Článek
Vánoční úklid aneb každoroční iluze, že jsme selhali jako hospodyně
Vánoční úklid je starodávný rituál, který vznikl pravděpodobně tak, že si jedna prababička všimla prachu na poličce a celé rodině tvrdila, že „přece nemůže přijít Ježíšek do bordelu“. Od té doby se každý prosinec odehrává masová panika, která dělá z úplně normálních lidí hysterické uklízeče na plný úvazek.
Většina domácností během roku funguje normálně: utře se, zamete se, sem tam se něco ztratí a ještě častěji najde tam, kde to být nemělo. Ale v prosinci se najednou zrodí představa, že vše musí být sterilní jako operační sál. Včetně věcí, které nikdo neuvidí.
„Umyla jsi VÁNOČNÍ lišty?“
Ne, existují jen prosincové lišty, které se čistí, protože… tradice.
Samozřejmě nechybí ani typické věty:
„Letos to nebudu hrotit.“
Za dvě hodiny je dotyčná na žebříku, v ruce hadr, v očích šílenství, a stírá prach z horní části skříně, které se nikdo nedotkl od roku 2004.
A pak tu jsou děti a partneři.
„Prosím tě, nepomáhej.“
Není to vděčné, není to rychlé a není to bezpečné.
Ideální je, když všichni zmizí, aby nepřekáželi, a vrátí se až na fázi obdivování výsledku, jako by celý den makali s vámi.
Vánoční úklid je jednoduše tradice založená na iluzi, že dokonale uklizený byt znamená dokonale šťastné Vánoce.
Spoiler: neznamená.
Ale stejně to každý rok děláme znovu, protože pocit čistého stolu a vonící domácnosti dodává falešný, ale krásný pocit, že máme vše pod kontrolou. A minimálně jeden den to tak i vypadá.
