Článek
Mateřská fóra: místo podpory jsem dostala panickou ataku
Na mateřská fóra jsem šla s naivní představou, že tam najdu spřízněné duše. Ženy, které řeší podobné věci jako já. Něco ve stylu: „Taky jste unavené? Taky občas nevíte, co děláte?“ Očekávala jsem virtuální objetí.
Dostala jsem virtuální diagnózu.
Položila jsem úplně nevinný dotaz: „Je normální, že moje miminko občas blinká?“
Během pěti minut jsem měla třicet odpovědí.
– To není normální, určitě reflux.
– Moje dítě blinkalo a mělo alergii na všechno.
– Může to být intolerance laktózy.
– U nás to byl začátek vážné poruchy trávení.
– Okamžitě změň mléko, doktora i matraci.
Jedna žena mi napsala, že pokud blinká víc než dvakrát denně, je to „varovný signál“. Jiná mi poslala odkaz na článek s titulkem „Neignorujte tyto příznaky, mohou vést k hospitalizaci“.
Já jsem chtěla jen vědět, jestli je normální, že miminko občas ublinkne.
Místo odpovědi jsem dostala scénář hororu.
Mateřská fóra jsou zvláštní vesmír. Místo, kde se z drobného problému stává medicínská konference a z každé otázky potenciální katastrofa.
Když se zeptáte na spánek, dozvíte se, že:
– spí moc málo
– spí moc dlouho
– spí špatně
– a hlavně: „Už dávno by měl spát jinak“
Když se zeptáte na jídlo:
– jí málo
– jí moc
– jí špatně
– a hlavně: „Moje dítě už v tomhle věku jedlo bio quinou a lososa“
Mateřská fóra jsou plná expertů. Každá žena je tam pediatr, psycholog, laktační poradkyně a výživový specialista v jednom. A všechny mají jedno společné: jejich dítě je vždycky napřed.
Napřed ve vývoji. Napřed v řeči. Napřed v motorice. Napřed v inteligenci. A to tak moc, že už by klidně mohlo učit na vysoké škole.
Vaše dítě je samozřejmě pozadu. Vždycky. Podle někoho.
Já jsem po jednom večeru na fóru měla pocit, že:
– moje dítě špatně spí
– špatně jí
– špatně se vyvíjí
– a já jsem špatná matka
A přitom předtím jsem si myslela, že je všechno v pohodě.
Mateřská fóra nefungují jako podpora. Fungují jako zesilovač úzkosti. Každý problém se tam nafoukne do rozměrů životní tragédie. Každá pochybnost se potvrdí. Každý strach dostane důkaz.
A hlavně: vždycky se najde někdo, kdo to má horší. Nebo lepší. A obojí je špatně.
Když je to horší, vyděsí vás.
Když je to lepší, cítíte se neschopná.
Ideální kombinace pro psychickou pohodu.
Nejhorší jsou věty začínající slovy:
„Já nechci strašit, ale…“
Za tím vždycky následuje něco, co vás bude strašit minimálně další tři týdny.
„Já nechci strašit, ale u nás to byl začátek vážného onemocnění.“
„Já nechci strašit, ale moje kamarádka tohle ignorovala a skončili v nemocnici.“
Nikdo nikdy nenapíše:
„Já nechci strašit, ale je to úplně normální.“
Protože to není dost dramatické.
Mateřská fóra jsou vlastně reality show úzkosti. Soutěž v tom, kdo má víc informací, víc zkušeností, víc názorů a ideálně i víc traumat.
A vy tam sedíte, čtete, srovnáváte se a pomalu ztrácíte jistotu, že vůbec něco děláte správně.
Já jsem po několika týdnech pochopila jednu věc: pokud chci zůstat psychicky zdravá, nesmím se ptát internetu na výchovu dítěte.
Protože internet neuklidňuje. Internet analyzuje, hodnotí, srovnává a straší.
Takže dnes, když mám pochybnost, udělám něco radikálního: zeptám se doktora. Nebo jiné skutečné mámy. Nebo se prostě podívám na své dítě a řeknu si: dýchá, směje se, roste. Asi dobrý.
Mateřská fóra jsem opustila. Ne proto, že by tam nebyly chytré ženy. Ale proto, že moje nervová soustava to prostě nedala.
Místo podpory jsem tam dostala panickou ataku.
A to už mi jako služba stačilo.
