Článek
Jejich sedmiletý syn občas odmlouvá, neposlechne hned a uklízení hraček rozhodně nepatří k jeho oblíbeným činnostem. Petra ví, že nemůže všechno přecházet mávnutím ruky, nechce ale z každého prohřešku dělat velkou událost. Její manžel je přesvědčený, že právě důslednost rozhoduje o tom, jak se bude syn chovat v budoucnu. Podle něj musí chlapec pochopit, že pravidla platí vždycky, nejen tehdy, když se mu to hodí.
Rodiče se kvůli synovi často hádají
Její manžel říká, že když synovi pořád něco vysvětluju a dávám mu další šance, akorát ho učím, že si může dovolit všechno. „Já chápu, že potřebuje hranice, ale vadí mi, jakým způsobem na něj manžel reaguje,“ svěřuje se Petra. Přiznává, že ani synovo chování není vždycky ideální. Má ale pocit, že přísné tresty a křik situaci spíš zhoršují, než aby chlapci pomohly pochopit, co udělal špatně.
Stačí zapomenuté domácí úkoly, rozházené věci v pokojíčku nebo odmlouvání u večeře a manžel rychle ztrácí trpělivost. Zvýší hlas, začne synovi vyčítat, že je drzý, a někdy mu pohrozí trestem, který Petře připadá přehnaný. Právě v takových chvílích se mezi rodiči rozhoří další hádka. „Nechci, aby měl syn pocit, že se musí bát každé chyby. Samozřejmě že má mít povinnosti a musí vědět, co se smí a co ne. Jenže podle mě se dá dítěti nastavit hranice i bez toho, aby na něj člověk pořád křičel.“
Když se zastane syna, manžel jí vyčte, že ho rozmazluje
Nejhorší je pro Petru situace, kdy se pokusí manžela před synem zastavit. Nechce, aby chlapec nabyl dojmu, že pravidla neplatí, zároveň ale odmítá mlčky přihlížet každé ostré výměně názorů. Manžel její zásahy považuje za podrývání vlastní autority. „Říká mi, že mu před synem beru respekt a že se pak nemůžu divit, když nás kluk nebude poslouchat. Jenže já ho nechci před synem shazovat. Chci jen, aby se s ním mluvilo normálně,“ vysvětluje Petra.
Manžel se přitom odvolává na vlastní dětství. Vyrůstal v rodině, kde se s dětmi příliš nediskutovalo a rodičovské příkazy se jednoduše plnily. Podle něj mu přísná výchova dala do života disciplínu a naučila ho respektovat autority. Nechápe proto, proč by měl u vlastního syna postupovat jinak.
Petra však namítá, že to, co člověk zažil jako dítě, nemusí automaticky fungovat i v další generaci. „Když se ho zeptám, jestli mu bylo příjemné, když na něj otec křičel, odpoví, že to k životu patří a že z něj aspoň nevyrostl žádný slaboch. Jenže já nevím, jestli si uvědomuje, že právě takové chvíle si člověk může nést v sobě ještě dlouho.“
Syn už si všímá, že se rodiče neshodnou
Petra se nejvíc bojí toho, jak se domácí napětí podepisuje na synovi. Chlapec si začíná všímat, že rodiče na jeho chování reagují rozdílně. Když se dostane do konfliktu s otcem, někdy se obrátí na matku a hledá u ní zastání. Jindy raději mlčí, aby situaci ještě nezhoršil.
Petra nechce, aby se ze syna stal prostředník v jejich sporech. Zároveň má strach, že pokud bude manželův přístup dál přehlížet, chlapec si zvykne spojovat autoritu především se strachem a křikem. „Nedávno mi řekl, že tátovi raději nic neřekne, protože se zase naštve. To mě opravdu zarazilo. Nechci, aby přede mnou musel něco tajit jen proto, že se bojí reakce svého otce,“ přiznává Petra.
S manželem se snažila mluvit i ve chvílích, kdy byl syn pryč a oba měli čas probrat situaci v klidu. Vysvětlovala mu, že nechce rušit pravidla ani zpochybňovat jeho roli v rodině. Potřebuje ale, aby společně našli způsob, jak syna vést bez neustálých výhrůžek a ponižování. Zatím se však jejich rozhovory většinou vracejí na začátek. „On má pocit, že z něj chci vychovat kluka, který si nechá všechno líbit. Já se zase bojím, že když budeme pokračovat tímhle způsobem, syn se nám jednou přestane svěřovat úplně. A to bych nechtěla dopustit.“
Netuší, jak manžela přesvědčit
Nečeká, že se s manželem shodnou na každém výchovném rozhodnutí. Uvědomuje si, že děti potřebují pravidla, důslednost i jasné hranice. Ráda by ale dosáhla toho, aby se rodiče dokázali domluvit na společném postupu a aby jejich syn nemusel při každé chybě přemýšlet, kdo se tentokrát rozzlobí.
Zatím neví, jak manžela přesvědčit, že pevná výchova nemusí znamenat tvrdost za každou cenu. Čím častěji se o tom doma hádají, tím víc má pocit, že už nejde jen o jednotlivé tresty, ale také o důvěru, kterou si jejich syn k rodičům postupně vytváří.
Zdroj: autorský článek
