Článek
Proč trvalo, než vyšel tento článek
Možná jste si všimli, že mezi minulým dílem a tímto vznikla delší pauza. Nebyla způsobena ztrátou kázánství ani nedostatkem témat. Důvod byl mnohem hlubší a bolestivější: musel jsem v sobě zpracovat, prodýchat a strávit materiál, který mi předala moje budoucí bývalá manželka.
Číst o vlastním sešupu skrze adiktologické poučky nebo vzpomínky z léčby je jedna věc. Číst syrová slova ženy, která se mnou chtěla prožít život, vychovávala našeho syna a sledovala mé proměny v paranoidní monstrum, je zkušenost úplně jiná. Závislost totiž nikdy není sólo závod jednoho člověka. Je to požár, který spaluje celý rodinný systém.
Předávám jí slovo v plném rozsahu. Zde je první část pohledu z druhé strany postele.
Alenka v říši divů: Když závislost zaklope na dveře nepolíbené rodiny
„Mateřství je něco jako závislost, jen s tím rozdílem, že je to něco přirozeného. Byl to můj sen a přání konečně už v pokročilém věku mít dítě. Manažer Sníh byl a je velmi empatický, nemusela jsem nic říkat a věděl, co bych chtěla a potřebovala. Já jako člověk, co miluje volnost – ale samozřejmě v tom smyslu s veškerými hranicemi, co se manželství týká a s povinnostmi k dítěti – jsem nechávala volnost i jemu. Jako člověk, co několik let nepije, nekouří a nikdy nevyzkoušel žádné drogy a neměl ani potřebu je vyzkoušet, jsem u něj neměla žádné podezření. Akce a párty jsem brala jako součást jeho práce. Že potřebuje odpočívat o víkendu v posteli, jsem ze začátku brala tak, že je to v pohodě.“
První trhliny v této idyle se objevily ve chvíli, kdy jsem se začal vracet domů až po třech dnech bezesných tahů.
„Pro mě to bylo něco nepředstavitelného – jak to může vydržet bez spánku a co se jako řeší v noci za byznys? Bylo mi vysvětleno, že kokain je ten společník. Že je to vlastně v pohodě, jedná se přece o společenskou drogu a je to jen stimulant. Má to všechno pod kontrolou. Jenže pak mi z těch tahů začal vyvolávat a ptát se na věci, které nedávaly žádnou logiku a hlavně mi k němu mentálně ani povahově vůbec neseděly.“
Postupně přicházelo hluboké osobní zklamání. Když byl syn na hlídání u babičky a v kalendáři se otevřel vzácný prostor pro nás dva, byl jsem buď pryč, nebo bylo cokoliv jiného přednější. Moje budoucí bývalá manželka začala vnímat, že od ní utíkám.
„Závislost a věci kolem ní jsem nikdy nezažila a stále si nepřipouštěla, že by se naší rodiny mohly týkat. Pořád jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Vůbec jsem netušila, jak se to řeší a kde vyhledat pomoc.“
Komentář Sněha: Racionální mozek manažera je dokonalý stroj na výmluvy. Sám sobě jsem servíroval pohádku o obětavém živiteli, zatímco moje budoucí bývalá manželka stála před jevištěm, kterému nerozuměla. Kokain jsem představoval sobě i jí jako „společenský stimulant“, ale ve skutečnosti to byl začátek masivní chemické izolace.
Paralyzující strach, šílené Vánoce a útěk před psychózou
Zmatenost se u ní rychle proměnila v chronický tělesný stres a fyzické chřadnutí.
