Článek
Zároveň Trump pravil, že bude – v plné síle – leccos vetovat. Ale na to má svaté právo.
Nad ránem (amerického času kolem půlnoci) zvedal telefon jednotlivým médiím. Telefonoval pět minut s The New York Times a s Wall Street Journal, a dokonce sedm minut s Financial Times. Je to trochu mikromanagement, který známe i od českého premiéra, který odepisuje dokonce jednotlivým lidem. I tady byly odpovědi – na Trumpovy poměry – kultivované, věcné a dávaly smysl. Deníku WSJ Trump dokonce vysvětlil, že za výsledek může válka s Íránem, přesněji to, jak se přenesla do cen pohonných hmot.
Druhou rukou ovšem prezident postoval na sociálních sítích. To už bylo trumpovské. Například jsme se dozvěděli: „Já jsem nekandidoval, kdybych kandidoval já, bylo by to drtivé vítězství.“ Stačí připomenout, že to byl právě Trump, kdo voliče nabádal, ať si hlavně představují, že na volebním lístku je on sám. Z pohledu historie americké politiky je normální, že prezident v midterms prohrává, ale právě proto, že jde o míru porážky, tyto volby žádný prezident před Trumpem neprohlašoval za referendum o své osobě.
Z pohledu chaosu a hrozby násilí spojeného s výsledky je to zatím O.K. Trump ale je a bude volatilní člověk, který si běžně odporuje z minuty na minutu – a všechno se bude ještě měnit s tím, jak bude Trump novou situaci emotivně trávit.
...
Nesouhlasím s názorem, že šlo o referendum o Trumpovi. Z rozsáhlého posledního průzkumu deníku WSJ nepřekvapivě vyplývá, že na prvním místě rozhodování voličů byly ceny pohonných hmot, na druhém místě ceny potravin a dál celková affordability, tedy cenová dostupnost – růst životních nákladů a otázka toho, co si lidé mohou dovolit.
Proč se přehnala modrá vlna kupříkladu i Texasem? Američané jsou alergičtí na vysoké ceny pohonných hmot, a v Texasu dvojnásob. Jsou tu větší dojezdové vzdálenosti a Texasany žere, že právě oni platí vysoké ceny, když přitom ropu sami těží (a pak tu máme velkou migraci z Kalifornie do Texasu a proměnu politické nálady hispánských voličů).
Kdyby Trump nezaútočil na Írán, vsadil bych se, že zrovna Texas udrží. Úspěšný zásah ve Venezuele dokonce ceny ropy snížil. Takže referendum ano, ale o cenách ropy a o inflaci.
Nás v Evropě nejvíce irituje Trumpův chaos ohledně podpory Ukrajiny, protekcionismus, celní války a tak dále. Zahraniční politika ale americké volby v zásadě neovlivňuje. V první desítce palčivých témat pro voliče je jen Blízký východ, otázka Ruska a Ukrajiny nikoliv. To není něco, čím by Američané žili. Podobně NATO – většina Američanů ostatně ani nemá cestovní pas.
Jedna otázka ale vliv určitě měla. Donald Trump sliboval, že jeho celní politika přinese do Ameriky průmyslové investice. To se však nestalo, a chaos se cly americký průmysl v klíčových státech dokonce oslabil a projevil se i negativní dopad zmatené celní politiky na inflaci. Třeba nesmyslné obchodní války s Kanadou se promítly do problémů automobilek v Michiganu, kde nakonec republikáni prohráli klíčovou bitvu o Senát.
...
Nyní k tomu, co lze očekávat ohledně soužití obou komor a prezidenta. Lze si představit, že opět vypukne vleklé divadlo pokusů o sesazení prezidenta, tedy impeachment, ale bude odsouzeno k nezdaru, protože podpora kvalifikované většiny v Senátu tomuto kroku je nemyslitelná. Takže se to nepovede a demokraté si musejí rozmyslet, zda jim celá ta únavná procedura nakonec spíše neuškodí.
Trump asi bude vetovat skoro všechno, co mu z Kongresu přijde – má na to svaté právo.
Demokraté budou skrze různé komise a předvolání neustále vyšetřovat všechny a všechno kolem něj: byznys jeho rodiny a podezření z korupce, širší klan či syndikát Trumpova okruhu, kryptoměny, technologické firmy podporující Trumpa. Leckdo jako demokratická senátorka Elisabeth Warrenová je na to přímo natěšen. Bude to jedno předvolání a vyšetřování Kongresem i Senátem za druhým. I takový Elon Musk se má na co těšit.
Na opravdový průlom a nastolení levicově progresivní agendy (vyšší daně, více regulací, více zelené politiky, více pravidel DEI) v americké hospodářské politice si budou muset demokraté počkat až na případné vítězství v prezidentských volbách. Leccos ale mohou prosazovat už záhy. Například právě tažení proti byznysu kryptoměn, větší finanční regulaci apod. Určitě lze očekávat tahanice mezi exekutivou a vládou o rozpočty, které mohou způsobit již tradiční dočasné uzavírání vládních úřadů a podobně. Zároveň ale platí, že nesoulad mezi Kongresem a prezidentem nemusí nutně hospodářské politice škodit. Například Bill Clinton měl proti sobě nepřátelský Kongres šest let, tedy tři čtvrtiny svého mandátu – a Amerika si během té doby prožívala hospodářský zlatý věk a měla vyrovnané veřejné finance.
Nejvolnější ruku a největší autonomii bude mít Donald Trump v zahraniční a bezpečnostní politice. Doba, kdy k nasazování vojenských sil a bombardování tam či onde bylo třeba vyhlašování války Kongresem, je bohužel dávno pryč. K dalším útokům na Írán může, ale také nemusí dojít. Tipoval jsem minulý týden, že k nim dojde. Naznačoval to Trump i izraelský premiér Netanjahu. Američané svolávali z oblasti Blízkého východu diplomaty, varovali vlastní občany, aby do oblasti nejezdili nebo s vrátili domů, a tak dále.
Těsně před volbami Trump překvapivě oznámil ukončení americké vojenské pomoci Izraeli, což se týká především pomoci finanční, ale nelze vyloučit, že Netanjahu na další společný útok na Írán příliš tlačil a že mezi ním a Trumpem mohlo dojít k nějakému konfliktu. Každopádně legislativní větev americké vlády se dostává pod větší vliv propalestinských aktivistů a pro Izrael je výsledek voleb velmi špatnou zprávou. Zároveň platí, že Izrael je schopen si poradit – je to země schopná strategického plánování i chytrého taktizování a diplomacie.
Co se Ukrajiny týče, zde jasný dopad voleb na Trumpovu politiku nečekám. Trump bude dál lavírovat mezi podporou Ukrajiny, mírovými návrhy, které působí dojmem, jako že jsou vymýšleny ve vakuu, a nápady na byznysové plány Trumpova klanu s Putinovým režimem. Přímý dopad voleb na předvídatelnost americké politiky moc nevidím.
Velká výzva čeká Republikánskou stranu, která by se měla co nejvíce emancipovat od Trumpova vlivu. Jenže to tak rychle nedokáže. Republikáni mají momentálně nakročeno k prohře v prezidentských volbách.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
