Článek
Milá ženo,
společnost má pro tebe připravený plán. Je jednoduchý, přehledný a naprosto nesmyslný.
Stačí, když budeš vzdělaná, úspěšná, finančně nezávislá, krásná, štíhlá, upravená, milující, obětavá, výborná matka, skvělá partnerka, perfektní hospodyňka a samozřejmě neustále usměvavá.
A hlavně si na nic nestěžuj.
Vždyť sis to přece vybrala sama.
Nejdřív vystuduj. Ale nezdržuj se!
Začněme vzděláním.
Dnes je přece důležité, aby žena něco dokázala. Takže ideálně vysoká škola. Tu dokončíš přibližně v pětadvaceti. Dejme tomu, že máš rok k dobru, protože jsi třeba během studia pracovala, vyjela na Erasmus nebo sis dovolila nevědět ve dvaceti přesně, co chceš v životě dělat.
A teď rychle do práce!
Musíš získat zkušenosti, nastartovat kariéru, vybudovat si finanční rezervu a zajistit si vlastní příjem. Přece nechceš být na nikom finančně závislá!
Ale pozor. Zase nevydělávej příliš. Některým mužům by mohlo vadit, že jejich partnerka bere víc než oni.
Takže buď úspěšná, ale ne úspěšnější. Finančně nezávislá, ale hlavně neohrožuj něčí ego.
Jednoduché, že?
A co ty děti? Už ti tikají hodiny!
Takže je ti pětadvacet. Máš diplom, nastupuješ do zaměstnání a začínáš budovat kariéru.
Jenže pozor! Moc se tam nezabydluj!
Protože… A kdy už budete mít děti?
Ty musíš mít taky.
Ale hlavně ne hned po škole! To jsi přece ještě nic neodpracovala. Kdo tě má zaměstnávat, když hned otěhotníš? Co na tom, že jsi v práci musela skoro odpřísáhnout, že v nejbližší době děti určitě mít nebudeš.
Tak nejdřív pár let pracuj. Získej praxi, vybuduj si pozici, našetři peníze, najdi vhodného partnera (nejlépe hned napoprvé) a ideálně si pořiď bydlení. Samozřejmě vlastní.
A co ty děti?
Nejsi už stará?
Protože jakmile překročíš třicítku, začne se okolí tvářit, jako bys právě požádala o povolení rodit v důchodovém věku.
„A není už na dítě trochu pozdě?“
Tak si to pojďme spočítat.
V pětadvaceti dokončíš školu. Dejme tomu pět let práce, aby ses rozkoukala a našetřila – nikdo tě přece nebude živit ani na rodičáku. Je ti třicet. Pokud se všechno podaří podle plánu, můžeš začít plánovat první dítě.
A kdy bude druhé? JEDNO JE PŘECE MÁLO!
Ideálně s rozumným odstupem, ale zase ne moc velkým. Abys nebyla příliš dlouho doma. Abys neměla děti moc blízko po sobě, ale zase ani moc daleko od sebe.
A abys je vůbec měla.
Nezapomeň, že do toho musíš stihnout kariéru, bydlení, finanční rezervu, partnerský vztah a nejlépe taky pár let cestování.
Protože potom už přece nikam nepojedeš.
A tři děti?
„Tak ta je má jen na dávky!“
A pokud děti nemáš?
Tak jsi kariéristka. Sobec. Myslíš jen na sebe.
Pokud je mít nemůžeš, okolí se tě stejně bude ptát, kdy už konečně budou.
A pokud je prostě nechceš?
No tak to už společnost vůbec neví, co s tebou.
Ty sobče sobecká! Přece musíš chtít mít děti. Vždyť je to tvůj biologický úděl…
Ovšemže nikoliv. Je to čistě rozhodnutí ženy!
Možná by stačilo připustit, že mateřství není povinná položka v životopise.
Ale to bychom po společnosti chtěli příliš.
Gratulujeme, stala ses matkou. Právě jsi začala dělat všechno špatně.
Takže máš dítě.
Konečně!
Společnost je spokojená.
Přibližně pět minut.
Protože teď nastává další fáze.
Jsi doma s dítětem?
„No jo, ta se má. Celý den doma. Nemusí do práce.“
Že v noci několikrát vstáváš, kojíš nebo připravuješ mléko, přebaluješ, uspáváš, vaříš, pereš, uklízíš a snažíš se udržet při životě malého člověka, který zatím neumí ani říct, co vlastně potřebuje?
Prosím tě.
Vždyť jsi doma.
A navíc sis dítě sama chtěla, tak si nestěžuj.
Ovšem pokud se rozhodneš vrátit do práce dřív?
