Hlavní obsah

Proč je bohužel Putin s vývojem války spokojen. A Kallasová mimo hru

Foto: Machacek89

Jan Macháček

Komentátor amerického deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead si odpovídá hned v podtitulu svého textu: Protože válka upevnila Putinovu mocenskou kontrolu nad Ruskem a protože má ruský prezident pocit, že se mu daří rozdělovat Evropu.

Článek

Jan Macháček

S tím, jak Putin odsunuje stranou Trumpovy návrhy na zprostředkování míru na Ukrajině, by se měl Bílý dům ptát, proč Putinovi tolik vyhovuje pokračování této války. Nákladné ruské pozemní boje se přece nedaří, ruská ekonomika je přepjatá a utrpěla nenávratné škody. Plýtvání tolika zdroji přitom Putina oslabilo například v Arménii či v Sýrii.

Mnoho analytiků – a Mead přiznává, že včetně jeho samotného – docházelo v minulých letech k závěru, že Putinova invaze na Ukrajinu je z pohledu ruských zájmů strategická katastrofa. Ale krystalicky jasná logika novinářů ani jejich přesvědčivý výklad neotřásly jeho odhodláním v agresi pokračovat.

Jsou pro to dva důvody. První je ten, že Putin může být cokoliv, ale rozhodně není blábolivý hlupák. I kdyby si myslel, že musí válku ukončit, působil by navenek velmi tvrdě a nekompromisně. Kdyby projevil slabost, nerozhodnost nebo nervozitu, jenom by povzbudil Ukrajince a oslabil svou pozici doma.

Druhý důvod je, že asi věří, že strašlivé náklady na válku jsou částečně kompenzovány benefity. Boje Putinovi pomohly upevnit moc nad Ruskem, marginalizovat oponenty a přeorientovat ekonomiku na základě potřeb válečného soukolí. Ruská armáda byla nucena adaptovat se na válku 21. století a na průmyslové bázi byly vyvinuty nové technologie, které zůstanou relevantní i v příštích letech. Technologická revoluce ve vojenských záležitostech ovlivňuje globální status quo.

Viděno z Kremlu jsou Ukrajinci velmi úspěšní na bojišti, ale na mezinárodní úrovni má Rusko dojem, že vyhrává. Partnerství Moskvy se Severní Koreou a Čínou je tím efektivnější, čím déle trvá, zatímco demokratická aliance stojící za Ukrajinou vykazuje známky únavy a nejednoty.

Ještě lepší je podle Putina efekt války na prestiž a sílu atlantického spojenectví. Německo sice utrácí víc za obranu, ale v Kremlu dobře vidí katastrofální výsledky průzkumů veřejného mínění pro Friedricha Merze a myslí si, že se nemají čeho bát. Proruská kandidátka možná vyhraje francouzské prezidentské volby už na jaře. A reakce EU a NATO na eskalující ruské hybridní útoky potvrzuje Putinův názor, že Evropa je rozdělená a neschopná jako vždycky.

Efekt ruských ztrát na bojišti na kremelské kalkulace je také slabší, než se na Západě doufalo. A kdyby Putin už nemohl vydržet úroveň ztrát, může si dát pauzu s nákladnou pozemní ofenzivou a zintenzivnit vzdušné útoky. Zatím ale asi považuje ztráty za udržitelné ve srovnání s tím, do jaké míry podle jeho odhadu vydrží omezená ukrajinská lidská vojenská síla současnou úroveň konfliktu. Také asi věří, že se ruští generálové ve válce naučí, jak se bude v 21. století efektivně bojovat.

Kromě toho je Putin zřejmě spokojen se stavem vzdušných bojů. Ukrajinské útoky na ruské rafinerie způsobují škody a jsou pro Rusko ponižující, ale neohrožují jeho schopnost ve válce pokračovat. Ruské útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu mají horší důsledky a komplikují schopnost Ukrajinců a tamější ekonomiky překonat nastávající zimu.

Ukrajinci se obávají, že výpadky vody a energií mohou vést k úprku lidí co nejvíce na západ, což už tak zraněnou ekonomiku dál oslabí. Útoky na města mohou způsobit, že Ukrajinci se budou muset víc soustředit na obranu měst než na své vojáky na frontě.

Putin jistě dobře ví, že v určitou chvíli začnou být náklady války nesnesitelné. Zatím má ale pocit, že čas je na jeho straně. A pokud by rozdělil Západ a rozložil alianční systém, benefity v jeho očích náklady ospravedlní.

