Článek
Jméno Ljuba Hermannová (†83) dodnes rezonuje mezi milovníky staropražských písní i prvorepublikové bohémy. Přestože zemřela 21. května 1996 v Praze ve věku 83 let, její odkaz rozhodně nezmizel. Byla nejen charismatickou interpretkou šansonů a kabaretních melodií, ale také ženou, která žila naplno bez ohledu na konvence, očekávání či společenské normy.
Nezkrotné dítě, které uteklo do světa
Už od dětství bylo zřejmé, že Hermannová nebude obyčejná. Narodila se v Neratovicích, ale klidný život maloměsta jí byl těsný. Legenda praví, že už jako čtyřletá podlezla branku a vydala se sama „do světa“. Tahle epizoda jako by symbolicky předznamenala celý její život. Neustálé útěky, hledání a touhu po svobodě, to ji charakterizovalo. Talent zdědila po matce a brzy se vydala na uměleckou dráhu přesto, že uspěla u přijímacích zkoušek na konzervatoř, klasické studium odmítla. Místo toho ji přitahovalo živé divadlo, pulzující zákulisí a autentická zkušenost s publikem.
Během kariéry prošla řadou scén, ale zásadní kapitolou bylo její působení v legendárním Osvobozené divadlo. Tam se setkala s ikonami českého humoru Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. A jak už to u Hermannové bývalo, pracovní vztahy se rychle proměnily v osobní. „Myslím, že jsem se Werichovi líbila, ale mně se líbil spíše jemnější a romantičtější Voskovec. Ovšem randila jsem s oběma. Později jsem se dozvěděla, že si to pak v šatně řekli,“ vzpomínala. To jen dokresluje, jak výjimečnou a přitažlivou osobností byla.
Lásky, které neznaly hranice
Milostný život Ljuby Hermannové by vydal na několik románů. Vdala se celkem čtyřikrát, přičemž věkový rozdíl mezi ní a jejími partnery byl často výrazný. Největší pozornost vzbudil její poslední sňatek, bylo jí 62 let, zatímco jejímu manželovi o 32 let méně. Když si její drahý našel mladší ženu, nevadilo jí to, měla ráda i jeho novou partnerku. „No jsou něco jako moje děti, když vlastní nemám. On je vlastně můj syn.“
Mladí muži ji přitahovali po celý život. Nešlo přitom jen o fyzickou přitažlivost, sama tvrdila, že jí dodávají energii, inspiraci a chuť žít. Byli pro ni elixírem života, dávali jí novou a novou chuť žít. V jejím případě nešlo o frázi, skutečně si udržovala vitalitu, eleganci i šarm, a to i díky tehdy ne zcela běžným plastickým operacím.
Sdílené vášně s Adinou Mandlovou
Zvláštní kapitolu tvoří její přátelství s hereckou hvězdou Adinou Mandlovou. Obě ženy spojovala nejen kariéra, ale i podobný životní styl. V určitém období dokonce sdílely domácnost a rozhodně nešlo o poklidné soužití. „Jednou, když jsme byly samy mezi námi děvčaty, někdo přinesl balíček s kokainem – a všecky jsme to vyzkoušely,“ přiznala jednou Mandlová. Stejně tak mezi sebou „točily“ i muže, kteří na jejich večírky samozřejmě moc rádi chodili.
Adina Mandlová s Oldřichem Novým ve slavném filmu Kristian
Ostatně jejich byt se stal centrem bujarých mejdanů, kde se střídali milenci, umělci i společenská smetánka. Alkohol tekl proudem a nechyběly ani drogy, zejména kokain, který byl v tehdejší umělecké komunitě poměrně rozšířený. Hermannová ani Mandlová se tím nijak netajily. Naopak, jejich životní styl byl součástí jejich image. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že šlo o sebedestruktivní prostředí. Pro ně to však byla přirozená součást života, prostor svobody, experimentu a intenzivních prožitků.
Nebála se odsouzení ani pomluv
Život Ljuby Hermannové však nebyl jen o lesku reflektorů a milostných dobrodružstvích. Nechyběly ani dramatické a tragické momenty. Jeden z jejích milenců se například otrávil svítiplynem, což vedlo k panice a jejímu následnému útěku za hranice. Tyto epizody jen podtrhují, jak bouřlivý a nepředvídatelný její život byl. Neustále balancovala na hraně mezi slávou a skandálem, láskou a ztrátou, svobodou a chaosem.
Jisté ale je, že žila podle vlastních pravidel. Nebála se odsouzení ani pomluv. V době, kdy se od žen očekávala zdrženlivost a poslušnost, ona vystupovala jako sebevědomá, svobodná a nezávislá osobnost. Ljuba Hermannová zkrátka nebyla jen zpěvačka a herečka. Byla symbolem životní vášně, odvahy a nekonvenčnosti.
Zdroje: Autorský článek s využitím
