Článek
Akné ve třiceti: puberta se vrací, ale bez energie
Když mi bylo patnáct, měla jsem akné a myslela jsem si: „To přejde.“ A ono přešlo. Na pár let. Aby se to ve třiceti vrátilo v plné síle, s lepší strategií a horším načasováním.
Ve třiceti totiž už nemáte pubertální výmluvu. Nemůžete říct: „To jsou hormony, jsem teenager.“ Teď jste dospělá žena s hypotékou, diářem a pupínkem na bradě velikosti menší planety.
A hlavně: už vás to nebaví.
V patnácti jsem měla čas. Čistila jsem pleť, dělala masky, googlila tipy, zkoušela domácí recepty z citronu a zubní pasty. Ve třiceti mám chuť si na ten pupínek nalepit náplast a jít spát.
Protože akné ve třiceti není drama. Je to únava.
Vzniká vždycky v nejhorší možný moment. Den před schůzkou. Den před svatbou kamarádky. Den, kdy si po měsíci konečně umyjete vlasy a řeknete si, že dneska byste mohla vypadat jako člověk.
A v tu chvíli se objeví on. Podkožní. Bolestivý. Neviditelný, ale cítíte ho v každé buňce obličeje.
Zkouším všechno. Drahé krémy. Levné krémy. Sérum. Tonikum. Přírodní kosmetiku. Dermatologii. Internetové rady. Pití vody. Nepití kávy. Nešahání na obličej. A stejně se to objeví.
Protože akné ve třiceti už není jen o pleti. Je o stresu, hormonech, nedostatku spánku, kávě, cukru, cyklu, počasí a vesmíru, který vás nemá rád.
Rozdíl mezi pubertou a třicítkou je v přístupu.
V pubertě: „Panebože, co si o mně lidi pomyslí?!“
Ve třiceti: „Panebože, fakt se mi to chce řešit?“
Už se nefotím z levé strany, aby nebyl vidět pupínek. Teď se fotím z žádné strany. Už nehledám dokonalý make-up. Hledám takový, který nezhorší situaci.
A hlavně: už nemám iluze.
Vím, že můžu mít nejlepší kosmetiku světa, ale když jsem tři noci nespala, pila kafe místo vody a měla stres, moje pleť to ví dřív než já.
A dá mi to najevo.
Největší ironie je, že ve třiceti už víte, že vzhled není všechno. Že se máte mít ráda. Že pupínek neurčuje vaši hodnotu. Že lidi řeší hlavně sami sebe.
Ale stejně vás to štve.
Protože jste si myslela, že jste tu kapitolu už uzavřela. Že puberta skončila. Že jste se posunula dál. A pak stojíte v koupelně, díváte se do zrcadla a říkáte si: „Tak jo, jsme zase tady.“
Jen tentokrát bez hormonálního chaosu…
…a s bolestí zad navíc.
Akné ve třiceti je návrat starého známého, kterého jste nepozvala. Přijde, udělá nepořádek a vy už ani nemáte energii se s ním hádat.
Tak ho prostě přijmete. Namažete krém. Zamaskujete korektorem. A jdete dál.
Protože ve třiceti už víte jednu zásadní věc:
dokonalá pleť je fajn, ale spánek je lepší.
