Článek
Celý tento případ je absurdní a předpokladám, že v české společnosti nejsem jediná, která má takové špatné zkušenosti s justicí. Začnu plnou moci advokáta, která je absolutní a bez jakýchkoliv práv klienta definovaných písemně.
Píšu to z vlastní zkušenosti a mám osobně k dispozici tři takové plné moci, které dávali advokáti podepisovat klientovi v České republice. Žádné povinnosti advokáta v této absolutní plné moci, navrhované advokátem v ní nejsou uvedeny.
Cituji přesně z jedné konkrétní plné moci českého právníka, kterou mně osobně dával podepisovat právník v roce 2011. Tehdy jsem to odepsala, protože mi ani nenapadlo, že by mohl právník konat v můj neprospěch, nebo mně rovnou podvést, konat za mými zády a dohodnout se protistranou.
„Já, níže podepsaný..... zmocňují tímto JUDr......, aby mně zastupoval ve všech právních věcech, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doporučované písemnosti, podával návrhy a žádosti, stížnosti a námitky, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, vymáhal přiznané nároky jakož i jejich plnění potvrzoval, podával opravné prostředky a vzdával se jich, a to vše i tehdy, kdy je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci.“
Konec citace plné moci.
V celém textu jsem nenašla ani jedinou větu o tom, že ke všem rozhodnutím potřebuje a vyžaduje právní zmocněnec nebo advokát písemní souhlas klienta předem. Protože tak by to správně mělo být.
Požádala jsem o to přiděleného advokáta advokátní komorou ČR teď, v roce 2023, ale advokát mi tvrdil, že toto je standardní plná moc a neměl zájem o nic do plné moci doplnit. Mou výtku, že toto nepodepíšu, pokud v ní nebude uvedeno, že mi vše musí dát předem odsouhlasit písemně bral jako ztrátu důvěry a odmítnul mě zastupovat.
Ale toto je porušování lidských práv, když nás absurdní zákony, odporující Ústavě ČR nutí mít právní zastoupení, nutí nás podepsat plnou právní moc bez jakýchkoliv podmínek. Teoreticky se pak můžeme soudit s advokátem. Ale na základě čeho? Vždyť to mu musíme dokázat porušení toho, na čem jsme se dohodli ústně. Podle tohoto „dokumentu“ to nejde dokázat a není v něm ani uvedeno, že by se s Vámi musel na něčem advokát dohodnout ústně. Advokát se Vás podle tohoto dokumentu nemusí nic ptát, může konat, jak uzná za vhodné sám, bez Vašeho souhlasu.
Kromě toho, když člověk žádá advokátní komoru o advokáta, to znamená, že nemá finance na advokáta. To znamená, že nemá finance ani na dalšího advokáta, který by dokázal porušení zákona a práv klienta tím přiděleným advokátem Advokátní komorou ČR.
Odkdy mají advokáti a soudci patent na rozum a jsou neomylní? Kde tuto schopnost získali? Už v 90-tych letech se mluvilo o tom, že když se potkají čtyři právníci, tak mají pět právních názorů.
Upozorňuji na to, že na to, abyste mohli podávat dovolání nebo ústavní stížnost v ČR, musíte být zastoupen právníkem. K tomu Vás nutí zákon, i když je v rozporu s Ústavou ČR. Protože podle Ústavy ČR máme všichni stejná práva a povinnosti. A občan nesmí být přinucený dělat něco, co mu neukládá zákon. Toto je nucení dát absolutní plnou moc právníkovi, který může cokoliv, i zničit Vám život. K ničemu nemusí mít písemní souhlas od Vás. Otroctvo už zrušili a kromě toho, takové právní zastoupení platí buď konkrétní občan nebo daňový poplatník ze státní kasy. Ale ten konkrétní občan nesmí o ničem rozhodovat?
Je to i v rozporu s dobrými mravy a porušuje to Listinu základních práv a svobod.
Ale nikomu z advokátů a advokátní komory to nevadí.
A teď mi určitě budete namítat, že to je proto, že mi obyčejní lidi přeci právu nerozumíme. Ale v právu je tolik možností …a určitě ke každé kauze je víc možností postupovat, tak by advokát měl navrhnout klientovi možnosti a konat až zvážení všech plusů, mínusů a rizik. Vybrat pro klienta to nejlepší řešení jeho případu.
Chci podotknout, že v ČR v roce 2016 tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán podotknul, že v zahraničí soudci používají spíše selský rozum a v ČR právní formalizmus.
Já ten právní formalizmus zažívám na českých soudech 12 let. Z jednoduché kauzy na začátku v roce 2011 právě právníci a soudci „vyrobili frašku“, kterou platí daňoví poplatníci a ze mně udělali bezdomovce. Přičemž tento případ mohli vyřešit do půl roků i s připadním odvoláním., kdyby si svou práci dělali pořádně. Tolik hloupostí a nesmyslů nevymyslí ani mentálně retardované dítě, co jsem zažila od studovaných právníků.
Proto nemám na výběr jenom jich kontrolovat a požadovat mailový souhlas z mé strany ke všemu předem, co chtějí udělat advokáti. Ale to se jim neblíbi a nesouhlasí s tím.
Uvažovala jsem nejednou, proč k tomu vůbec došlo. Mám zkušenost, že advokáti se soudců bojí a soudci si dělají, co chtějí. Nikdo nemá odvahu soudce kontrolovat, ani ministerstvo spravedlnosti, i když tam mají náměstka pro dohled nad justicí a kontrolní oddělení.
Tady dávám odkaz na rozhovor s tehdejším ministrem spravedlnosti ČR Robertem Pelikánem. Je to rozhovor z roku 2016 a hned za videem rozhovoru je textový přepis.
V tomto rozhovoru tehdejší ministr spravedlnosti porovnává českou justici a mluví o tom, že anglický, francouzský, nemecký soudce používá při rozhodování zdravý rozum. A že rozsudky z těchto států působí spravedlivějším dojmem.
Podle něho v České republice je v justici velký formalizmus.
Podstata mého sporu je v tom, že jednoduchý pracovní spor řeší soudy od ledna 2011. První rozsudek byl vydaný v můj prospěch, ale soudkyně v něm neuvedla sankce za nedodržování. Protistrana se vzdala práva a odvolání hned po prohraném soudním procesu, pro nich. Ale ten ozsudek nedodržují.Ignorují mně. I protistrana, i jeho advokát.