„A to ti není líto dát tak malé dítě někomu cizímu?“
Krkavčí matka!
Dítě potřebuje mámu!
A když zůstaneš doma déle?
„Tak už bys taky mohla začít něco dělat, ne?“
Pokud se dětem věnuješ naplno, jsi kvočna, která nemá vlastní život. Pokud si dovolíš odjet na víkend s kamarádkami, někdo se určitě zeptá, jak jsi mohla děti opustit.
Takže správná matka má být doma, ale zároveň má pracovat. Má se dítěti maximálně věnovat, ale nesmí ztratit kariéru. Má být finančně nezávislá, ale nesmí dítě odložit do jeslí.
A pokud možno má všechno zvládnout bez cizí pomoci.
Protože dítě sis přece pořídila ty.
Do práce musíš. Jak to uděláš, je tvůj problém.
A tady se do našeho dokonalého návodu zapojuje také stát.
Ten by samozřejmě rád, abys pracovala. Byla ekonomicky aktivní, odváděla daně a nebyla na nikom závislá.
Výborně. Takže potřebuješ místo ve školce nebo dětské skupině.
Není.
Dobře, tak alespoň zkrácený úvazek.
Ten se také nehledá zrovna snadno.
A co flexibilní pracovní doba?
Prosím tě, to bys nechtěla trochu moc?
A zaměstnavatel? Ten nemusí být zrovna nadšený, když zjistí, že máš malé děti. Ty totiž občas onemocní. A představ si, že některé děti mají dokonce tu drzost onemocnět opakovaně!
Takže máš vysokou školu, zkušenosti, ambice, ale nakonec přijmeš práci, která vůbec neodpovídá tvému vzdělání.
Ne proto, že bys chtěla.
Ale protože ti umožní vyzvednout děti a stihnout druhou šichtu doma.
A pak přijde další geniální rada:
„Vyděláváš málo? Tak si najdi lépe placenou práci!“
No samozřejmě!
Stačí najít skvěle placené zaměstnání na zkrácený úvazek, které odpovídá tvému vzdělání, umožňuje flexibilní pracovní dobu a počítá s tím, že děti občas onemocní.
Úplná maličkost.
Chceme po ženách, aby pracovaly a byly finančně nezávislé, ale podmínky, které by jim to umožnily, jim často nedokážeme vytvořit.
Druhá směna začíná v okamžiku, kdy skončí ta první.
Představme si, že se ti podařilo skloubit práci a mateřství.
Gratulujeme!
Teď už jen zbývá zajistit, aby doma všechno fungovalo.
Děti vyzvednout, nakoupit, uvařit, vyprat, uklidit, připravit oblečení na zítra, zkontrolovat úkoly, objednat preventivní prohlídky, pohlídat očkování, koupit dárek babičce a nezapomenout, že ve školce mají ve čtvrtek přijít děti v kostýmu lesního zvířete.
To poslední se samozřejmě dozvíš ve středu večer.
Ale nevadí.
Jsi přece žena.
Ty to nějak zvládneš.
A když náhodou nestíháš?
„Tak si to musíš lépe zorganizovat!“
Nevaříš každý den? Zanedbáváš rodinu.
Vaříš, pečeš a staráš se o domácnost? Obyčejná hospodyňka bez ambicí.
Věnuješ se dětem? Zanedbáváš partnera.
Věnuješ se partnerovi? A kdo se stará o děti?
Dopřeješ si chvíli pro sebe?
Zase myslíš jen na sebe!
Zkrátka buď vším pro všechny. Jen od nikoho nic nechtěj.
A hlavně u toho dobře vypadej!
Teď přichází moje oblíbená část.
Protože zatímco zvládáš zaměstnání, děti, domácnost a organizaci života celé rodiny, nesmíš zapomínat na jednu zásadní věc.
Musíš být krásná.
Ne jen tak trochu.
Ideálně jako žena z titulní stránky časopisu.
Ale přirozeně!
Žádné přehnané úpravy. Žádné moc výrazné líčení.
Jen buď mladá, štíhlá, odpočatá, upravená a přitažlivá.
Že jsi v noci třikrát vstávala k dítěti a ráno šla do práce?
To přece není omluva.
Že nemáš čas na kadeřníka, kosmetiku nebo cvičení?
Tak si ho musíš udělat.
Vstávej dřív.
Choď spát později.
Ale hlavně dostatečně spi, protože spánek je přece základ krásy!
A nezapomeň na zdravou domácí stravu. Ovšem pokud si místo vaření objednáš jídlo a půjdeš do posilovny, jsi sobecká, protože myslíš jen na sebe.
