Článek
Křeče level boss: ležím na zemi a vyjednávám s vesmírem
Existují různé druhy bolesti. Bolest, která je nepříjemná. Bolest, která vás omezuje. A pak jsou křeče. Ty skutečné. Ty, které vás během deseti vteřin přenesou z „jsem v pohodě“ do „tak jo, jestli tohle je konec, přijímám ho“.
Menstruační křeče nejsou bolest. Jsou životní událost.
Začíná to nenápadně. Takové to lehké pnutí v podbřišku. Říkáte si: „Dobře, to zvládnu. Dám si čaj, vezmu si prášek, půjdu fungovat.“
O patnáct minut později už ležím na zemi, zpocená, zkroucená a přemýšlím, jestli jsem si v minulém životě neudělala něco strašného.
Protože tohle je trest.
Křeče mají zvláštní schopnost vymazat veškeré ambice. Najednou vás nezajímá práce, termíny, sny ani budoucnost. Zajímá vás jen jedna věc: přežít dalších pět minut.
Ležím na zemi, objímám polštář, mám přiložený nahřívací polštář, v ruce čaj, na stole prášky, v hlavě prázdno. Přestávám být dospělá žena. Stávám se tvorem, který komunikuje s vesmírem.
„Dobře, uznávám, nebyla jsem vždycky ideální člověk. Ale myslím, že tohle už je dost. Můžeme se domluvit na kompromisu?“
Křeče jsou jediné, co mě donutí opravdu zpomalit. Ne dobrovolně. Násilím.
Tělo řekne: sedni si. Já řeknu: nemůžu. Tělo řekne: tak si lehni. Já řeknu: mám práci. Tělo řekne: tak budeš trpět.
A já si lehnu.
Nejhorší je, že to nejde popsat lidem, kteří to nezažívají. Když řeknu „bolí mě břicho“, zní to, jako bych snědla špatný jogurt. Ve skutečnosti mám pocit, že mi někdo vnitřnosti ždímá jak mokrý hadr.
Je to bolest, která má vlny. Přijde. Odejde. A vy si v té pauze myslíte: „Tak jo, už to slábne.“
A pak přijde další vlna. Silnější. Zákeřnější. A vy víte, že jste si právě dovolila naději úplně zbytečně.
Ležím, dýchám, počítám nádechy, snažím se být dospělá, vědomá, vyrovnaná. Po třech vlnách už jen šeptám: „Prosím. Už ne.“
Křeče jsou jediná situace, kdy bych bez váhání přijala nabídku na výměnu těla. Klidně bych si vzala bolest zubu, migrénu nebo třídenní rýmu. Všechno je lepší než tohle.
A stejně to každý měsíc zopakuju znovu. Tělo zapomene. Mozek zapomene. A pak přijde realita.
Křeče level boss.
Finální protivník ženské existence. Neporazitelné. Nevyjednatelné. Nezrušitelné.
Můžete mít prášky, teplo, čaj, klid, jógu, meditaci, pozitivní myšlení. Když se rozhodnou udeřit, udeří.
A vy ležíte na zemi, vyjednáváte s vesmírem a slibujete věci, které nikdy nesplníte.
Třeba že už si nikdy nebudete stěžovat na nic jiného.
Protože v tu chvíli je bolest jediné, co existuje.
A všechno ostatní je luxusní problém.