Podala jsem druhou žalobu, kterou si soudci svévolně změnili. Upozornila jsem jich na to několikrát, všichni mně ignorují. Jak velmi chtěli řešit spravedlivě soudci můj spor je vidět na dátumech: druhou žalobu jsem podala v listopadu 2013, o odpuštění soudních poplatků a přidělení advokáta jsem požádala v prosinci 2013. Soudní poplatky mi odpustili až v lednu 2015, po dopisu Ivy Brožové, tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu ČR.
A to pár dnů předtím mi místopředsedkyně Obv. soudu pro Prahu 5 tvrdila, že musím požádat znovu o odpuštění soudních poplatků. Poslali mi ho a trvali na vyplnění. Donesla jsem druhý vyplněný formulář o majetkových poměrech v den, kdy odstoupila Iva Brožová. Už nebyl potřebný, protože den předtím soudní asistentka vydala Usnesení, že mi přidělili advokáta a odpustili soudní poplatky.
Toto byl jediný normální právní úkon. Přidělený advokát po mně na osobní schůzce řval tak, že sama jsem se divila, že nás z té malé restaurace nevyhodili. Hádal se se mnou a tvrdil mi, že se nedá nic dělat. Na jedné straně mi tvrdil, že dovolání není potřebné, ale na druhé straně mi chtěl změnit žalobu, kterou jsem podala já. Nesouhlasila jsem. Podala jsem odvolání proti jeho ustanovení (byl to bývalý soudce, vím to od něho) a v zákonné lehotě změnil mou žalobu za mými zády. Mně to neřekl, nenapsal do mailu, našla jsem to v spise. Takovou žalobu bych dokázala zamítnout i já jako laik do 5 -10 minut. Byla v můj neprospěch. Já jsem jí písemně stáhla a žádala na projednání původní žaloby.
Druhou žalobu jsem podávala v listopadu 2013, ale do kategórie C ji zařadili až v lednu 2016 a přidělili konkrétnímu soudci. Přičemž nic jsem neměnila, takže nebyl důvod tak dlouho čekat. Dotyčný soudce byl v tom čase místopředsedou soudu a on mi písemně v lednu 2012 radil, že mám podat návrh na výkon soudního rozhodnutí. V únoru 2016 už místopředsedou soudu nebyl, ale dostal přidělený můj spis. Ten první bod mi vyhodil: byl návrh na výkon soudního rozhodnutí, který mi napsala do prvního rozsudku v září 2011 soudkyně a který byl v můj prospěch.
To, co mi napsala soudkyně v rozsudku ze září 2011, stejnou odpověď mi poslal místopředseda soudu v lednu 2012 a ministerstvo spravedlnosti v prosinci 2011. To mi lhaly? Protože všichni mi radili, kdyby protistrana dobrovolně nedodržovala rozsudek, tak mám podat návrh na výkon soudního rozhodnutí. Podala jsem ho a soudce to svévolně z mé žaloby vyhodil.
A takových „divností“ je v mém soudním rozhodnutí mnoho. Přiděleným advokátům soudem to nevadilo. To už nemluvím o tom, že mi vrátili nevyřízené dovolání, které mělo všechny náležitosti: bylo podáno včas, podepsáno přiděleným advokátem a bylo přípustné. Taky to nikomu nevadilo: ani soudkyni, ani advokátovi. Všimla jsem si to já.
Pak spis vrátili zpátky a dovolání zapomněli zaevidovat znovu. Taky jsem si to všimla já. Advokát si to nevšimnul. Dovolání byly dvě: jedno pro svévolnou změnu žaloby (je to i v rozporu s dobrými mravy) a to druhé pro svévolnou změnu soudního senátu na Městském soudě v Praze. Soudkyně měla mé odvolání se svým senátem cca 1 měsíc. Zjišťovala jsem si to v Informační kanceláři, proto to vím přesně. Podala jsem osobně v podatelně soudu dopis, aby můj případ řešila jako celek.
Dopadlo to tak, že svévolně přesunula spis k jinému soudci, který na druhý den po mém podání tohoto dopisu vydal Usnesení, že mi vše zamítá. Přičemž rozhodoval o svém rozsudku, měl to už po čtvrté a ještě začínal jako soudce na Obvodním soudě v Praze, který původní rozsudek vydal. Námitku podjatosti jsem podávala. Po prvé mi to zamítli. Po druhé jsem to podrobně rozepsala, ale soudce Vrchního soudu mi to zamítnul. Zkonstatoval, že sice mám pravdu, ale není to důvod pro podjatost. Teď jsem námitku podat nemohla, protože jsem o tom nevěděla.
Podstata je, že soudcům odvolacího soudu v dvou senátech nevadilo svévolné přesunutí spisu. To jsou dva senáty po třech soudcích. Plus jsem to oznámila písemně předsedovi soudu a místopředsedovi soudu. Spolu je to osm soudců a v zákoně je, že každý má právo na svého zákonného soudce. je to záruka nezávislosti rozhodování soudců. Tak jsem na tom trvala a divila jsem se, proč to dodrženo nebylo.
Dostala jsem písemnou odpověď od místopředsedy soudu, že soudkyně, která měla přidělený můj spis chtěla vyjít vstříc svému kolegovi soudci. A to nevěděla měsíc předtím, když ji spis přidělili? Přičemž právě stejná soudkyně na to písemně upozornila v červnu 2016, že moje odvolání měl mít přidělený jiný senát. Místopředseda soudu ji napsal, že ten soudce už spis měl, proto ho dostane znovu. Tá svévolná výměna soudců se stala v listopadu 2018.
Vymlouvali se, že dotyčný soudce je specialista na slovensko. Ale ja se soudím s českým zaměstnavatelem, podle českých zákonů, mluvím a píšu česky. Takže to se Slovenskem nemá nic společného. To by mně zajímalo, jak může být soudce specialista na Slovensko… ovládá slovenské zákony?
Takže jsem byla nucena podat dvě dovolání, když jsem chtěla dosáhnout spravedlnost. Jednu za svévolnou změnu žaloby a druhou za svévolnou změnu senátu.
Obě dovolání podepisoval přidělený opatrovník soudem. To první dovolání mi zaregistrovali a ukončili jinak, spis poslali zpátky. Nic neřešili na Nejvyšším soudě ČR, přičemž v senátu bylo na to pět soudců. Nikomu to nevadilo. To byla svévolná změna senátu a mělo to podle zákona dopadnout v můj prospěch. Soudce Nejvyššího soudu ČR můj spis vrátil a napsal, ať opatrovník podepíše i druhé dovolání, které bylo v ledna 2017. Na jeho příkaz to podepsal, protože advokát mi tvrdil, že to musí, jinak mi to zamítnou. I když víc než 2 roky jim to nevadilo v mém spise, nikdo to neřešil.
Spis vrátili a a na to první dovolání zapomněli, nezaevidovali ho na Nejvyšším soudě ČR. Přičemž, jak jsem si všimla v mém spise, tak s dovoláním a dovoláním posílají na vyšší soud průvodní dopis. Nikdo si to nevšimnul nebo ten průvodní dopis místopředsedkyně soudu na Obvodním soudě pro Prahu 5 zapomněla napsat?
Vzhledem k tomu, že to vše „řešili“ studovaní právnici s praxi (i soudci, i advokáti), tak jsem se divila, proč jsem si to všimla jedině já, jako neprávnik.
Vše měli od února 2019 na Nejvyšším soudě ČR (to bylo už po druhé) a nedělo se nic. Tak jsem se ptala, v jakém stádiu to je. Místopředseda Nejvyššího soudu ČR mi tehdy napsal odpověď, že neevidují žádné mé dovolání z ledna 2019. To se divil i advokát, co napsal…
Pak mi to dovolání ohledně svévolné změny soudce ztratili. Nikdo nevěděl, kde je. To jsem si dopisovala s předsedou Nejvyššího soudu ČR, protože nikdo neměl zájem řešit co nejdříve dovolání. Přičemž na Nejvyšším soudě ČR na to mají speciální senát na pracovní právo. No pracovní morálka je otázní, když nemají právo na soukromní Já jsem si zjistila mailem, že můj spis není na Obvodním soudě v Praze
Tak se zeptejte Ivy Brožové, proč odstoupila a neřešila můj soudní spor? Měla na to pravomoc jako předsedkyně Nejvyššího soudu ČR nastudovat si můj spis a podat kárnou žalobu na kteréhokoliv soudce v ČR.
Stejnou pravomoc měl i Pavel Šámal, jako tehdejší předseda Nejvyššího soudu ČR. Taky to neměl zájem řešit. raději se snažil dostat na Ústavní soud ČR, co se mu povedlo. Před jeho jmenováním za ústavního soudce jsem chtěla vystoupit v senátu a veřejně se ptát Pavla Šámala před všemi senátory a novináři. Zajímalo mě proč nebyl ochotný řešit bordel na Nejvyšším soudě ČR. Nebohý Jaroslav Kubera mou žádost ignoroval, neodpověděl mi na ní. Psala jsem mu v prosinci 2019 a když to ignoroval, tak jsem napsala druhý mail v lednu 2020. Ptala jsem se ho na to, komu mám adresovat žádost, že chci vystoupit v senátu v diskusi s Pavlem Šámalem, před jeho schvalováním za ústavního soudce.
Věděla jsem, že je to možné, jenom o to musím předem požádat předsedajícího schůzi senátu. Musí mi to schválit předem. Oba mé maily Jaroslav Kubera četl. Mám důkaz o přečtení mailu. Neodpověděl mi ani na jeden mail. Po tom druhém mailu, který četl ve čtvrtek, pátek byl na oslavě nového čínského roku, pak byl v sobotu sněm. Hned další pondělí zemřel. Já jsem počítala i s verzí, že mi neodpoví vůbec, proto jsem už při psaní druhého mailu věděla, že když mi neodpoví, tak v pondělí podám žádost osobně v senátu. Na tu by už odpovědět měli.
V pondělí jsem tu žádost o vystoupení podala a až večer jsem se dozvěděla, že Jaroslav Kubera v ten den zemřel. Vystoupení v senátu mi zamítli a ten člověk, co mi psal odpověď se nepodepsal jménem. Vymlouvali se, že vystoupit v senátu může jenom prezident, předseda vlády, ministři…že ja jako obyčejná osoba to nemůžu. Není to pravda. V tom ustanovení, kdo může vystoupit v senátu je první bod, kde jsou vyjmenování prezident, předseda vlády…a v druhém bodu jsou určeny i jiné osoby, ale podstata je, že o to musí požádat předem předsedajícího schůzi. Takže to může být předseda senátu, místopředseda senátu …záleží na to, kdo vede schůzi. Já jsem o vystoupení v senátu požádala písemně ještě jednou: místopředsedu Jiřího Růžičku a senátora Antala. Nikdo z nich mi osobně neodpověděl, dostala jsem jenom oficiální stanovisko senátu, kde byl napsán jenom odbor, který mi poslal odpověď. Zamítli mi to.
Pani Kuberová tvrdila po jeho smrti, že její manžel si nenechal do ničeho mluvit. V prosinci 2019 pán Kubera poskytnul rozhovor Čestmírovi Strakatému a tam tvrdil, že bude hlasovat za vyjmenování Pavla Šámala za ústavního soudce, protože ho pozná roky.
Tu je odkaz na tento rozhovor:
Psala jsem i mail všem senátorům, všem ústavním soudcům, aby zvážili, jestli je Pavel Šámal správný kandidát na ústavního soudce. Všichni mně ignorovali. I když asi 15 senátorů hlasovali proti zvolení Pavla Šámala za ústavního soudce.
Tomáše Lichovníka, který je teď ústavním soudcem jsem prosila o pomoc jako prezidenta Soudcovské únie v prosinci 2011.Ignoroval mně.I jako prezident Soudcovské únie, i jako ústavní soudce v lednu 2020.
Josefa Baxu, který byl v roce 2015 předsedou Nejvyššího správního soudu ČR jsem taky prosila o pomoc. Podávala jsem konkrétní podnět na konkrétní soudkyně, které zneužívali pravomoc. Ignoroval mně a teď kandiduje na ústavního soudce.
Danielu Zemanovou, která taky kandiduje teď na ústavní soudkyni jsem prosila o pomoc jako prezidentku Soudcovské únie. Taky ignorace.
Protože mi obě dovolání, které měli od února 2019 zamítli v říjnu 2022, tak jsem byla nucena podat ústavní stížnosti. Na právníka jsem neměla, tak jsem si to napsala sama. Už si všimnete jenom tu rychlost: Nejvyšší soud měl můj spis cca 3,5 roku. Přičemž mají specializovaný senát na pracovní právo. Tomu můj spis přidělili. Náhodné přidělování spisu na Nejvyšším soudě není.
Přičemž moje dovolání nebyly o pracovním právu, ale o svévolné změně senátu a o svévolné změně mnou podané žaloby. Žalobu jsem psala podle rozsudku soudkyně Lucie Bičákové (bylo to v poučení, na konci jejího rozsudku) a podle jejího ústního doporučení. To doporučení mi radili předtím i právníci. Takže to měli projednat a případně zamítnout a zdůvodnit. Protože by to nešlo zdůvodnit, tak natahovali čas, nechtěli případ přidělit soudci, nechtěli mi odpustit soudní poplatky, přidělit advokáta.
Dokonce úplně první Usnesení o odpuštění soudních poplatků a přidělení advokáta mi v lednu 2014 zapomněli zaslat. Našla jsem ho náhodou v mém spise. A soudní asistent Jiří Pacovský ho dal zaslat vedoucímu opatrovnické kanceláře Ing. Petrovi Slavíčkovi.
Poslal mi dvakrát prázdní mail. Nenapsal žádný text, ani nepřiložil přílohu. Napsala jsem mu zpátky, jestli mi nezapomněl přiložit přílohu. Znovu mi došel prázdní mail. Po třetí se už neozval. Já jsem po tom nepátrala, protože jsem nepředpokládala, že by na soudě jednali nefér. Do mého soudního spisu vložil jiný dokument, než poslal mně. Byl na něm pokyn „zpracovat“ a byl s textem. Není to podvod? A kromě toho tento pán neměl mít přístup do mého spisu, protože já nemám nic v tomto sporu s opatrovnickou agendou.
V lednu 2014 jsem se osobně radila s Eliškou Wágnerovou, která byla tehdy senátorka. Poslala jsem ji podklady předem mailem. Moc ochotna na začátku nebyla: řekla mi, že to je práce advokáta. Protože jsem za ní přijela až do Brna, tak jsem se nenechala odbít a ptala jsem se. Na vše, co jsem se ptala, mi odpověděla a postupovala jsem na začátku podle toho, co mi řekla.
I když v praxi to bylo nereální, protože když jsem poslala své požadavky na Městský soud v Praze, tak místopředseda tohoto soudu mi oznámil, že to přeposlal na ministerstvo spravedlnosti a tí mi zase poslali odpověď, že se nic nestalo a soudci jsou nezávislí. Přičemž Eliška Wagnerová mi radila, jak mám postupovat, když soudci nižších soudu nekonají. Předpokládám, že teoreticky měla pravdu, ale soudci si dělali, co chtěli.
Podstatné je, jak jsem uvedla na začátku, že advokáti mají neomezenou plnou moc bez jakýchkoliv podmínek, podle jejich plné moci.
Což je absurdní. protože jsem v životě četla dost smlouv v práci, kde nešlo o lidské osudy, jenom o výrobu knih a tam byly požadavky na vše: jaký má být papír, gramáž, kvalita, směr vlákna, barevnost, počet stran, množství, dodací lhůta, jaké množství musí být dodrženo (plus mínus v percentech), když bylo míň a nedodržený termín, měli jsem z toho penále, chtěli snížit cenu, nesmělo se změnit ani balení bez souhlasu zákazníka. Když se nestíhal termín a byl objednaný kamion, který musel čekat kvůli naší výrobě, za každou hodinu čekání se platili dost vysoké částky…
Ale když jde o osudy lidi, tak soudci nemusí nic, ani číst spisy, ani dodržovat žalobu, klidně si jí změní, ani dodržovat žádné termíny, nic…
Advokáti taky nemusí nic : ani dát vše předem písemně odsouhlasit klientovi, každé jediné řešení.
Připomínám, že ani ústavní soudci nemusí číst soudní spisy, vše jim musí napsat advokát. Jak uvedl v jednom svém článku advokát Zdeněk Koudelka, ústavní soudci nepodléhají kárnímu řízení Nejvyššího správního soudu ČR. Podle článku tohoto advokáta, ústavní soudci soudí samy sebe neveřejně a platy mají podle tohoto článku z roku 2021 víc než 200 000 Kč.
Takže jsem za veřejnou diskusi, jestli za ten plat mají problém si samy nastudovat soudní spis s ústavní stížností. Proč jim vše musí napsat advokát? Proč obyčejnému člověku zamítnou ústavní stížnost jenom proto, že tam nemá napsané paragrafy a nepodepsal to právník?
Teď mi budete vykládat, že advokátní komora mi nakonec přidělila po mém naštvaném mailu advokáta. Ale toho nezajímali termíny podání, nenastudoval si můj spis, zajímala ho jenom absolutní plná moc bez jakýchkoliv práv klienta. Přičemž Eliška Wagnerová mi tvrdila, že je možné dát plnou moc i na jeden úkon.
Kdyby jsem si nehlídala termíny, tak ani o první prodloužení termínu přidělený advokát nepožádá.
Píšu to proto, že všichni advokáti mi radili špatně. Všichni: i ty dva právníky, které jsem měla na začátku sporu a každý z nich mi řekl něco jiného. Ty, které mi přidělil soud po vícero mých žádostech se soudců báli a tvrdili, že soud mi vyhověl a dovolání se nedá napsat a zároveň mi tvrdili, že žalobu mám napsanou špatně.
Ale psala jsem ji podle rozsudku a podle toho, co mi radili právníci na začátku sporu. Ale tvrdili mi, že je lepší rozdělit spor na dvě části, nesoudit se najednou. Právník odborů mi vysvětlil, že nesmím věřit advokátům, protože oni jsou placeni podle úkonů a pro nich je lepší ten spor soudit na dvakrát. Pro mně né: mně to zničilo život.
Takže tento spor mi takhle špatně doslova „spackali“ právnici, advokáti a soudci. A já jim mám podepsat plnou moc bez kontroly, aby mně úplně zničili? A povýšenečtí ústavní soudci přeci si nenastudují soudní spis, protože za ten jejích plat to musí napsat advokát?
