televizi. Dnes, 9. května ve večerních hodinách, se však tato iluze definitivně spolu s dýmem a „sakra“ dunivém ohnivém záblesku nad kyjevskou vládní čtvrtí pomalu rozplývá.
Ten okamžik ticha
Když radary NATO v Polsku a Rumunsku zachytily start z Kapustin Jaru, operátoři na vteřinu ztuhli. Tohle nebyl ani „běžný“ Iskander nebo Kindžál. Na monitorech se objevila trajektorie, která vybočovala z již zažitého „normálu“ balistických střel nebo střel s plochou dráhou letu. Jednalo se o Lísku - Orešnik.
V Kyjevě v tu chvíli na vteřinu utichl běžný hluk. Kdo mohl, zmizel v hlubinách metra. Vládní čtvrť se proměnila v město duchů. Nastal okamžik, kde je Vaše budoucnost již předepsána a vy jen čekáte, až se Váš čas naplní?
Destrukce jako vzkaz
Dopad Orešniku nebyl jen o fyzické zkáze budov. Cílem je ukrajinská symbolika, ale hlavně psychika Západu. Po Orešniku samozřejmě v další vlně následovaly Kindžály, které jako dravci dorážely poslední zbytky zimou přeživší „punkty“ energetické sítě.
- Orešnik nad Kyjevem však i po dopadu zůstává viset ve vzduchu jako jasný a zřetelný vzkaz: „Máme prostředky a příště nemusí být konvenční!“
Rubikon a absurdní šachovnice
Opět stojíme u břehu řeky, Dněpr místo Rubikonu! Sice se nepíše 10. leden 49 př. n. l. a nejedná se o Juliuse Caesara, ale … Eskalační spirála se roztočila do příliš vysokých otáček. S patosem a nevěřícně se zpět díváme na Donaldových 24 hodin. Všichni mají v očích jedinou otázku. Co bude následovat dál? Kam až to musí zajít, aby ty Rusy někdo zastavil? Pokud konvenční odstrašení selhalo, co zbývá? Myšlenka, že jedinou cestou, jak odradit Moskvu od dalšího kroku do propasti, je předání „konečné pojistky“ přímo do rukou Kyjeva. Je to absurdní? Možná. Ale v momentě, kdy nad evropským hlavním městem explodují superzbraně nové generace, se definice „normálu“ mění s každým takovým jejím dopadem.
Konec hry nebo nová kapitola?
Jsme v bodě, kdy se rozhoduje o tom, zda se svět vrátí k doktríně vzájemného zničení, nebo zda dovolíme, aby se síla stala hlavním a výlučným jazykem v mezinárodním prostoru.
Kyjev teď mlčí. Svět čeká. Za námi se pomaly vytrácí pohled na vodní hladinu Rubikonu.
Doufejme všichni, že se jedná pouze o předsváteční sci-fi neznámého autora.
