Článek
Rodičovství: jediná práce, kde makáš nonstop a ještě za to platíš, je nejrealističtější popis mé kariéry. Kdybych tohle měla napsané v inzerátu, nikdy bych se nepřihlásila. Ale nikdo vám neřekne pravdu. Všichni mluví o lásce, zázraku a naplnění. Nikdo nezmíní, že se stanete osobním asistentem, kuchařem, psychologem, taxikářem a sponzorem v jedné osobě.
Pracovní doba? 24/7.
Plat? Nula.
Benefity? Studená káva a drobky v podprsence.
A ještě si za to všechno platíte.
Platím za jídlo, které nikdo nejí.
Platím za oblečení, které je malé za tři týdny.
Platím za hračky, se kterými si hrají pět minut a pak chtějí krabici.
Platím za kroužky, kam je přemlouvám jít.
Já vlastně financuju projekt, který mě fyzicky i psychicky vyčerpává.
To je jako kdyby vám v práci řekli:
„Tak dneska budeš makat víc než obvykle, budeš neustále ve stresu, nikdo tě nebude poslouchat… a ještě nám za to pošli pět tisíc.“
A vy byste řekli:
„Jasně, miluju to.“
Největší vtip je, že rodičovství nemá ani pevnou náplň práce. Každý den je jiný. Ráno děláte snídani, dopoledne řešíte existenciální krizi, odpoledne jste logistický manažer a večer vyjednáváte, proč se musí čistit zuby.
Nikdy nevíte, co vás čeká:
– někdo zvrací,
– někdo brečí,
– někdo nechce jít spát,
– někdo nechce vstát,
– někdo má „blbou náladu“ bez vysvětlení.
A vy to všechno berete jako normální součást pracovní náplně.
Zkuste si to představit v klasické firmě:
Zaměstnanec: „Šéfe, klient na mě dneska hodinu řval, pak mi rozlil pití do klína a nakonec mě kousl.“
Šéf: „To je v pohodě, to se stává. Zítra přijď znovu.“
Další zvláštnost rodičovství: nikdy nemáte pauzu.
Ani na záchod.
Ani na jídlo.
Ani na myšlenku.
I když jste nemocná, unavená, vyčerpaná, s teplotou a migrénou, práce pokračuje. Dítě nezajímá, že vám je špatně. Dítě zajímá, že nemá čisté ponožky.
Rodičovská dovolená je největší marketingový podvod v dějinách. Není to dovolená. Je to přesun na jinou pobočku pekla.
A přesto… přesto tu práci dělám dál.
Dobrovolně. Bez smlouvy. Bez jistoty. Bez mzdy.
Protože i když je to jediná práce, kde makám nonstop a ještě za to platím, je to taky jediná práce, kde mi občas někdo řekne:
„Mami, ty jsi nejlepší.“
A já si na pět vteřin řeknu:
Tak jo. To beru jako plat.