Rétorika o demokracii, suverenitě, teritoriální integritě a lidských právech – to Západu jde. Potřeba je ale jasné uvažování a koncentrovaná akce, jinak si Putin válku nerozmyslí.

...

Tolik W. R. Mead. Evropě se v této souvislosti budeme věnovat ve druhé části dnešního článku. Jen dodejme, že kdyby Američané nelavírovali a i nadále poskytovali Ukrajině dostatečnou pomoc, Putin by si už leccos ohledně pokračování války dávno rozmyslel. Mead by jako Američan neměl jen lamentovat nad Evropou, měl by vyzvat obě nově zvolené komory Kongresu, aby Trumpa ohledně koketerií s Putinem náležitě usměrnily.

…

Server eurointelligence.com ve středu přišel s názorem, že události v evropské politice de facto znamenají defenestraci Kaji Kallasové coby vysoké reprezentantky EU pro zahraniční politiku a bezpečnost. Je to problém pro ni osobně, ale hlavně pro EU jako takovou, protože je nyní bezhlavá ohledně budoucího jednání o míru na Ukrajině.

Je to také poučný příběh o tom, co EU je a co není. Když byl jmenován Herman Van Rompuy coby první prezident Evropské rady, diskutovalo se o tom, zda by neměl být prezidentem Evropy. Van Rompuy byl ale vybrán, protože chápal svou roli jako koordinátora, nikoli toho, kdo agendu sám určuje. Jmenování Catherine Ashtonové do funkce vysoké představitelky předcházela podobná debata: byla tehdy zvolena proto, že chtěla být především koordinátorkou, nikoli inspirující lídryní.

Kallasová je první bývalá premiérka na tomto postu a také je první, kdo zkusil být oním „nastolovačem agendy“ (agenda setter). Lisabonská smlouva z roku 2009 tuto pozici upgradovala. Vysoká reprezentantka EU je zároveň místopředsedkyní EK.

Minulý týden Kallasová žádala, aby EU v jednáních s Ruskem zastupoval jeden člověk. Evropská rada ji nejen odmítla, dokonce ji zcela vynechala a odsunula stranou. Evropu bude zastupovat pět největších států plus prezident Evropské rady António Costa a Ursula von der Leyenová. Kdyby podle euorointelligence.com byla na tomto postu Ashtonová, nežádala by o to, zda může EU reprezentovat. EU by žádala a úkolovala ji. Ona byla také hlavní vyjednavačkou za Evropu ohledně nukleární dohody s Íránem.

Dovednosti pro tuto práci se přece jasně liší od dovedností potřebných pro úspěch v politice. Koordinátor má reflektovat změny v politice, ne je iniciovat. Po vypuknutí války tu byly nějaké diplomatické snahy. Pak se komunikační kanály zavřely. Nyní se EU posunuje, protože evropským lídrům dochází, že se bude jednat bez nich. Proto najednou tolik aktivity. Telefonáty s Putinem ze severských zemí, jednání s Lavrovem v OSN apod.

Kallasová mnohokrát řekla, že nebude souhlasit s ničím jiným než s úplným a okamžitým odchodem Ruska z Ukrajiny. To asi nebylo realistické už od léta 2023. Ale ještě v roce 2024 byla jmenována na tento post právě s tímto postojem. Pro politické koordinátory je zcela přirozené reflektovat měnící se politickou agendu. Aktivisté jako Kallasová toho nejsou schopni.

Na serveru nepovažují Kallasovou za dobrou diplomatku. Pořád je ale podle nich lepší, když bude jednat ona než nějaká kolekce sedmi trpaslíků. Teď přece nastává situace, pro kterou byl tento post vysoké představitelky EU vytvořen. Největší obětí tohoto politického dramatu je EU sama. Musí Kallasovou kooptovat do týmu, nebo vyměnit. Nemůže ji nechat stranou.

...

Tolik eurointelligence.com. Dodejme, že tak horké to nebude. Putin jednat nechce, a s Evropou už vůbec ne. Jediné, co může Putina dostat k jednacímu stolu, je jasný, nezpochybnitelný a udržitelný závazek EU k financování ukrajinského státu i obrany. Dokud bude vidět, že Evropa v tomto směru váhá, s nikým jednat nebude. A do té doby máme dost času si to s Kallasovou rozmyslet.

Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz