Článek
Displej telefonu se rozsvítí. Žádné „Chybíš mi“ nebo „Doufám, že spíš“.
Jen strohé: „Jsi vzhůru? Přijď.“ Většina žen v tu chvíli udělá tu samou chybu. Místo aby se otočili a spali dál, začnou přemýšlet, co si vzít na sebe. Rozum křičí: „Vždyť tě jen využívá!“, ale tělo už pumpuje adrenalin. Pokud tuhle situaci znáte, vítejte v klubu. Trpíte diagnózou, která z chytrých a schopných žen dělá loutky v rukou mužů, kteří si jich neváží. Proč to ale děláme?
Past jménem „hodný kluk“
Přiznejme si to upřímně. Když potkáte muže, který je pozorný, spolehlivý a píše vám v deset večer, že se těší, až vás uvidí, začnete se po týdnu nudit. „Je hrozně fajn, ale chybí tam jiskra,“ říkáte kamarádkám.
Jenže ta slavná „jiskra“ je ve skutečnosti jen panika vašeho mozku z nejistoty. „Parchant“ vás totiž drží v šachu. Nikdy nevíte, jestli zavolá, nebo vás bude tři dny ignorovat. A právě v tom prázdném čase se rodí závislost. Často pak končíme v pastech „skoro-vztahů“, které se hroutí do ticha přesně ve chvíli, kdy začneme doufat v něco víc.
Chceme zachraňovat ty, co o to nestojí
Dalším důvodem je náš „komplex spasitelky“. Věříme pohádce, že pod tou drsnou maskou arogantního muže se skrývá rozbité dítě, které čeká, až ho naše láska opraví. Je to obrovská past pro naše ego. Chceme být „ta jediná“, kvůli které se on změní.
Realita je ale tvrdá. Zatímco vy mu vaříte večeře, odpouštíte lži a čekáte u telefonu, on z vás jen vysává energii. Dobrovolně se tak stavíte do role „matrace“, na které si on jen odpočine, než vyrazí lovit někam jinam. Není to láska, je to emocionální parazitismus.
Jak z toho ven? Musíte unést klid
Řešení není v tom, že najdete „lepšího“ parchanta. Musíte změnit sebe. Prvním krokem je přiznat si: „Miluju tu hru, protože se díky ní nemusím zabývat svým vlastním životem.“ Je totiž mnohem snazší řešit jeho nálady než svou vlastní prázdnotu.
Skutečná síla ženy nezačíná tím, že „ukrotí zvíře“. Začíná tím, že unese klid. Že si vybere muže, se kterým je jí dobře i v úterý odpoledne u televize, nejen v pátek v noci v baru. Dokud budete svou cenu odvozovat od toho, jak moc vás někdo odmítá, budete vždycky trpět. Přestaňte čekat na zázrak a začněte si vážit svého času. Protože čas, který věnujete parchantovi, vám už nikdo nevrátí.
A teď se upřímně zeptejte samy sebe:
- Kdybyste věděla, že se ten váš muž nikdy nezmění a bude se k vám chovat takhle i za deset let, zůstala byste?
- Proč vás tak děsí muž, který by vás skutečně miloval a byl by tu pro vás každý den?
- Co nejhezčího byste pro sebe mohla udělat dneska večer, místo abyste čekala, jestli vám on milostivě napíše?
Napište mi do komentářů, jestli jste se v tom poznaly. Pojďme si nalít čistého vína – kolik z nás právě teď čeká na zprávu, která stejně nepřijde?
