Článek
Slavíci letos opět připomněli, že když se na jedno pódium postaví Sokol s Hámou, divák si začne vážit i toho nejhoršího telešopingu. Jejich humor má konzistenci vlašáku z roku 1998 a timing, který by dokázal rozhodit i hodiny na orloji. Vždycky se snaží odlehčit atmosféru, ale působí to spíš jako snaha rozdýchat vlastní existenciální krizi.
A pak přijde Noid – muž, který je v celém tom gala večeru jediným organismem vykazujícím známky života. Zpívá, hraje, usmívá se a zároveň funguje jako krizová pohotovost: „Hoří studio? Zavolejte Noida. Host omdlel? Zavolejte Noida. Moderátoři se zase pokoušejí o vtip? Proboha, hlavně už zavolejte Noida!“
Výsledkem je show, kde dvě třetiny večera přemýšlíme, jestli někdo nenápadně provádí sociální experiment, a tu poslední třetinu nás drží nad vodou jen Noidův výkon a tichá naděje, že příští rok už to bude lepší.
Nebude. Ale dívat se budeme stejně.
