Článek
Slibují změnit evropskou politiku. „Budeme upřednostňovat národní suverenitu před federalismem, svobodu před příkazy a mír před válkou,“ prohlašuje šéf hnutí ANO Andrej Babiš v souvislosti s plánovaným založením nové frakce v Evropském parlamentu nazvané Patrioti pro Evropu. (Leinert, 2024, s. 4)
Snahy změnit evropskou politiku jsou rozpolcené, federalizace by mohla nasměrovat Evropu k novému cíli – Spojené státy evropské. Jedná se však o plané sliby. Nová frakce plánuje zpátečnictví, návrat k národním státům, které jsou na hraně války. Mír je v tomto případě pouze vysoká hodnota, kterou mají lidé na vyšších pozicích žebříčku hodnot, ale bez trvalého užitku. Snažit se o mír s agresory je pouze slabošské ustupování silnějšímu. Státy usměrňují lidi různými směrnicemi, regulacemi i příkazy. Patriotismus je v této frakci úzce spojen s nacionalismem, který, v případě, že jej uctívají všichni musí vést k válce mezi evropskými národy. Naštěstí jsou zde instituce, které se snaží postupovat ve vývoji směrem ke Spojeným státům evropským, i když je to vize nebo cíl velmi vzdálený, Spojené státy evropské by byly možné, kdyby se jednotlivé národní státy vzdaly své suverenity, a tedy, kdyby se Evropa sjednotila pod nějakým ne imaginárním, ale skutečným samovládcem Spojených států Evropských.
Koncem 18. století začala průmyslová revoluce, která vedla k přechodu na moderní globalizovanou ekonomiku. (Busta, 2024, s. 7)
Průmyslová revoluce zvýšila efektivitu při práci, zvýšila produktivitu práce, ale na druhou stranu zvýšila nezaměstnanost, když stroje můžou pracovat více, je potřeba zaměstnat méně lidí. Podnikatelé využívají stroje, aby zvýšili výrobní kapacity, lidé bez strojů by vyrobili nesrovnatelně méně než se stroji. Nezaměstnaní se tedy začali stěhovat do zámořských kolonií, kde se věnovali zejména zemědělství, v Severní Americe byli vyhlazováni Indiáni a zakládány města, ve kterých žili kolonisté. Vznikla základní listina práv a svobod, která dávala lidem základní lidská práva, Code Civil – občanský zákoník ve Francii, vydaný tyranem Napoleonem Bonapartem, ze kterého vycházejí moderní lidská práva, nerovnost na vahách v právech se obrátili. Magna Charta vydaná v Anglii v roce 1212 zaručovala práva šlechtě, a ta mohla utiskovat lidi více, než bylo nezbytně nutné. Obchod s koloniemi pro západní země kvetl, a tak začala globalizace.
Mezi nejbohatším a nejchudším americkým státem je větší rozdíl než mezi Dánskem a Českem. (Busta, 2024, s. 7)
V Americe probíhá diktatura bank, které se snaží maximalizovat zisk, vyřezaný finanční krví amerického lidu. Lidé chodí do práce, do obchodu, jednou nebo víckrát ročně i k volbám. Americký bankovní systém zajišťuje maximální svobodu bankám, i dalším věřitelům, kteří můžou vzít dlužníkům všechno, včetně bydlení a střechy nad hlavou. Tyto ukořistěné prostředky jsou odebrány lidem, kteří jsou obyčejní otroci amerických bank. V postkomunistických zemích jsou banky omezovány, aby nemohly vyrábět davy bezdomovců. Lidé, kteří přijdou o práci a o bydlení kvůli bankám musejí otročit za minimální mzdu bez vidiny zlepšení jejich situace. V západních zemích se učí mladí lidé platit burzám a spekulovat s důchodem na burze, pouze 1 ze 100 osob si vybral fond, který ho zajistil na stáří, nebo si vybral správně akcie, které dlouhodobě rostly, platily za několik desetiletí rostoucí dividendu. V postkomunistických zemích existují jistoty jako státní důchod, který je na západě příliš nízký nato, aby zabránil starým lidem žebrat. Mezi 50 a 60 lety zemře polovina lidí, z těch co přežijí jich tři čtvrtiny zemřou do roka a půl od přiznání starobního důchodu. Pouze hrstka je zajištěná, ať už burzou, která každých 10 let spadne, nebo státním důchodem, placeným důchodovým pojištěním. V Dánsku jsou vyšší transferové platby, kvůli tomu, že je tam moře a je usnadněn obchod, naproti tomu v Česku, kde moře není, jsou vyšší náklady na dopravu výrobků a zboží k moři a potom dále do světa.
Zdroj: Hospodářské noviny, 2.7.2024, číslo 127.
