Článek
Králíček Bing. Série, která budí dojem, že byla napsaná během brainstormingového sezení, kde se všichni účastníci tajně předávkovali dětským sirupem na kašel.
A pak je tu Pando. Symbol chaosu. Ikona nahodilého obnažování. Dítě, které považuje kalhoty za doporučení, nikoliv povinnost. Vždycky, když se na scéně objeví, cítím, jak můj mozek křičí: Prosím, aspoň tentokrát je nech na sobě. A samozřejmě že ne. Samozřejmě že ne.
Pando je ten typ dítěte, co by si klidně na veřejnosti sundal boty, ponožky, kalhoty, identitu, příjmení a možná i soudnost všech přítomných rodičů. A ostatní postavy? Nikdo ani nemrkne. Je to prezentováno jako:
„Haha, Pando zase nemá kalhoty!“
Zatímco já sedím na gauči a snažím se přijít na to, jestli to má být pedagogický záměr nebo skrytý sociální experiment o rozpadu civilizace.
A Bing? Bing je profesionální tragéd. Ten malý králík má breakdown kvůli tomu, že mu spadla zmrzlina, v tónu, který připomíná antickou tragédii, kde padají božstva a umírají sluneční systémy. A všichni kolem něj stojí a říkají:
„To se stává, Bingu.“
Ne, to se nestává. To je konec vesmíru podle této show.
Flop je přitom zenový mistr, terapeut, životní guru a člověk, který má nervy pevnější než ocelový most. Já chci Flopa do svého života. Já chci, aby Flop byl můj rodičovský kouč, finanční poradce, advokát, osobní psycholog a muž, který mě drží za ruku, když slyším z dálky:
„Bing je králíček, Bing, Bing, Bing!“
A já už jen šeptám:
„Už nejsem ta dívka, kterou jsem bývala.“
Každý díl Králíčka Binga trvá 6 minut. Šest. MINUT. A dokáže zlomit dospělého člověka v míře, kterou by psychologové rádi zaznamenali do odborných studií o nervovém přetížení.
A ten hřišťový moment, kdy Pando opět slavnostně sundává kalhoty?
To je rituál.
To je tradice.
To je výsměch systému.
To je volání divočiny.
Moje dítě se směje. Já se směju. Ale ten smích už nepochází z radosti. Ten smích pochází z místa, kde jsem přijala, že tomuhle se už bránit nedá.
Králíček Bing není jen pohádka.
Je to rodičovská zkouška přežití.
A Pando?
Pando je vědecký důkaz, že nikdo z nás nemá věci pod kontrolou.
