Článek
Kočka vidí stromeček a ve stejný okamžik v ní sepne pradávný instinkt: tohle musím zničit. Ať je stará rok nebo deset let, ten strom je pro ni magnetem chaosu.
Stojím v obýváku, užívám si světýlka… a najednou slyším šustění. Vzhlédnu a vidím kočku, jak visí na větvi, dívá se mi do očí a říká tichým pohledem: „Teď už s tím nic neuděláš, člověče.“
Zatímco já zachraňuju ozdoby, kočka seskočí a dělá, že nic. Je to tradice. A já ji vlastně miluju — kočku i tu každoroční bitvu o to, kdo je v obýváku skutečným majitelem prostoru. (Spoiler: kočka.)
