Článek
Ať si každý nakupuje, kde chce. Někdo chodí do místních krámů, někdo do vietnamských večerek, jiný do supermarketu. Ano, tam chodím já, protože jsou tam dobré ceny, akce, bohatý výběr a taky samoobslužné pokladny. Na ně chodím s malým, ale i velkým nákupem. Proč? Mám ráda své tempo, vše v poklidu, na pohodu.
Pojďte ke mně
Jsem v poslední uličce, u regálu s alkoholem. Dále už jsou jen pokladny. Pomalu se k nim ploužím, koukám při tom, jestli není nějaká láhev vína v akci, za dobrou cenu. A najednou křik snad přes celý obchod: „Pojďte ke mně,“ křičí pokladní u kasy. Rozhlédnu se, kouknu směrem, odkud ten řev vychází, a vidím, jak se paní naklání přes pás a volá opravdu na mě.
Ach jo, oddechnu si v duchu. Kouknu na ni znovu, už klidněji říká: „No, pojďte, mám tu volno.“ K tomu gestikuluje rukou. Vím, že k ní nejdu, nepůjdu, nechci. Ale ze slušnosti k ní udělám pár kroků, abych nemusela řvát přes celý obchod. A snažím se neutrálně, normálně říct: „Ne, děkuji, půjdu na samoobslužnou.“
Jako proč?
Myslela jsem, že je to vyřešeno. Ale pokladní trvala na svém. „Jako proč?“ odsekla mi. „Můžete to rovnat na pás,“ odsekla mi. No, musím říct, že takový velký pracovní zápal jsem tedy dlouho neviděla. A protože se nenechala odradit, tak jsem to nevydržela a řekla jí to od plic.
„Já to tady nebudu ve spěchu házet na pás – který byste si mimochodem mohla trochu utřít, je dost špinavý. Já mám ráda klidné tempo, ne běhat kolem pásu, házet to na něj, uklidit košík, potom honem k vám, rychle to odebírat, dávat do tašky, našít kartičku, zaplatit.“
Pokladní se zamračila, bylo vidět, jak je nespokojená. A tohle je další důvod: váš naštvaný, kyselý obličej, když něco nebudu stíhat a budu brzdit vaše tempo. Tohle pro ni byla očividně poslední kapka. Zamračila se, zakroutila hlavou a možná chtěla něco říct. Ale to už jsem odcházela pryč, bez jakéhokoliv kontaktu.
Tohle je pohoda
A pak jsem přišla k té samoobslužné. Všechno pomalu, v klidu, v pohodě. Bez stresu, svým tempem. A že někdo říká, že je tam jako bezplatný brigádník? Já se tak necítím, já to beru jako benefit, že na mě nikdo nespěchá a nikdo na mě naštvaně nekouká, ani mě nestresuje. A jak to máte vy?
