Článek
Jan Macháček
Na serveru eurointelligence.com analyzují vypnutí amerických zpravodajských informací pro Ukrajinu. Jde o jednu z nejdůležitějších součástí vojenské pomoci, a zrovna tu nejhůř nahraditelnou. Cíl je jasný: ať si Ukrajinci vyzkoušejí, jak se jim bojuje bez této pomoci, a pak ať přijdou a souhlasí s dohodou, kterou připraví Trump s Putinem.
Poskytovaná zpravodajská podpora je různého druhu. Od nejnižší, pro konkrétní jednotky, až po podporu ve věci zpravodajských informací strategického charakteru. Skrze satelity a další signály Ukrajina získá informace o cílech na ruském teritoriu a o tom, kam se tyto cíle pohybují. Díky tomu může využít západní zbraně, jako jsou rakety HIMARS nebo Storm Shadow. Dalšími informacemi jsou naopak varováni před ruskými útoky na vojenské cíle a civilní infrastrukturu.
Nevím přesně, co bylo přerušeno a za jakých podmínek, respektive co bude obnoveno. Někdo říká, že vše běží normálně, jiný že přerušení toků je jen částečné. Poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz popisuje proces jako revizi. Ředitel CIA John Ratcliffe tvrdí, že se informace zase brzy zapnou. Nikomu není jasné, co má Ukrajina přesně udělat, aby se proud informací obnovil – pokud byl vůbec přerušen. Inu, mlžení k světu tajných služeb patří.
Některé výpadky amerických informací může nahradit Evropa, ale až za čas. A většina evropských satelitních systémů není stavěna na vojenské, nýbrž na civilní využití. Především budou asi chybět informace z odposlechů ruské vojenské rádiové komunikace. Vztahy mezi americkými a ukrajinskými zpravodajskými důstojníky se budovaly tři roky. To nelze nahradit přes noc. Otázkou je, co mohou poskytovat Britové, když beztak mají informace od Američanů.
Možná Trumpovi tento nátlak vyjde a dostane Ukrajinu tam, kde ji chce mít. Výpadek americké zpravodajské podpory prostě momentálně nejde nahradit.
...
Tolik eurointelligence.com. Nyní vám řeknu, čeho se nejvíce obávám já. Pokud Trump dohodne s Putinem kapitulaci Ukrajiny nebo něco, co se kapitulaci bude blížit, a Evropa bude dál vojensky podporovat Ukrajinu, nebo pomoc dokonce navýší, půjdou evropské a americké zájmy přímo proti sobě, dostanou se do přímého střetu. V co asi to může při Trumpově temperamentu vyústit?
…
William A. Galston píše v komentáři pro deník WSJ, jak podle něj Trump vidí svět. Svět založený na pravidlech pro něj skončil. Aby ne – dodržování pravidel může znamenat, že musíte udělat něco, co zrovna udělat nechcete, a v některých ohledech to dokonce může být krátkodobě nákladné. Trump si navíc myslí, že současná pravidla nejsou v dlouhodobém americkém zájmu.
On chce hlavně svobodu dělat si, co bude chtít. Spojenectví jsou pro něj prostě zátěž. Tahat se spojenci je ztráta času, vyžaduje to trpělivost a neustálé kompromisy. Zdržuje to. Lepší je jednat jeden na jednoho, se spojenci i s nepřáteli.
Závazky také omezují vaši vůli. Trump si myslí, že dohody se mají rušit, jakmile začnou být nepohodlné. Ve svém prvním funkčním období sice sám dojednal obchodní dohodu s Kanadou a Mexikem, leč teď už se mu nehodí – a tak oběma zemím napaří cla. To bylo přece tehdy – a tohle je zase dnes.
Trumpův pohled na zahraniční politiku nemá nic společného s morálkou. Je to bezohledné protlačování vlastního zájmu. Apely na principy ho nechávají chladným stejně jako mezinárodní systém stojící na jistých sdílených hodnotách. Nějaká aliance demokratických zemí na obou stranách Atlantiku proti rostoucí globální vlně nedemokratických sil ho vůbec nezajímá – ani to nechápe.
Není zřejmé, jestli vůbec preferuje demokracii nad autokracií. O diktátorech a autokratech mluví dobře. Říkalo se, že to je taktika, ale zdá se, že jim opravdu závidí jejich schopnost rozhodovat rychle, bez otravných poslanců a reportérů.
V Trumpově lexikonu nahradila slova síla a slabost někdejší dobré a špatné. Důležitá je už jenom páka. Když ji máte, maximálně ji využijte. Když ji nemáte, spokojte se s tím, co vám zbývá. Takhle Trump přerušil pomoc Ukrajině, aby ji donutil jednat s Putinem.
Co se síly týče, Trump věří, že jsou tu jen tři hráči: Rusko, USA a Čína. Jejich vztahy jsou priorita a malé země kolem to mohou odnést. Přijde návrat ke sférám vlivu: Ukrajina bude blízké příhraničí Ruska; Panama, Kanada a Grónsko budou pod kontrolou USA.
A co Čína a Tchaj-wan? Elbridge Colby – náměstek ministra obrany USA – už řekl, že Tchaj-wan není pro USA „existenčně důležitý“. Možná hodí Trump přes palubu i smlouvu o vzájemné obraně, kterou mají USA s Manilou, a posune Filipíny do čínské sféry vlivu.
Důležitá je ekonomika. Každý prý Ameriku využívá. Důkazem toho jsou údajně obchodní schodky – a ekonomové mohou tisíckrát dokazovat, že to je nesmysl, Trumpa to vůbec nezajímá. Spojenci také okrádají Ameriku v obraně. Trump zná náklady všeho, ale hodnotu pro něj nemá nic.
Není to pravda, říkají jeho podporovatelé. Trump chce přece mír. Je snad nějaká vyšší hodnota než mír? Jsou ale různé druhy míru. Lincoln mluvil o „spravedlivém a trvajícím míru“. Richard Nixon tlačil na „čestný mír“. Chamberlaine mluvil „o míru pro naši dobu“ – a Churchill mu odpověděl: „Mohli jste si vybrat mezi válkou a ostudou. Vybrali jste si ostudu a budete mít válku.“
Britský premiér Keir Starmer právě oznámil velké zvýšení obranného rozpočtu Velké Británie. Bude pomáhat formovat koalici ochotných k pomoci Ukrajině. Je za to chválen. Zároveň ale řekl, že evropský plán na zabezpečení Ukrajiny nemůže fungovat bez americké „pojistky“. Až si o ni řekne, co asi mu Trump odpoví?
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
