Článek
Když analytická mysl narazí na své hranice
Léta jsem žil v přesvědčení, že mám svůj život pevně pod kontrolou. Měl jsem plány, strategie, týmy a korporátní cíle. Všechno jsem rozebíral rozumem a věřil jsem, že jakýkoliv problém vyřeším ještě větším výkonovým nasazením. Víra pro mě v té době byla spíše pasivní vzpomínkou – něčím, co jsem sice formálně uznával, ale v praktickém shonu úplně zanedbával.
Až tady ve třetí léčbě, svlečený ze všech masek lídra a konfrontovaný s rozpadem manželství a ztrátou vnějších jistot, přišel zvláštní zlom.
Začal jsem znovu otevírat Bibli a přemýšlet nad texty, které jsem dříve přecházel bez povšimnutí. A najednou zjišťuji, že to, co mi dříve přišlo jako vzdálená teorie, dnes prožívám jako něco hluboce spojujícího. Jako pocit, že navzdory všem svým selháním a pádům někam patřím a nejsem na ten boj sám.
Pasáž, která proťala mé analytické brnění
Při četbě Písma mě nejvíce zasáhla pasáž z knihy Přísloví, která se trefuje přesně do nervu každého vysoce funkčního závislého nebo manažera:
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Na všech svých cestách ho poznávej, on sám napřímí tvé stezky.“ — Přísloví 3, 5–6
Pro člověka, který postavil celou svou kariéru i identitu na tom, že „všechno vymyslí a uřídí sám“, je tohle přímo revoluční myšlenka. Moje „rozumnost“ a analytická intelektualizace mě totiž dovedly až k těžkým psychózám, kolapsům a na detox pod kožené kurty.
Přijmout, že nemám odpověď na všechno a že nemusím nést váhu celého světa na vlastních ramenech, nepřináší prohru. Přináší to obrovskou úlevu.
Od „Human Doing“ k nepodmíněnému přijetí
Jako Manažer Sníh jsem stavěl celou svou hodnotu výhradně na podaném výkonu. Byl jsem klasický „Human Doing“ – věřil jsem podvědomé rovnici, že hodnotu mám jen tehdy, když doručuji výsledky, vydělávám peníze a zvládám krizové situace. Jenže svět výkonu je neúprosný: jakmile vysadíte nebo selžete, vaše hodnota klesne na nulu.
Duchovní rozměr a biblické pasáže fungují na úplně opačném principu. Nabízejí koncept nepodmíněného přijetí a milosti. Učí nás, že naši hodnotu si nemusíme odpracovat ani vybojovat. Víra nabízí bezpečný prostor, kde člověk může být jednoduše obyčejným, zranitelným člověkem („Human Being“).
Osvěta: Duchovní základ svépomocných skupin AA / NA
Návrat k víře v procesu zotavování není žádným ojedinělým výkyvem. Naopak – duchovní rozměr je přímým základem nejúspěšnějšího svépomocného hnutí v historii adiktologie: Anonymních Alkoholiků (AA) a Anonymních Narkomanů (NA).
Když v roce 1935 zakladatelé AA (Bill W. a Dr. Bob) formulovali Program 12 kroků, postavili ho právě na duchovní zkušenosti a odevzdání kontroly. První tři kroky tvoří samotné jádro úzdravy:
- Krok 1 (Přiznání bezmoci): Přiznali jsme svou bezmoc nad závislostí a že se naše životy staly neovladatelnými.
- Krok 2 (Víra v přesah): Dospěli jsme k přesvědčení, že síla větší než my může obnovit naše duševní zdraví.
- Krok 3 (Odevzdání): Rozhodli jsme se předat svou vůli a svůj život do péče Boha, jak mu sami rozumíme.
Proč tento koncept funguje i pro skeptiky a analytiky?
- Bůh, jak mu sami rozumíme: AA/NA skupiny nejsou náboženskou organizací ani dogmatickou církví. Termín Vyšší Moc (Higher Power) dává každému svobodu definovat si přesah po svém. Pro někoho je to Bůh, pro jiného samotná skromnost komunity, příroda nebo vesmírný řád.
- Rozbití egocentrismu: Závislost je v adiktologii definována jako nemoc egocentrismu a izolace. Přijetí Vyšší Moci rozbíjí iluzi, že závislý je „středem vesmíru“, a učí ho pokoře.
- Síla sdíleného společenství: Pocit, že „někam patřím“, o kterém v léčebně přemýšlím, pramení právě z komunitního ducha AA/NA. Člověk přestává být osamělým bojovníkem a stává se součástí sítě lidí, kteří sdílejí stejnou zranitelnost i naději.
Závěr: Smysl v eudaimonii a nová kotva
Zatímco závislost byla neustálým honem za krátkodobým dopaminem a hédonickou anestezií, uzdravení vyžaduje přechod k eudaimonickému štěstí – tedy k hledání trvalého smyslu, pravdivosti a vnitřního řádu.
Návrat k víře pro mě není útěkem od reality ani popřením rozumu. Je to naopak jeho doplnění tam, kde logika selhává. Je to nalezení kotvy v tichu ranních služeb, kde už nemusím hrát žádné manažerské divadlo a kde učím své srdce věřit, že i po tom největším pádu existuje šance na odpuštění a nový začátek.
-MgrSn.
PS: Přemýšlím i nad určitou formou zapojení pasáží z Bible, ve formě afinitních citátů, i do mého digitálního asistenta pro doléčování.
Zdroje
ANONYMNÍ ALKOHOLICI. Anonymní alkoholici: Příběh o tom, jak se mnoha tisícům mužů a žen podařilo uzdravit se z alkoholismu. 4. vyd. New York: Alcoholics Anonymous World Services, 2003. ISBN 1-893007-17-0.
JUNG, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Praha: Atlantis, 2001. ISBN 80-7108-212-0.
ROHR, Richard. Pád vzhůru: Duchovní cesta pro druhou polovinu života. Praha: Vyšehrad, 2019. ISBN 978-80-7601-182-3.
NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 5. vyd. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1356-7.
Související kapitoly z blogu Manažera Sněha
Díl 18: Tři hloubky – Od povrchních pouček až na samotné dno vlastní sebehodnoty – O přechodu od analytického brnění k hlubokému prožívání sebehodnoty.
Díl 25: Když sníh taje pod Jungovým zrcadlem – Přijetí zranitelnosti a opuštění potřeby neustále podávat výkon.
Díl 31: Nutkavý neklid a pokušení utéct dopředu – O tom, jak analytická mysl hledá úniky do nových projektů a jak najít klid v přítomnosti.