„Co mě začalo paralyzovat, byl neskutečný strach a stres. Takový ten stav, kdy vás bolí břicho, začínáte blbě spát, nejíte a v čemkoliv se odbýváte. Začala jsem se uzavírat sama do sebe, nechce se vám to nikomu sdělit ani se svěřit. To jediný, co vás drží, je vaše dítě, které je na vás závislé, za nic nemůže a nechcete ho přece připravit o dětství. Vždycky, když odcházel na nějakou schůzku, mi sliboval, že je to v pohodě, že nic nebude a má to pod kontrolou. Komunikaci ohledně chodu domácnosti nebo Vánoc vůbec nevnímal. Já tomu nechávala volný prostor, ale vnitřně jsem chtěla utéct.“
Katastrofa vyvrcholila těsně před Štědrým dnem. Ze služební schůzky se stal několikadenní maraton na hotelovém pokoji.
„Vyzvedávala jsem dítě ze školky, když mi zavolal. Řekl mi, že si ho najde, že ho zabije a že ví, že ho podvádím. On několik dní pryč, na mě zůstala realita všedních dní a já si říkala, že se snad pomátl. Na co jediné nemám myšlenky, je nějaký chlap. To jsem ještě netušila, co to ta toxická psychóza vlastně je. V ten moment mě polil strach, čeho vlastně je schopný, zda je schopný i ublížit a jak se v tomhle stavu dají trávit Vánoce? Úplně vyčerpaná jsem volala své matce, že mám strach o sebe i o dítě. Řekla mi: sedni do auta a přijeď. Po příjezdu k rodičům padla obrovská úleva a moje úleva se okamžitě odrazila na dítěti, které začalo být zase v pohodě.“
První léčba a tělesný kolaps partnerky
Po tomto vánočním kolapsu padlo mé rozhodnutí: 6. ledna nastupuji do první léčby.
„Říkala jsem si, že je to super, že má ještě sebereflexi a ví, že to, co dělá, není v pořádku. To, zda se vyléčí, jsem v ten moment neřešila, první krok byl udělán. Jenže po jeho odjezdu se moje tělo totálně rozsypalo a ulehla jsem na 14 dní do postele. Naštěstí moje dítě mi dalo klid a cítilo, že se potřebuji vyležet, abych mohla fungovat dál. Všechno jsem poklidila, jen jeho pracovnu jsem uklízet neměla – v rámci terapie si ji měl uklidit sám.“
Návrat z první léčby však nepřinesl očekávanou úlevu, ale okamžité napětí.
„Návrat byl trochu očistec. Byli jsme všichni nervózní, nevěděla jsem, kdo vlastně přijde domů. Bylo na něm vidět, že domov mu způsobuje flashbacky a necítí se tam bezpečně. Když viděl tu neuklizenou pracovnu, hned ji zavřel a vyčítal mi, proč není uklizená. Když jsem se začala vracet k určitým situacím, začal být zlý a tvrdil mi, že to nemůžu dělat se vracet do minulosti. Že on si to zpracoval na terapii a já si to musím zpracovat sama s terapeutem. Začala jsem mít pocit, že jsme každý na jiné lodi.“
Komentář Sněha: Zde se ukázala má obrovská nezralost. Vrátil jsem se z první léčby s iluzí, že mám „splněno“. Chtěl jsem po své manželce, aby okamžitě smazala minulost, zatímco její tělo po měsících teroru teprve začínalo kolabovat. Terapie závislosti není jen o vyčištění těla závislého, ale o dlouhém hojení traumat celého rodinného systému.
Je až neskutečné, co dokázala moje paní vydržet. Vděčím ji za podporu, oporu, lásku a i za to rozhodnutí se rozvést. Nikdy si to neodpustím, ale život musí jít dál a já se po mojí léčbě budu maximálně snažit jí pomoci. Je to to nejmenší, co mohu udělat.
- MgrSn.
Zdroje
DOBŠINSKÝ, Jan. Závislost jako rodinné onemocnění. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1350-5.
HAFNER, Robert J. Marriage and Mental Illness: A Sex-Roles Perspective. New York: Guilford Press, 1986. ISBN 978-0898626810.
CURRAN, Christine a kol. Cocaine-induced psychosis: a review of pathophysiology and clinical features. Neuropsychopharmacology. 2004, roč. 29, č. 5, s. 833–841.