Zeptám se vážně: je to jednoduchý spor: neplatnost výpovědi jsem vyhrála a o doplatek mzdy mi radili se soudit dva právníci na začátku sporu až v druhém soudním sporu. Já jsem si naivně myslela, že mi radí správně, tak jsem jich poslechla.
V praxi to znamená, že nemám aktuální zápočtový list, nikdo mně nechtěl proto zaměstnat a když jsem řekla, že se soudím, už vůbec ne a protistrana mně ignoruje, aby mi nemusela doplatit mzdu. Žádost o dohodu jsem podala dvakrát už v roce 2011 a majitel mi řekl, že mi ji podepíše jedině v případě, že do ní dopíšu větu , že nebudu požadovat doplatek mzdy.
Odmítla jsem a on mně vyhodil z firmy. Na mojí žádost o dohodě se nikdy písemně nevyjádřil a jeho advokát mně ignoruje.
Přičemž Ivo Novák, Žaket, s kterým jsem první soud vyhrála, se vzdal práva na odvolání a v jednom článku tvrdí, že peníze nejsou motivace.
Tak proč mi zničil život? Jenom tak? Kdyby chtěl na mně co nejvíc ušetřit, tak měl při prvním sporu žádat, ať soudkyně dá jednání co nejdříve a tím by ušetřil na náhradě mzdy. Ještě by to bylo legální, nikdo by mu nemohl vyčíst, že ovlivňuje soud.
Ale teď to vypadá tak, že buď jsou soudci neschopni a bezcharakterní nebo je někdo ovlivňuje z pozadí. Já to nejsem, já celé ty roky požadují, ať ten spor vyřeší co nejdříve a spravedlivě. Místo toho jsem bezdomovec, bez jakéhokoliv přijmu a nemám tím pádem ani zdravotní pojištění.
Proč to nevzdám? Protože mi takové divné ukončení pracovního poměru udělali už po sedmé. Děje se to od mého odchodu z VSŽ Košice, kde vedení doslova pomáhalo tunelovat VSŽ a mé podání polície nechtěla vyšetřit. Ututtlali to do ztracena a mně udělali ze života peklo.
Tu je jeden článek s Ivo Novákem, majitelem Žaket,zaměstnával mně jako fyzická osoba. A byt, který měl v Praze na Stodůlkách, mi na katastru nenašli. Je to vystudovaný kartograf, takže ví, co dělá. Na tento byt měl napsanou živnost a má ještě dům v Roztokách u Prahy.
Byly jsme tam celá firma na vánoční večírek, proto to vím.
Tady je druhý článek s ním, který uveřejnil seznamzpravy.cz
Na seznamzpravy.cz pracuje dcera mojí bývalé kolegyně ze Žaketu, tá kolegyně se jmenuje Jarmila Němečková a je „pravou rukou“ Ivo Nováka. Je jeho zástupkyní, když ve firmě nebyl přítomen.
Tá dcéra a pracovnice seznamu se jmenuje Hana Němečková a podle stránky seznamu je šéfeditorka. V tom čase, kdy jsem pracovala v Žaketu, studovala na střední škole ve Francii.
Takže je možné, že Ivo Novák, Žaket dostal mediální prostor i přímluvou Jarmily Němečkové u dcery.
V rozsudku v můj prospěch soudkyně nenapsala žádné sankce. Dvakrát jsem ji podala dopis přes podatelnu, jaká je situace a ať to vyřeší, volala jsem jí. Telefon mi složila s tím, že musí řešit další případy. Takže velectěná soudkyně nenapíše správně rozsudek, nedá tam sankce, nezajímá ji dodržování rozsudku a ještě je na mně drzá? Připomínám, že mezitím šla dělat soudkyni na vyšší soud a její manžel taky jako soudce povýšil: je soudcem Nejvyššího soudu ČR. Předpokládám, že jsou to jenom náhody…
Už v základu je české soudnictví zvrácené: předpokládá, že rozsudek bude protistrana dodržovat dobrovolně a když né, tak musíte podávat další žalobu. To je absurdní za ty soudcovské platy: obyčejný referent v soukromní firmě musí vyřídit každou záležitost tak, aby byla skutečně vyřízená.
A soudce za svůj vysoký plat z daní občanů vydá drahý rozsudek jménem republiky, který je bezcenný papír? Tak na co mi ho vydali? Já se mám starat, aby ho protistrana dodržovala? Mně taky nikdo nepomáhal v práci vyřizovat záležitosti kolem zakázek a dělala jsem to za omnoho menší plat.
To už nemluvím o tom, že soudci nemají žádné termíny.
Mohla jsem sice bez přemýšlení podepsat absolutní plnou moc advokátovi, ale to by mi přidělený advokát tak či tak zničil život. Vždyť ani neměl zájem si nastudovat můj spis. Chtěl jenom poslat podklady. No když já jsem ten laik podle soudců všech stupňů, tak teoreticky bych neměla rozumět tomu, co je důležité pro vyřešení mé kauzy a co v spise důležité není. Proto by si advokát měl hlavně nastudovat můj soudní spis.
Zatím ani jeden advokát nejednal v můj prospěch. Advokáti nejednají v mém případu tak, aby případ byl jednoduchý a rychle vyřešený, což chci já protože se chci sama živit a ne žebrat. Advokáti všechno odsouhlasí soudcům.
Před pár dněmi jsem měla už po čtvrté vyplňovat žádost o odpuštění soudních poplatků. Odmítla jsem a trvala jsem, aby soudkyně řešila podané odvolání. Víte, co mi napsal advokát? Že ať to vyplním a pošlu mu to.
Vůbec se nezabýval tím, že právě on podal odvolání, takže to by měla řešit soudkyně a že mi soudkyně nenapsala počet dnů, za jakou to požaduje podat soudu. Dva právníci si to nevšimli, to jich mám kontrolovat já?
To, že advokát za mně podal odvolání a já vysvětlení a čestné prohlášení, že se mé poměry nezměnili, to soudkyně ignorovala. Zajímavé je, že první dovolání jsem podávala v lednu 2017. Soudkyně mi poslala Usnesení během jednoho pracovního dne, ať zaplatím 10 000 Kč. Napsala jsem jí, ať to zruší, že poplatky mám odpuštěny. Když obě dovolání až v říjnu 2022 zamítli, tak až o 3 měsíce později soudce Nejvyššího soudu ČR přišel na to, že jedno dovolání nebylo přípustné a měla bych za to platit soudní poplatek.
