Článek
Když Google ví víc než doktor: diagnózy, které jsem si dala sama
Začalo to nevinně. Trochu mě bolela hlava. Nic dramatického. Takové to tupé „něco není v pořádku“. Normální člověk by si vzal prášek a šel spát. Já jsem udělala to, co dělá každý moderní člověk: otevřela jsem Google.
Napsala jsem: „bolest hlavy na pravé straně“.
Výsledky:
– migréna
– nádor na mozku
– mozková mrtvice
– zánět mozkových blan
– a jeden článek s titulkem „Neignorujte tyto příznaky, mohou znamenat smrt“
Po třech minutách jsem už neležela s bolestí hlavy. Ležela jsem jako pacient v posledním stádiu života, smířená se svým osudem a plánující vlastní pohřeb.
Google je nejhorší doktor na světě. Nikdy neřekne: „To nic není.“ Vždycky: „Může to být banální. Ale taky můžete umřít.“
Od té doby jsem si sama diagnostikovala už asi patnáct nemocí. A to jsem pořád naživu, což Google evidentně nečekal.
Jednou mě svědila kůže. Zadám: „svědění kůže bez vyrážky“.
Výsledek:
– stres
– alergie
– selhání jater
– rakovina krve
Takže jsem si sedla na gauč, googlila příznaky rakoviny krve a přemýšlela, komu rozdám oblečení.
Ve skutečnosti jsem měla suchou kůži a potřebovala krém.
Další klasika: bušení srdce.
Podle Googlu:
– infarkt
– srdeční arytmie
– panická porucha
– hrozící smrt
Ve skutečnosti: vypila jsem tři kávy nalačno.
Google pracuje s jedním základním principem: vždy nabídnout tu nejhorší možnou variantu. Jako kdyby měl v algoritmu zabudované: „nejdřív vystraš, pak možná uklidni“.
A my mu to žereme. Protože internet vypadá chytře. Má články, grafy, diskuse, zkušenosti jiných lidí, kteří „měli to samé a ukázalo se, že…“.
To „ukázalo se, že“ je vždy něco hrozného.
Nikdy tam není: „ukázalo se, že jsem byla unavená a potřebovala spát“.
Já osobně jsem si díky Googlu diagnostikovala:
– nádor na mozku
– rakovinu prsu (kvůli jedné bolesti)
– roztroušenou sklerózu (protože mi brněla ruka)
– celiakii (protože mě bolelo břicho po pizze)
– hormonální poruchu (protože jsem byla podrážděná)
Skutečné diagnózy od doktorů:
– stres
– špatné držení těla
– málo spánku
– blbý jídelníček
– hormonální cyklus, prostě život
Rozdíl mezi Googlem a doktorem je jednoduchý. Doktor vás zná, vidí, vyšetří. Google vás nezná, ale ví, že strach udrží pozornost.
Google není zdravotnický nástroj. Google je generátor úzkostí.
Zadáte jeden příznak a skončíte s pěti smrtelnými scénáři. A pak už se vezete. Každé píchání je „určitě ono“. Každá únava je „příznak“. Každá bolest je „pokročilé stadium“.
Nejhorší je, že mozek tomu začne věřit. Začnete si všímat každého signálu. Tělo, které normálně ignorujete, se stane hlavním zdrojem paniky.
Najednou cítíte všechno. Tep. Dýchání. Polykání. Mravenčení. Pnutí. A Google vám ke každému pocitu nabídne diagnózu.
Ideálně smrtelnou.
Doktor vám pak řekne: „To je psychosomatické.“
Což je lékařský výraz pro: „Přestaňte číst internet.“
A má pravdu. Protože většina našich „příznaků“ není nemoc. Je to únava, stres, špatný životní styl a hlava plná informací, které neumíme filtrovat.
Ale stejně. Stejně to udělám znovu. Zase něco ucítím. Zase otevřu Google. Zase se během pěti minut diagnostikuju do hrobu.
Protože i když vím, že je to nesmysl, někde hluboko ve mně je pocit, že tentokrát to možná fakt bude to vážné.
A Google mi to rád potvrdí.
Doktor mě léčí.
Google mě pohřbívá preventivně.
