Článek
Jsi neviditelný motor, který nikdo nemaže
Znáš ten pocit? Přijdeš do práce a už ve dveřích víš, co je špatně. Jsi ta, na kterou se všichni obracejí, když hoří termíny, nebo když si ostatní nevědí rady. Jsi loajální, spolehlivá a děláš všechno pro to, aby firma fungovala bez chyby. Vlastně jsi taková kancelářská gejša. Udržuješ harmonii, staráš se o klid na pracovišti a tvou největší odměnou má být pocit, že jsi „součástí týmu“.
Jenže tenhle pocit tě v nájmu neubytuje. A v lednu, kdy se láme chleba a dělají se rozpočty na celý rok, to pociťuješ nejvíc. Jdeš za šéfem a čekáš, že po tom roce dřiny přijde uznání. Místo toho dostaneš sprchu naučených frází: „Teď je složitá situace na trhu,“ „Musíme šetřit na provozu,“ nebo moje oblíbené: „Tvůj přínos vidíme, ale tabulky nás nepustí.“
Past na hodné lidi (v práci i v soukromí)
Management firmy tě miluje přesně ze stejného důvodu, jako tě milovali muži, o kterých jsem psala v článku Váš partner je v lednu na facku. Milují tě, protože jsi levná, výkonná a neodmlouváš. Vědí, že jsi zodpovědná a že firmu v problémech nenecháš, i kdyby na tebe naložili dvojnásobek práce.
Je to past na loajalitu. Firma ti dává pocit, že bez tebe by to nešlo, ale jakmile dojde na peníze, zachovají se k tobě s lhostejností, která bolí. Je to ten stejný arogantní postoj, který popisuji v textu o Syndromu prázdného bytu. Tam tě partner nechal v tichu a samotě, tady tě šéf nechává v nejistotě a s pocitem, že tvá hodnota je nulová. V obou případech slyšíš jen neviditelné „Whatever 🙌“, které ti říká: „Buď ráda za to, co máš, a víc po mně nechtěj.“
Proč ti tichá služba peníze nepřinese?
Jako člověk, co má rád ve věcech řád a logiku, ti řeknu jednu věc: Práce není rodina. Je to obchodní vztah. Pokud se v něm chováš jako gejša, která jen tiše slouží, nikdo ti sám od sebe nepřidá. Proč by to dělali? Pro firmu jsi položka, která funguje bez investic.
Leden je pro management časem her. Říkají ti, že šetří, ale podívej se pozorně. Peníze se vždycky najdou pro ty, kteří se nebojí bouchnout do stolu nebo pohrozit odchodem. Šetří se jen na těch, kteří vypadají, že nikam neodejdou. Pokud ti šéf místo přidání nabízí „příslib do budoucna“, dělá ti to samé, co ti dělali muži v tvých dřívějších Skoro-vztazích. Krmí tě nadějí, abys dál podávala výkon za minimum nákladů.
Jak z toho ven a konečně dostat přidáno:
- Změň slovník: Ze „zvládám“ na „vydělávám“. Nechoď za šéfem s tím, kolik toho máš na hrbu. To je mu jedno, on chce mít klid. Jdi tam s čísly. „Díky mému vyjednávání s dodavateli jsme ušetřili 150 tisíc měsíčně“. To je argument, který nejde okecat.
- Nebuď „hodná holka“. Buď partner. Přestaň se usmívat na lidi, kteří tě přehlížejí. Buď profesionální, ale věcná. Pokud slyšíš, že peníze nejsou, zeptej se přímo: „Kdy přesně v rozpočtu budou a co musím udělat pro to, abych byla první na řadě?“ Nespokoj se s mlžením.
- Měj v záloze „Plán B“. Nejsilnější jsi ve chvíli, kdy máš jinou nabídku nebo jsi ochotná odejít. Jakmile vedení vycítí, že tvoje loajalita má své hranice, zázračně se „fixní rozpočty“ začnou hýbat. Pamatuj, že tvoje hodnota není definována tím, kolik toho vydržíš, ale tím, jak moc jsi na trhu práce žádaná.
Závěr
Drahé ženy, rok 2026 nebude přát těm, co tiše čekají v koutě na pochvalu. Role kancelářské gejši je cesta do pekel – skončíš vyhořelá, unavená a s pocitem, že tě všichni jen využili. Pokud tě v práci nerespektují, chovají se k tobě úplně stejně jako ti toxičtí partneři, o kterých píšu ve svých textech o vztazích.
Leden je čas na velký úklid. A ten by měl začít právě ve tvém postoji k sobě samé. Přestaň sloužit lidem, kteří tě nevidí. Buď profík, buď tvrdá a chtěj to, co ti patří.