Připomínám, že když nižší soud vydá Usnesení, už v něm napíše, jestli je přípustné dovolání a do jaké doby. Takže kdyby nebylo přípustné, tak to neměli napsat do Usnesení a neměli ho přijmout. Ale oni mi to napíšou do Usnesení, dovolání mi podepíše právník přidělený soudem a soudci mají na Nejvyšším soudě můj jednoduchý spis od roku 2017, po druhé od roku 2019. A až 3 měsíce po vrácení spisu si soudce Nejvyššího soudu znovu vyžádá spis, napíše přípis, kde cituje paragrafy a zkonstatuje, že bych měla zaplatit soudní poplatek.
Dovolání, obě, nebyly mou vinou, ale vinou soudců nižších soudů. Kdyby takový nesmysl byl v zákonech, tak to soudce na Nejvyšším soudě měl řešit v čase psaní Usnesení a řešení mého dovolání a ne 3 měsíce po vrácení spisu. To si na to mimochodem jenom tak vzpomněl, že toto nevyřešil? Nebo to nebyla náhoda? A kdyby byl takový nesmysl v zákonech, proč soudci Nejvyššího soudu nebo i soudci nižších soudů, kteří na nesmysly v zákonech narazí, proč nedávají podnět ústavním soudcům a parlamentu, senátorům, že co konkrétního v zákonech je nesmysl, odporujícímu zdravému rozumu?
Přičemž odpuštění poplatků se týká prý jenom na soudní proces prvního stupně a odvolání. Na dovolání to neplatí. takže prý se musí znovu žádat o odpuštění poplatků nebo platit nový soudní poplatek. V mém případě po mně chtěli 10 000 Kč. A to za to, že chyby udělali soudci. Takže když chcete soudní cestou kohokoliv zničit, stačí na soudech natahovat čas, psát do rozsudků a Usnesení nesmysly a nutit protistranu, aby se donekonečna odvolávala, dovolávala a psala na ústavní soud stížnost. Zničí to protistraně život a stojí to zbytečně moc peněz. Vůbec by k tomu nemuselo dojít, kdyby si soudci dělali svou práci pořádně napoprvé a měli termíny na svou práci. A k návalu práce u soudců by nedocházelo, kdyby zpátky po odvolání a dovolání nevraceli spisy na nižší soud.
Na ústavní soud se běžný člověk nemůže sám za sebe obrátit vůbec, když jsou porušovány jeho lidská práva na spravedlivý proces. Musí se obrátit jedině s advokátem, ale to je porušená ústava v tom, že všichni jsme si rovni v právech a povinnostech. Samozřejmě, nejprve musí člověk vydržet to „mučení“ od soudců nižších soudu, kteří když se rozhodnout natahovat čas a psát vám nesmysly, neuděláte s tím nic. Nikdo soudce v reálu nekontroluje. Ministerstvo spravedlnosti vám napíše, že soudci jsou nezávislí.
Ale oni porušují zákony a dělají si co chtějí. Tak na co platíme náměstka pro justici a odbor kontroly na ministerstvu spravedlnosti, když si nevyžádají soudní spisy a nic nekontrolují? Oni jenom napíšou, že vše bylo v pořádku a zaobalí to do prázdných slov. Už jsem zažila i dodatek, že kdyby se ve stejné věci ozvala ještě jednou, tak nebudou reagovat. Můžu mít tisickrát pravdu, nikoho z nich to nezajímá a řešit to nebudou.
Podstata sporu je teď v tom, že soud jsem vyhrála, ale skončila bez ukončení pracovního poměru na ulici, bez prostředku. Na úřadě práce mi řekli, že sociálka mi nic dát nemůže a mám jít na Slovensko. No a co, že jsem platila povinně daně v ČR? Nikoho to nezajímá. Právnička úřadu práce mně vysmála a řekla mi, že to prožívám moc emotívně. Měla to vyřešeno za minutu, ani nepotřebovala vidět rozsudek. Ta povrchnost práce byla neskutečná, měla hned jasno. Tak proč berou právníci tak vysokou hodinovou sazbu?
Když mi to zamítnul Ústavní soud jenom proto, že to nepodepsal právník a právník mi odmítnul pomáhat jenom proto, že jsem trvala na tom, že musí uvést do plné moci, že vše mi musí dát odsouhlasit, tak mi ústavní soudci zničili život. Oni mi odmítli prodloužení lhůty na doplnění . To jim nevadilo, že jsem jim napsala, že ja to už psychicky nezvládám a jediná pomoc je medializace…to nevadí, že to zlo musím snášet od ledna 2011, kdy ta kauza začala.
Místo toho, aby si to za ty platy nastudovaly samy a vyžádali si spis. Můj spis ani neviděli, protože v tom čase si to vyžádal Nejvyšší soud ČR.
Takže mi musíme platit vysoké platy ústavním soudcům a když jim napíšu, že právě soudci a advokáti dělají v mém soudním sporu podvody, obstrukce a natahování času, tak ústavní soudce mi to zamítne proto, že odmítám dalšímu advokátovi dovolit mi ničit nadále život?
A jak se mám teď obrátit na Evropský soud pro lidská práva? Protože to je jediná možnost, když jste mi v ČR absurdním soudním systémem zničili život. Nemám na kvalitního právníka, nemám na překladatele a kdybych to vzdala, tak budu doplácet zdravotní, sociální a důchodové tak velmi, že budu žít pod mostem.
Takže platit zdravotní mám, ale čerpat nemůžu. Protože za ty roky, kdy mi soud ničil život, nemám nárok na nic, vše co jsem zaplatila předtím, šlo na jiné lidi. Já nemám nárok na nic, protože v této chvíli neplatím a vše zaplacené předtím, kdy jsem to nevyužívala a nepotřebovala, mi propadlo pro jiné. Sociálku, ani podporu v nezaměstnanosti mi ČR nedala, musela jsem žebrat u jiných, aby mně živili. Ale platit musím, ale čerpat nesmím. To stejné platí u důchodového pojištění.
Kdybych to doplácela, tak sice jste mi za ty roky zničili život a nic jsem nesměla čerpat, i když jsem platila…ale teď kdybych to vzdala, tak musím doplatit, aby mohli čerpaqt jenom jiní a platit ještě penále? Proto to nevzdávám!
