Článek
Každý rok se těším na Vánoce. Ne kvůli atmosféře, ne kvůli cukroví. Ale proto, že přijde doba, kdy televize začne masově vysílat vánoční filmy. Ty filmy, které mají scénář psaný pravděpodobně při hypoglykemii, protože jinak si tu míru absurdity nedovedu vysvětlit.
Začne to nenápadně. Jednoho dne si pustíte televizi a najednou tam běží film, v němž hlavní hrdinka — úspěšná právnička z New Yorku — musí odjet do Ořešákova u Tří Smrků, aby zachránila rodinný krámek se skořicí. A kdo tam na ni čeká?
Samozřejmě že on. Muž, který vypadá jako reklamní stánek na flanel, v ruce drží hrnek kakaa a tvrdí, že „pravé Vánoce nejsou o penězích“.
A ano, má pravdu. Pravé Vánoce jsou o tom, že auto právničky tajemně přestane fungovat. Vždycky. V každém filmu. Mechanici v těchto vesnicích jsou buď na dovolené, nebo jsou to kouzelní skřítci a prostě nemají čas.
Vánoční filmy mají také geniální pravidlo:
Stačí spadnout na led a jste zamilovaní.
Stačí jeden pád. Jeden. Zbytek zařídí vánoční duch, pád sněhové vločky na nos a dvě koledy v pozadí.
A nejlepší část? Nikdo v těch filmech nikdy nepracuje. Nikdy. Všichni jen popíjejí horkou čokoládu, pečou perníčky a vedou hluboké filozofické hovory o tom, jak „čas utíká příliš rychle“. Ano, utíká. Ale hlavně proto, že film už běží 94 minut a pořád se nic nestalo.
Když už je řeč o čokoládě: vánoční filmy z nějakého důvodu tvrdí, že kakao je řešení všech problémů. Ztráta práce? Kakao. Rozchod? Kakao. Invaze mimozemšťanů? Tipuju… kakao s marshmallows.
A to drama!
Hlavní hrdinka dostane nabídku na práci svých snů v New Yorku, ale zároveň se zamiluje do flanelového dřevorubce. Složitá volba?
Nač hledat kompromis, když můžete prostě celé rozhodnutí založit na faktu, že vesnické kakao chutná „nějak víc pravdivě“.
A konec?
Závěrečný polibek. Sníh začne padat přesně v ten moment, i když je předtím čtyři dny jasno. Vesničané se radostně shromáždí, i když nemají mobily ani důvod vědět, že polibek právě proběhl. A společně zpívají koledu, jako kdyby to celé byla sekta s přísným dress codem ve flanelu.
Ale víte co?
Vánoční filmy miluju.
Ano, je to lobotomie. Ano, je to předvídatelné. Ano, moje IQ během sledování skáče ven oknem… ale právě proto je to geniální.
Na dvě hodiny se ocitnete ve vesmíru, kde je největší problém to, že se v cukrárně rozbil mixér. A to je přesně ten druh útěku, který člověk v prosinci potřebuje.
Takže ano — dám si letos zase vše: právničku, dřevorubce, kakao, třpytky i polibek při padání digitálního sněhu.
A jestli mě to udělá o trochu jednodušší?
Ano. Přesně jako lehká lobotomie. 🎄
