Nevinný snílek, nebo temný predátor? Pravda o Michaelu Jacksonovi je stále nebezpečná

Není mnoho postav, které by svět tolik fascinovaly a zároveň děsily. Michael Jackson byl idol, revoluce v hudbě, muž, který změnil podobu popu. Ale také z něj byl člověk, jehož soukromý život se stal jedním z největších skandálů moderní popkultury.

Jackson čelil několika obviněním ze sexuálního zneužívání nezletilých. V roce 1993 skončilo první obvinění mimosoudním vyrovnáním, aniž by byl zpěvák uznán vinným. V roce 2005 byl u soudu ve všech bodech obžaloby osvobozen. Po jeho smrti se však obvinění vrátila v dokumentu Leaving Neverland, kde dva muži tvrdí, že byli v dětství zneužíváni. Jacksonova rodina i zástupci jeho majetku to odmítli jako lži a žalovali tvůrce dokumentu.

Jackson sám na svou obhajobu říkal, že vyrůstal bez dětství a snažil se ho dohnat – že se obklopoval dětmi, protože s nimi cítil to, co mu bylo odepřeno. Kritici to odmítají: argumentují tím, že hranice mezi „dětstvím“ a kontaktem s mladistvými musí být vždy jasná a nepřekročitelná.

Je možné, že existoval Jackson, který byl zároveň génius i hluboce zraněné dítě? Psychologové mluví o izolaci hvězdy, která se stala zbožštělou ikonou, ale ztratila obyčejné lidské zázemí. Jeho Neverland byl pohádkový palác – nebo podle odpůrců pečlivě vystavěná iluze.

Ať už se přikláníme k jakémukoli výkladu, jedna věc je jistá: pravdu již pravděpodobně nikdy objektivně nepoznáme. Jackson je mrtvý, důkazy jsou protichůdné a svět si ho rozdělil na dva nekompatibilní obrazy.

Pro jedny je navždy Král popu, pro druhé temná postava s nedořešenými obviněními. A možná byl v něčem obojí – hudební génius i věčný chlapec, který se ztratil mezi realitou a pohádkou, kterou si sám vytvořil.