A ty nelidská pravidla kdo vymyslel? Proč to novináři nekritizují? To nemůžu stále jenom platit a když potřebují pomoct já, tak mi zničíte život?
Jinak, právě v tiskárnách jsem byla doslova „vycvičená“ jako technolog, že vše, co mění zákazník, nestačí mít potvrzeno telefonicky, ale musí to být potvrzeno písemně. Tehdy se ještě využíval fax, nebyl mail, byly devadesátá léta. Takže muselo to být potvrzeno písemně faxem. Nebo dopisem od zákazníka. Protože, jak nás upozorňoval výrobní náměstek, všechno zákazníci zapřou a budou chtít snížit cenu.
Akcionářem echo24.cz byl jeden čas Rudolf Ovčaří. Lucie Ovčaří, předpokládám jeho dcera, byla akcionářkou tiskárny Finidr. Oficiálně se navenek prezentoval Jiří Drahoš jako majitel, ale v tom čase, kdy jsem tam pracovala, bylo veřejné tajemství ve firmě, že o mnohých záležitostech rozhoduje Ing. Anna Součková a její bratr je vlivný člověk.
V této tiskárně jsem pracovala, proto ji vzpomínám. Jako mistr výroby jsem se ptala jednou kvalitářky, podle čeho se dá orientovat, co nejvíc kritizují zákazníci. Řekla mi na to, že už zažila zakázky, kde si mysleli, že bude z toho reklamace. Nebyla. A pak si s kolegyněmi říkali, jak jsme tuto knihu hezky vyrobili. A zákazníkovi se nelíbila a kritizoval, že obloha vytištěná v knížce není dost modrá.
Dnes je majitelem této tiskárny už jenom Jiří Drahoš. Ale nevybudoval jí sám, jak to prezentoval v jednom rozhovoru
Je to tiskárna, kde jsou nové stroje a lépe vybavenou tiskárnu v ČR jsem ještě neviděla a to jsem jich viděla dost. Jsem polygrafka. Takže v pozadí musel být bohatý sponzor. Abyste měli představu, co stojí stroje, tak 5 barevný tiskový stroj značky Heidlberg podle majitele jiné tiskárny stál cca 60 milionů Kč. A takový drahý stroj tam neměli jenom jeden. Tiskových strojů tam bylo víc. I další linka stála cca 60 milionů, instalovali ji v čase, kdy jsem tam pracovala.
V tiskárnách jsou přísná pravidla, co se týče kvality, jinak se požaduje ze strany zákazníka snížení ceny. Za každou maličkost. A v právu žádná pravidla neplatí, když jde o lidské osudy? To zákazník, obyčejný člověk nemá žádná práva?Nemůže rozhodovat o ničem a musí to jenom platit, či už z daní občanů platy soudců nebo práci advokátů?
Takže obyčejný člověk musí dodržovat přísná pravidla ve výrobě. Ale když jsou lidské osudy, tak novináři mohou zamlčovat fakty, o některých tématech nepsat, soudci nemusí kvalitně odvádět kvalitně svou práci a advokáti si mohou dělat, co chtějí? Právníci, či už soudci, advokáti, státní zástupci si mohou svévolně vykládat zákony, podle toho, jak se vyspí nebo kdo se s kým zná nebo jaká pravidla používají? Právníci mohou svévolně zničit život komukoliv?
Dnes to udělali mně, zítra to mohou udělat komukoliv jinému, kdo nemá správné známosti a peníze na drahého advokáta.
Trestní oznámení jsem podala už dávněji: i ohledně třech soudkyň, i ohledně advokátů přidělenými soudem. Zamítli mi jich, prý to není trestní čin. Mám odpovědi ze státního zastupitelstva, z policie, podávala jsem i odvolání. Podle nich se nic nestalo a je to odloženo ad acta.
Na jedné debatě před volbami jsem poprosila bývalého policejného prezidenta Martina Červíčka, jestli můžu s ním mluvit soukromně, jenom sama. Čas si našel, vyslechl mně. Ale divil se, proč se na radu ptám právě jeho. Tak jsem mu na to řekla, že je bývalý policejní prezident. Na to mi řekl, že oni trestní oznámení na soudce neřešili, ale posílali na ministerstvo spravedlnosti. A poradil mi, ať medializují. Na to jsem mu odpověděla, že kauzu VSŽ Košice se snažím medializovat od roku 2000 a nikdo z novinářů mi nechtěl pomoct.
Jde o tuto kauzu:
Oslovila jsem i inspektorát práce, ministerstvo práce, ministerstvo spravedlnosti, odbory, ale všechny informace a odpovědi se nedají dát do jednoho článku. Mluvila jsem před volbami i s tehdejším ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, s Bartošem, Rakušanem, Robertem Šlachtou…před volbami chodí i politici mezi běžné lidi, tak jsem se snažila, když mi nepomohly předsedové soudu, které jsem taky písemně prosila o pomoc. Bartošovi a Rakušanovi jsem posílala i mail. Bartoš to přeposlal svému týmu, ať se na to podívají. Poslali mi odpověď, kde neřešili to, na co jsem upozornila, řešili jenom formální stránku práva. Jediný, který se snažil mně alespoň poslouchat, byl Lubomír Volný, ale ten se do parlamentu nedostal.
„Nejlepší“ byla i tak tehdejší ministryně práce Jana Maláčová. Poslala jsem ji mail, i dopis. Neodpověděla. Tak jsem urgovala odpověď. Přišel mi zpáteční potvrzující mail, kde bylo v hlavičce „spam, raději neotevírat“. Chápu, nebyla jsem její cílová voličská skupina.Když jsem moc otravovala, tak jsem dostala doporučení, ať se obrátím na úřad práce. Ale tam jsem byla a nepomohly mi. Protože kromě toho, že nebyly ochotni, tak jsou i divně nastaveny pravidla. Ale to by o tom byl další článek…protože těch info je víc. Chci hlavně podotknout, že snažila jsem oslovit o pomoc koho šlo. I ministry pro lidská práva. Od posledního jsem z kanceláře dostala písemnou odpověď, že toto není jejich agenda a nemohou mi pomoct.
Tady níže je připojený odkaz na můj dopis Jánovi Hamáčkovi, když chtěl odvolat Tomáše Petříčka, ale Jana Maláčová mu „nevadila“. Ten dopis je vložený do článku.