Zkrátka buď krásná, ale nevěnuj tomu příliš času.
Buď štíhlá, ale neřeš tolik svůj vzhled.
Buď sexy, ale nevyzývavá.
A hlavně nestárni.
To se totiž ženám pořád nějak nedaří.
A když ti muž uteče? No, měla ses víc snažit.
Tady se dostáváme k naprostému vrcholu společenské logiky.
Pokud žena po letech péče o děti, domácnost a zaměstnání přestane mít energii na to, aby každý večer vypadala jako modelka z reklamy na parfém, může se dozvědět:
„A co se divíš, že si našel jinou? Podívej se na sebe.“
Chudák muž.
Chodil do práce, přišel domů a jeho žena neměla perfektní účes.
To musí být pro člověka nesmírně náročné.
A tak se dozvíš, že jsi měla víc pečovat o vztah, víc se snažit, být milejší, krásnější, odpočatější a přitažlivější.
Protože podle této logiky žena neodpovídá jen za sebe, děti a domácnost.
Odpovídá dokonce i za rozhodnutí dospělého muže.
To už je opravdu pozoruhodná úroveň multitaskingu.
A teď si užij zasloužený důchod!
Takže máš za sebou desítky let práce, výchovy dětí, péče o domácnost a možná i o stárnoucí rodiče.
Kvůli rodině jsi na čas přerušila kariéru, pracovala na zkrácený úvazek nebo přijímala hůře placenou práci.
A teď konečně důchod!
„Cože? Ty máš tak malý důchod? No jo, tak to jsi asi moc nepracovala, že?“
Že jsi celý život pracovala a starala se o rodinu?
„No a co? Měla sis přece šetřit!“
Z čeho?
„Tak sis měla najít lépe placenou práci!“
Samozřejmě.
Tu, kterou jsi nemohla vzít, protože jsi potřebovala vyzvedávat děti.
A jsme zase na začátku.
Takže co vlastně chceme?
A teď vážně.
Chceme, aby ženy měly děti, ale aby kvůli nim neopouštěly pracovní trh.
Chceme, aby pracovaly, ale aby děti netrávily příliš času bez matky.
Chceme, aby byly finančně nezávislé, ale aby rodina jejich kariérou netrpěla.
Chceme, aby se staraly o domácnost, ale aby nebyly jen hospodyňky.
Chceme, aby byly krásné, ale aby nebyly povrchní.
Chceme, aby byly sebevědomé, ale ne příliš.
A když už to všechno nějak zvládnou, očekáváme, že budou vděčné a nebudou si stěžovat.
Naštěstí se věci mění. O péči o děti, rozdělení domácích povinností i rovných příležitostech se mluví stále otevřeněji. Jenže změny přicházejí pomalu.
A někdy jim bohužel nejdou naproti ani samotné ženy.
Kolikrát jsem viděla nebo četla, jak se jedna žena dokáže hnusně chovat k jiné.
Matka odsuzuje matku, protože vychovává děti jinak. Pracující žena se vysmívá té na rodičovské. Matka v domácnosti kritizuje tu, která se vrátila do zaměstnání. Žena bez dětí zase poslouchá, že je sobecká.
A když si některá dovolí říct, že je vyčerpaná?
„Já měla tři děti, chodila do práce, všechno zvládala a nikdy jsem si nestěžovala!“
Výborně. Zlatou medaili za utrpení pošleme poštou.
Jako by mateřství bylo soutěží, ve které vyhrává ta, která se nejvíc nadřela a nejméně si stěžovala.
Možná bychom mohly začít právě tady. Přestat si navzájem dokazovat, která z nás je lepší matka, partnerka nebo žena.
Protože jedna chce kariéru. Druhá velkou rodinu. Třetí obojí. Čtvrtá ani jedno.
A žádná z nich kvůli tomu není méně ženou.
Možná totiž nepotřebujeme dokonalejší ženy. Možná potřebujeme přestat měřit všechny jedním metrem, který navíc pokaždé nastavíme jinak.
A především si připustit, že člověk nemusí splnit všechny společenské požadavky, aby měl právo žít život podle sebe.
Protože jestli má společnost na ženy tolik protichůdných nároků, možná není problém v tom, že je nedokážou splnit.
Možná je problém v samotném zadání.
A jestli někdo přece jen zná ženu, která má dvě děti, úspěšnou kariéru, dokonale uklizený dům, každý den čerstvě uvařeno, postavu modelky, perfektní partnerský vztah, dostatek spánku a ještě pravidelně peče domácí kváskový chleba…
Tak mi ji prosím představte.
Ráda bych se jí zeptala… A nebo radši ne!
