Článek
Racionální mozek je dokonalý tovární stroj na výmluvy. A ten zaházený sněhem je v tom úplný mistr. Když se dostanete do úzkých, dokáže vám s takovou lehkou chladnokrevností obhájit cokoliv.
Celá léta jsem sám sobě servíroval pohádku o obětavém živiteli. Věřil jsem, že dělám dvanáctky v práci, držím vysoké závazky, čelím stresu a večer foukám jen proto, abych to všechno uřídil. Namlouval jsem si, že je to můj „nutný ventil“, má anestezie, abych nepadl na hubu a mohl dál doručovat výsledky pro svou manželku a dcery. Bylo to neskutečně pohodlné. Měl jsem pocit, že vlastně přináším oběť na oltář rodinného štěstí.
Až teď, po více než měsíci čisté hlavy a ticha v léčebně, skončily všechny tyhle falešné masky. A pod nimi zůstala jen syrová, nepříjemná pravda.
Žádná oběť pro rodinu. Bylo to zkrátka sobectví.
Zatímco já jsem si přes týden kupoval pocit neporazitelnosti a po večerech vypínal hlavu chemií, moje žena držela doma celou domácnost sama. Sklízela mé propady, moji podrážděnost na dojezdech, moji myšlenkovou nepřítomnost a nakonec i moji paranoiu. Můj „ventil“ nebyl žádný hrdinský nástroj na přežití. Byla to má vědomá volba utéct před realitou a nechat veškerou tíhu a hlavně nejistotu ležet na ní.
Pojmenovat věci takhle natvrdo je nepříjemné. Drtí to ego a vyvolává výčitky. Ale v momentě, kdy jsem si to bez obalu přiznal, se stalo něco nečekaného: místo absolutního zmaru přišla obrovská vnitřní úleva.
Obhajovat neobhajitelné totiž stojí strašně moc energie. Udržovat mýtus o tom, že sypete pro dobro druhých, je vyčerpávající a falešná práce. Když s touhle lží konečně přestanete a přiznáte si: „Udělal jsem sobeckou věc a strašně moc tím ublížil,“ ten balast z vás vlastně spadne. Už nemusíte nic hrát. Nemusíte stavět žádné konstrukce sobě sama.
Výčitky tam samozřejmě jsou a ještě dlouho budou. A podle odborníků, se kterými jsem to konzultoval, je to tak v pořádku – ukazují totiž, že mi na mé žene a dětech pořád sakra záleží. Ale ten hlavní rozdíl je v tom, že mě ty výčitky netáhnou ke dnu. Jsou pro mě mementem. Důkazem, že pravda se sice těžko poslouchá, ale jedině na ní se dá postavit cokoliv nového, jiného a lepšího.
Už nechci své selhání balit do řečí o práci a odpovědnosti. Sníh taje a odkrývá věci takové, jaké doopravdy byly. A to je první krok k tomu, abych byl jednou zase chlap, na kterého se dá spolehnout.
MgrSn.
Zdroje:
JUNG, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Praha: Atlantis, 2001. ISBN 80-7108-212-0.
DOBŠINSKÝ, Jan. Závislost jako rodinné onemocnění. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1350-5.
Osobní autoanamnéza a zápisky z psychoterapie a terapeutického deníku.