Chtěla jsem po Jánovi Hamáčkovi, aby jako předseda strany řešil práci tehdejší ministryně Maláčové. On mi neodpověděl. A taková malá zajímavost: Hamáček má chalupu a bydlí teď ve vesnici Oskořínek, kde má trvalé bydliště manžel soudkyně Lucie Bičákové. Je to soudkyně, která můj soudní případ dostala přidělený v lednu 2011 a psala rozsudek v září 2011. Na základě tohoto rozsudku vznikla celá absurdní situace, která mi zničila život. Její manžel je Vít Bičák a je už soudcem Nejvyššího soudu ČR. Nastoupil tam krátce po odstoupení Ivy Brožové z postu předsedkyně Nejvyššího soudu ČR. Nejprve byl na stáži a pak natrvalo.
Taky několik soudců, kteří „řešili“ můj soudní spor šli dělat soudce na vyšší soud. Předsedkyně Andrea Lomozová šla dělat předsedkyni na jiný soud v Praze, místopředsedové Městského soudu v Praze Hynek Zoubek a Viktor Sedlák jsou na Nejvyšším soudě ČR. Nejsou jediní a předpokládám, že jsou to náhody.
A Ústavní soud, konkrétně Pavla Rychetského jsem písemně oslovila s tímto případem už v prosinci 2014! Ano, už tehdy. Neměl zájem to řešit. Pak jsem ho oslovila několikrát zase…nezájem. Nejsem právník a ještě jsem nevyčerpala všechny možnosti. Předsedové soudu to neměli zájem řešit, ministerstvo spravedlnosti taky ne, tak co jsem měla dělat? Takže nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem se nesnažila prosit o pomoct.
Jednou, už dávno jsem zkonstatovala, že já snad při nich „vystudují“ právo. Kdybychom všichni dělali tak, jak dělají čeští soudci, tak nevím, jestli by v této republice něco fungovalo. Přičemž na Ústavním soudě jsem měla dvě ústavní stížnosti, které měli přidělené soudci Jan Filip a Tomáš Lichovník. Oba měli senát, takže to neřešili samy. Takže spolu šest soudců v pohodě zamítlo moje ústavní stížnosti bez toho, aby viděli můj soudní spis jenom proto, že to nenapsal advokát?
Přičemž soudce Jan Filip v jednom z posledních rozhovorů uvedl, že noví ústavní soudci by měli pracovat půl roků bez asistentů a pak by se uvidělo, co v nich je. Tak proč on jako ústavní soudce s praxí si nedokázal nastudoval můj spis sám, bez asistentů a bez toho, aby mi ústavní stížnost napsal advokát? Tady je odkaz na ten článek.
Takže ústavní soudci mají asistenty, zapisovatelku a ústavní stížnost jim musí napsat advokát, protože oni za ten plat přeci nebudou studovat soudní spis?
Tomáš Lichovník taky dělá soudce dlouhá léta a jako ústavní soudce si nevyžádal a nenastudoval můj spis sám. Ti dva ústavní soudci a jejich senáty (nepracují samy, ale v senátu) si mysleli, že si vymýšlím nebo jim Ústava zakazuje ústavním soudcům si nastudovat spis samy? Kdyby tam taková hloupost byla, tak ať dají návrh na změnu zákona. Nebo jim vyhovuje ta pohodlnost, že jim vše napíše advokát? Vždyť všichni máme stejná práva a povinnosti.Takže i já jako běžný člověk bych měla mít právo podat sama za sebe ústavní stížnost a ústavní soudce by měl mít povinnost nastudovat si soudní spis, nejenom si přečíst ústavní stížnost od advokáta a tím práce na spisu pro něho končí.
Nechci být ironická, ale budu: já jsem dělala před léty technologa bez asistentů, sama si vše zjišťovala, opravovala chyby po obchodních zástupcích z vydavatelství, dělala dozor při zakázce v celé výrobě, když se vyskytla jakákoliv chyba, nesrovnalost na kterou nepřišli při přípravě zakázky. Musela jsem být k dispozici a dořešit to bez asistentů a pokynů daných v zákonech. Musela jsem jenom používat odborné znalosti ze školy a zdravý rozum. Škola vás vše nenaučí. První rok byl fakt těžký a až po 3 letech dřiny jsem měla pocit, že se v tom slušně vyznám.
Vydřela jsem si to a pracovala poctivě za omnoho nižší plat. A to vše mi zničí nadprůměrně placeni soudci svým „přístupem“ k práci a právním formalizmem. Proč to mám tolerovat? Proč mám tolerovat nezájem politiků řešit nezájem řešit problémy v justici? Proč nikdo nikdy neudělal revizi platných zákonů? Proč v ČR platí zákon z roku 1963? Ano, nedělám si srandu. Podle tohoto zákona mi soudkyně napsala jedno Usnesení, ke kterému se nedalo odvolat. Podle tohoto konkrétního paragrafu, který se dal napasovat na cokoliv, nemuselo se nic odůvodňovat soudcem a nedalo se k němu odvolat mi skutečně soudkyně poslala Usnesení. Proč to ministerstvu spravedlnosti nevadí a neudělalo revizi zákonů? Nepotřebujeme donekonečna nové zákony…
A proč ministr spravedlnosti Pavel Blažek nepřijal zákon na ochranu oznamovatelů korupce? Proč si Pavel Blažek nevyžádal můj soudní spis, když jsem mu několikrát psala? On si vážně myslel, že jenom otravuji? Protože tak mi vyzněli odpovědi z ministerstva. I Pavel Blažek, i Robert Pelikán, i Jiří Pospíšil, i Marie Benešová mi mohli pomoct. Podle odpovědí z ministerstva nic se nestalo. Nevadilo jim ani zbytečné rozhazovaní peněz daňových poplatníků na zbytečné právní úkony.
Tady je odkaz na článek, který mluví o tom, že Pavel Blažek nechce kvalitní zákon chránici oznamovatele.
Jinak, oslovila jsem i Transparency a jejich právník mi napsal, že nedošlo k trestnímu činu.
Jednou, když jsem četla zase nějaké usnesení, tak jsem si dala otázku, jestli všichni studovali v Plzni nebo z kterého ústavu jich pustili? Vždyť soudci by měli být elita národa, tak proč tomu tak není?
