Jak mohl Smetana napsat Mou vlast, když neslyšel? Překvapivou odpověď znají divadelníci

Kde vzal motivaci a sílu k tomu vytvořit tak velkolepé dílo, když se jeho dosavadní život ocital v troskách? Odpovědi na tyto otázky se snaží hledat tvůrci multižánrového divadelního projektu Má vlast, který rozezní šapitó ve Stromovce již od 8. září.

Divadelní Mou vlast v loňském roce zhlédlo více než 20 000 diváků v divadle a v kinech. Společný projekt České filharmonie, DEKKADANCERS a Divadla bratří Formanů se dočkal i filmové podoby. Jeho tvůrci, Matěj Forman, Janek Jirků, Marko Ivanović, Štěpán Pechar a Andrea Sodomková chtěli vzdát hold této české národní ikoně, stejně tak jako jejímu tvůrci, Bedřichu Smetanovi.

Genialitu díla dokazuje jeho hloubka a nadčasovost. Podobnou strukturu mu chtěli vdechnout také autoři divadelního projektu. Diváci se tak mohou těšit na bohaté obrazy s výpravnou scénou, pohádkovými maskami a kostýmy. To vše doprovázené choreografií vyladěnou do nejmenšího detailu. Vizuálně a zvukově podmanivou podívanou jako červená linka protkává také humor a lidové loutkářské umění, které bez podbízivosti sází na vlasteneckou notu.

A právě v těchto bohatých obrazech a patriotismu spatřují autoři divadelní Mé vlasti skladatelovu jedinečnost. Bedřich Smetana totiž čerpal sílu z hlubokého patriotismu, touhy po uměleckém odkazu a z vnitřní hudební představivosti, která byla paradoxně silnější než fyzická hluchota.Velmi známé jsou Smetanovy útěky do vnitřního světa zvuku. Po celou dobu, vlastnímu hendikepu navzdory, si uchovával vnitřní sluch. Ztráta fyzického sluchu pro něho neznamenala ztrátu hudební představivosti. A stejnou představivost chtějí probudit autoři divadelní Mé vlasti v malých i velkých divácích:

„Ta hudba je obrázková. Dramatická. Energická. Hravá. Proměnlivá. Nesmírně nápaditá. Chvíli pimprlová a chvíli naprosto vážná. Jsem přesvědčen, že by Smetanu bavilo s námi pracovat na společné věci, že to, co je blízké Matějovi Formanovi, Štěpánovi Pecharovi, Marko Ivanovićovi a Andree Sodomkové i mně, by bylo blízké i jemu,“ říká režisér a autor námětu Janek Jirků.

Další Smetanovou devizou bylo absolutní soustředění. Hluchota ho izolovala od okolních ruchů a umožnila mu plně se koncentrovat. Ve své práci navíc spatřoval terapii. Skládání pro něj bylo záchranou před depresemi a krutou realitou. Vzdoroval tak osudu. Smetana odmítal přijmout, že by ho hluchota měla vyřadit z uměleckého života. Zároveň chtěl dokázat svým odpůrcům, že jeho tvůrčí génius není zlomen. Klid pro hlubokou koncentraci pak našel na venkově. Po ohluchnutí se odstěhoval ke své dceři do lesovny v Jabkenicích. Izolace od pražských intrik a blízkost přírody mu dodaly potřebný psychický klid pro práci.

Skladatelovu odhodlání napomáhalo i jeho vlastní ego a touha po sobě zanechat trvalý odkaz. Smetana zkrátka věděl, že vytváří monumentální dílo, které přetrvá generace. Jeho základ postavil na silném vlasteneckém cítění a přesvědčení o národním poslání. Tvorbu vnímal jako službu českému národu v době národního obrození. Oslavoval jím bohatou českou historii. Chtěl vzkřísit slávu české minulosti (Vyšehrad, Tábor, Blaník) a krásu české přírody (Vltava, Z českých luhů a hájů). Dílo zamýšlel jako monumentální dar, který měl povzbudit český lid v dobách útlaku. Za méně šlechetné pak můžeme považovat touhu dokázat svou velikost.

Obrovský zápal pro Mou vlast pak mimo jiné dokazuje, že Vyšehrad začal skládat prakticky ihned po ohluchnutí a snad nejznámější ze symfonických básní, Vltavu, složil za pouhých 19 dní. Můžeme se dnes dohadovat, zde nejsilnější motivací Bedřicha Smetany bylo jeho vlastní či národní velikášství, ale tento spor je v zásadě vedlejší. Má vlast je zkrátka jedinečné hudební dílo, které složil výjimečný člověk navzdory několik ranám osudu. A právě to je na něm nesmírně inspirativní!

Chcete Mou vlast nejen slyšet, ale i vidět? Přijďte na ni mezi 8. a 27. září 2026 do Azylu78, cirkusového stanu v pražské Stromovce. Svým talentem ji doprovodí tanečníci, herci, loutkáři a vpravdě divadelní „vlastenci“. Těšit se můžete na členy tanečních souborů DEKKADANCERS a Holektiv, na hudebnice a hudebníky z České filharmonie a chybět nebude ani oblíbené improvizační uskupení My kluci, co spolu chodíme.

Inscenace vznikla v koprodukci České filharmonie, DEKKADANCERS, Divadla bratří Formanů a Jatek78 a navazuje na úspěšnou inscenaci Kniha džunglí, která byla uváděna v Azylu78 v letech 2022–2024. Více informací najdete na webu projektu Má vlast.

Použité zdroje: