Článek
Jan Macháček
Komentátor The Financial Times Gideon Rachman ve svém sloupku píše, že lídři USA, Číny a Ruska si nedokážou dělit svět, i kdyby třeba chtěli.
Jako správný komunista by měl Si Ťin-pching znát dobře Marxovo moudro o tom, že „všechna velká historická fakta a osobnosti se vždy objeví dvakrát – poprvé jako tragédie a podruhé jako pšouk“.
O schůzce Si Ťin-pchinga, Trumpa a Putina se široce referuje jako o znovuzrození summitu na Jaltě v roce 1945, kde se potkali Churchill, Roosevelt a Stalin. Skončí to tentokrát spíš tragédií, nebo pšoukem?
Pšouk je vždycky pravděpodobný, když je nablízku Trump. Ve stejné práci si ale Marx vzpomněl také na to, že „okolnosti a poměry mohou umožnit průměrné a groteskní postavě sehrát roli hrdiny“ (měl na mysli Napoleona III.).
Potenciálně tragický výstup ze schůzky může být ten, že všechny tři země si vzájemně uznají svoje „jádrové zájmy“, což je fráze, kterou rádi používají Číňané. Znamenalo by to přijetí ruského výkladu toho, co je podstatou války na Ukrajině, a čínského názoru na budoucnost Tchaj-wanu. Trumpovi mohou obě země nějak pomoci s Íránem a slíbit ještě nějaké vítězné zářezy pro americkou ekonomiku.
Stručnost a struktura schůzky ale nenasvědčují tomu, že by mohlo nebo mělo být dosaženo nějaké zásadní dohody. Z různých důvodů se všichni tři lídři spokojí se symbolikou společného focení.
Putina dlouho trápí strach, že Rusko ztrácí status jedné ze supervelmocí. Bývalý prezident Obama říkával, že na mezinárodních summitech působí Putin dojmem nudícího se výrostka v zadní lavici.
Takže když Putin stojí vedle lídrů USA a Číny – dvou největších světových mocností –, je to pro něj výhra. Symboly moci a mezinárodního uznání jsou ale důležité i pro Si Ťin-pchinga. Má v plánu zůstat lídrem komunistické strany i ve čtvrtém období. Jeho domácí legitimita a mezinárodní uznání jsou přitom spojené nádoby – on je v centru dění, prezidenti USA a Ruska přijeli za ním, jsou jen na návštěvě.
Po potupné prohře v „poločasových“ volbách se taky Trump těší, že jeho status na světové scéně posílí. Čínská vláda umí ego návštěvníků pohladit.
Samozřejmě že se příležitost pro snímky může protáhnout i k něčemu podstatnějšímu. Putin bude chtít mít Ukrajinu v agendě. O Trumpovi víme, že poté, co se sejde nebo promluví s Putinem, opakuje ruský názor na válku. A podobně opakuje čínský názor na Tchaj-wan. Například loni v květnu varoval Tchajwance, aby se nesnažili o nezávislost.
Trumpova vyjádření jsou tak chybná a často se tak rychle mění, že ztrácejí váhu. I kdyby oznámil neočekávané ústupky Rusku a Číně, jeho poradci to pak nějak rozředí a zamlží.
Trump chce mluvit o jaderných zbraních. Je to důležitá téma, většina dohod o kontrolách a odzbrojení zkolabovala. Jaderné zbraně jsou také oblíbeným tématem Rusů: mají největší arzenál na světě a je to jedna z mála věcí, jež Rusku udržují status velké mocnosti. Žádný průlom ale nepřijde.
Čínská diplomacie vůbec nepřipouští nějakou volnou konverzaci a překvapivá vyústění. Číňané se rigidně drží připravených skript. Proto žádné průlomové výsledky, které by otřásly světem, nepřijdou.
Hlavní důvod, proč nebude žádná Jalta II, se ale netýká tří současných lídrů. Žijeme v jiné době. Na Jaltě se Churchill, Roosevelt a Stalin potkali uprostřed války, která měnila světový pořádek. Britské a americké síly se už probojovávaly Německem. Rusové byli tři měsíce od dobytí Berlína. USA byly šest měsíců od shození první atomové bomby. Současná trojka už také nemá sílu podřídit zbytek světa své vůli. Američané neporazili Írán, a předtím dokonce ani Tálibán.
Po čtyřech letech války – což trvá déle, než Stalin dosáhl Berlína – jsou Putinovy síly stále uvízlé na východě Ukrajiny. Ani Si zatím neví, jak si podmanit Tchaj-wan. Doba, kdy mohla nějaká velká trojka diktovat světu, je pryč.
...
Z editorialu WSJ na totéž téma vybíráme jen pár myšlenek. Trump se sice na své dva kolegy usmívá, ale deník mu připomíná, že se účastní schůzky s antiamerickou osou. Je to další potvrzení toho, že Trumpova zahraniční politika vyvolává více úzkosti u spojenců než u nepřátel.
Co se jaderných zbraní týče, Čína nebude o ničem zásadním jednat, dokud nedosáhne parity, či dokonce převahy. Představa, že tito tři muži ovládají svět, je směšná. Ruská ekonomika je menší než britská a Rusko pět let není schopno vyhrát válku s nesrovnatelně menším sousedem.
Trump chce mluvit o válce na Ukrajině. Ale co chce rozebírat bez Evropy, když sám říká, že Evropa sama se má bránit před Putinem? Nikdo nesleduje vývoj na Ukrajině tak pozorně jako Si. Chce mít Tchaj-wan a je zvědav jak se svobodný svět postaví k Ukrajině. Ukrajina potřebuje zbraně a peníze, ale Tchaj-wan potřebuje americkou armádu. USA nebudou moci tchajwanskou krizi jen tak vysedět, protože americká ekonomika je závislá na tamních čipech.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.

