Článek
Jednoho dne jsem přišla domů a cítila zvláštní neklid. Všechno vypadalo… jinak. Polštáře, které jsem nechala na gauči, byly narovnané. Dekorace přeuspořádané. Svíčky jinde. Pohled na kuchyň mi způsobil lehkou arytmii: moje poličky byly přerovnané podle systému, který jsem neznala, nechtěla a rozhodně si neobjednala.
A pak jsem ji uviděla – tchyni. Stála v obýváku, ruce v bok, pyšná jako člověk, který právě zachránil svět. „Já ti to tu jen trochu upravila,“ řekla tónem, který ve skutečnosti znamenal „udělala jsem kompletní převrat, protože tvůj styl je tragédie“.
S úsměvem mi oznámila, že to celé udělala v duchu feng shui. Problém byl, že to feng shui znala jen ona. Podle mě přesouvala věci spíš metodou „kam se mi to hodí víc“, případně „tady to bude rušit vaši energii, kterou stejně kazíte“.
Nejlepší na celé akci byla její odvaha. Nejenže přestavěla obývák, ale dokonce mi seřadila koření v kuchyni podle vlastní logiky: od „tohle používáš špatně“ po „tohle bys neměla používat vůbec“. Vrcholem bylo, když přerovnala obsah mé kosmetické taštičky. Prý „chaos kazil proudění“.
Normální člověk by se možná naštval. Já už se jen směju, protože jsem pochopila, že moje tchyně není nepřátelství. Ona je živel. A když živel přijde přes dvůr, otevře si, udělá si čaj a pustí se do reorganizace vašeho života, můžete udělat jen jednu věc: uklidit si svoje ponožky tak, aby jí to neiritovalo. Minimálně na jeden den.
