Článek
Pečení cukroví: sváteční peklo s vůní vanilky
Existují lidé, kteří tvrdí, že pečení vánočního cukroví je radost, relaxace a útěk od reality. Tyto lidi je potřeba sledovat – pravděpodobně totiž lžou. Nebo mají doma armádu skřítků, zatímco my ostatní máme jen kuchyň, stres a děti, které si myslí, že těsto je hračka.
Pečení začíná nevinně: „Letos toho udělám míň, jen symbolicky.“
Do dvaceti minut stojíte u linky s šesti druhy těsta, moukou ve vlasech a s otázkou, proč to vlastně každý rok děláte, když nikdo kromě vás nepozná rozdíl mezi lineckým a betonem.
Pečení cukroví je ideální ukázka toho, jak se z klidné ženy stává generál ve válečné zóně.
„NEŠAHEJ NA TO! JE TO HORKÝ!“
„KDE MÁME VYKRAJOVÁTKO HVĚZDIČKU?“
„PROČ JE CELÁ PODLAHA LEPIVÁ?“
Celý proces připomíná chaos, který by měl mít vlastní varovnou ceduli, ideálně takovou, jakou mají chemické laboratoře.
A pak je tu icing – neboli zdobení. V reklamách to vypadá jako krásný, něžný moment plný třpytu. V realitě sedíte nad plechem, ruce se vám třesou, poleva teče všude, jen ne tam, kam má, a vaše výtvory vypadají jako výkřik do tmy.
To nejlepší? Ve chvíli, kdy máte všechno hotové, perfektně uložené a připravené… rodina přijde a během dvou dnů to sežere.
Bez uznání.
Bez poděkování.
Bez pochopení, že jste tomu obětovala kus duše.
Ale stejně to příští rok uděláte znovu. Proč? Protože Vánoce. Protože tradice. Protože nikdo jiný to neudělá. A protože naděje, že tentokrát to bude méně chaotické, umírá poslední.
