Článek
Hnízdění nebo psychóza? Umývala jsem kliky kartáčkem na zuby
O hnízdění mi všichni říkali s úsměvem. „To je takové to roztomilé období před porodem, kdy máš potřebu si zútulnit domov,“ tvrdily kamarádky. V mojí hlavě to znamenalo: koupím svíčky, složím deky, možná přerovnám polštáře.
Realita: lezla jsem po bytě ve tři ráno s kartáčkem na zuby a drhla kliky.
Protože mi přišlo logické, že když se má narodit dítě, musí být sterilní i věci, kterých se nikdo nikdy nedotýká.
Začalo to normálně. Jedno odpoledne jsem se rozhodla umýt skříňky v kuchyni. Pak jsem si všimla, že jsou špinavé i úchytky. Tak jsem vzala hadr. Pak vatovou tyčinku. Pak kartáček.
A v tu chvíli jsem už byla ztracená.
Najednou jsem viděla špínu všude. Ne skutečnou, viditelnou špínu. Ale tu imaginární. Bakteriální. Psychologickou. Existenciální.
Kliky. Vypínače. Zásuvky. Rámy dveří. Spáry mezi kachličkami. Místa, která jsem před těhotenstvím ani nevnímala jako součást reality.
Teď jsem je vnímala jako potenciální hrozbu pro přežití lidstva.
Partner se mě zeptal, co dělám. Řekla jsem: „Dezinfikuju kliky.“
On: „Proč kartáčkem na zuby?“
Já: „Protože se tam hadr nedostane.“
On: „Ale tím kartáčkem si pak čistíš zuby.“
Já: „Ne, tenhle je už jen na kliky.“
V tu chvíli jsem pochopila, že už není cesty zpět.
Hnízdění není uklízení. Hnízdění je stav mysli, kdy se z normální ženy stane kombinace uklízečky, mikrobiologa a detektiva v jedné osobě.
Mozek těhotné ženy najednou pracuje v režimu: „Všechno musí být bezpečné. I věci, které nejsou nebezpečné. A ideálně i ty, které neexistují.“
Logika jde stranou. Realita taky. Zůstává jen vnitřní hlas, který říká: „Ještě bys mohla vyčistit tohle. A támhleto. A co když jsi zapomněla na spodní stranu židle?“
Spodní strana židle. Ano. Čistila jsem i tu.
Ne proto, že by se jí někdo dotýkal. Ale protože jsem věděla, že existuje.
Hnízdění je zvláštní v tom, že vám dává pocit kontroly v situaci, kdy ve skutečnosti kontrolu nemáte nad ničím. Tělo se mění. Porod se blíží. Nikdo přesně neví, co se stane. Tak si mozek najde aspoň jednu oblast, kde může rozhodovat: prach.
A tak drhnete. Třídíte. Přerovnáváte. Dezinfikujete. Ne proto, že by to bylo nutné. Ale protože je to jediné, co můžete ovlivnit.
V jednu chvíli jsem měla celý byt čistší než operační sál, ale v hlavě jsem měla pocit, že pořád není hotovo.
Protože hnízdění není o čistotě. Je o úzkosti převlečené za organizaci.
A kartáček na zuby na klikách je jen viditelný symptom.
Nejvtipnější je, že to všechno skončí ve chvíli, kdy se dítě narodí. Pak budete rádi, když si stihnete vyčistit zuby vůbec. Kliky už nikoho zajímat nebudou. Bakterie vás přestanou trápit. A drobek bude cucat všechno, co mu přijde pod ruku.
Včetně těch perfektně vydezinfikovaných klik.
Takže ano. Umývala jsem kliky kartáčkem na zuby. A v tu chvíli mi to přišlo naprosto racionální.
Hnízdění možná není psychóza.
Ale rozhodně to není úplně normální stav.
