Článek
Když se člověk poprvé dostane do ústavní adiktologické péče, většinou má v hlavě naivní představu: „Pochopím, v čem je problém, dostanu návod, podepíšu papíry a jedu dál.“ V korporátním světě jsme zvyklí na rychlá řešení, víkendové teambuildingy a pětikrokové krizové plány. Jenže závislost není projekt v Excelu.
Teprve dnes, s odstupem času, vidím, jak dětsky naivní jsem byl a jak dlouhou a bolestivou cestou jsem musel projít. Moje rekonvalescence není přímka. Je to spirála o třech různých pobytech v léčebných zařízeních – a každý z nich mě pustil jen tak hluboko, jak hluboko jsem byl ochotný nahlédnout do své vlastní temnoty.
1. První léčba (3 týdny): Rychlokurz traumat a plytký krizový plán
Má první léčba byla krátká. Trvala pouhé tři týdny a já z ní odcházel s pocitem, že mám splněno. Žil jsem v přesvědčení, že zvládnutí závislosti je čistě o „odhalení a zpracování dřívějších traumat“ z dětství, dospívání a pracovních i osobních křivd. Některé věci jsem si tam sice zmapoval a odnesl si formální krizový plán na zvládání cravingu – pár pouček o tom, co dělat, když přijde chuť na látku (zavolat příteli, změnit prostředí, zhluboka se nadechnout, dát si čokoládu jako náplast na okamžité dodání dopaminu).
Bylo to extrémně plytké. Byla to jen náplast na otevřenou zlomeninu. Myslel jsem si, že když rozumím příčině v minulosti, mám vyhráno. Nechápal jsem, že vědět, kde trauma vzniklo, nestačí, pokud nemáte nástroje na zvládání přítomnosti.
2. Druhá léčba: Osvojení tělesných technik a práce s emocemi (4 týdny)
Při druhém pobytu už šla iluze o rychlém vyřešení stranou. Tady jsem poprvé pochopil, že závislost je v přítomném okamžiku především poruchou regulace emocí. Že chemie pro mě nebyla jen vzpomínkou na minulost, ale okamžitým tlumícím ventilem na úzkost, hněv, přetížení nebo samotu, které jsem nedokázal udýchat.
Ve druhé léčbě jsem dostal do ruky konkrétní, funkční techniky zaměřené na tělo a nervový systém:
- Práce s dechem a dechová cvičení: Práce s bráničním dýcháním pro zklidnění sympatika.
- Chladová terapie (studená sprcha, ledová voda): Okamžitý fyzický reset dopaminového a adrenalinového výkyvu.
- Fyzický výboj (běh a sport): Vyplavení nahromaděného stresového kortizolu skrze pohyb.
Tyto techniky fungovaly skvěle. Pomohly mi zvládat akutní stavy, ale jen na chvíli. Stále to byl jen trénink na povrchu – nástroje, jak neuklouznout, když přijde bouře. Pořád mi chyběla odpověď na to, proč ty bouře v mé hlavě vůbec vznikají a jak jim předcházet.
3. Třetí léčba: Sestup do hlubiny, hranice a samota (zatím plánovaná na 3-4 měsíce)
Teprve teď, během své třetí léčby, jsem se dokázal dostat na samé dno své osobnostní struktury. Přestal jsem se schovávat za techniky a krizové plány a pojmenoval jsem to, co pod tím vším celé roky hnisalo:
- Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: Objevil jsem, že jádro mého problému neleží v chemii ani v práci, ale v hlubokém přesvědčení, že sám o sobě nemám žádnou cenu.
- Neschopnost určit si hranice: Pochopil jsem, jak má potřeba vyhovět všem (People Pleasing) pramenila ze strachu z odmítnutí a dovedla mě k neúnosnému přetížení.
- Děs ze samoty: Přiznal jsem si, že absolutně neumím být sám se sebou v tichu a bez masek – a že právě prázdný prostor byl mým největším spouštěčem.
Toto jsou zatím mé poznatky, ale je možné a pravděpodobné, že tam toho nakonec bude ještě víc.
Osvěta: Fáze terapie závislostí a KBT hloubka
V adiktologii a kognitivně-behaviorální terapii (KBT) se ukazuje, že léčba závislosti je odstupňovaný proces, který nelze přeskočit:
- Symptomatická fáze (Krizový plán): Zvládnutí akutního bažení (cravingu) a vytvoření základních bezpečnostních pojistek.
- Behaviorální a tělesná fáze (Předcházení zkratům): Osvojení si technik práce s tělem (dech, chlad, cvičení, DBT techniky TIPP), které dokážou zastavit emociální únos v mozku.
- Kognitivní a osobnostní přestavba (Práce s jádrovými přesvědčeními): Identifikace tzv. Core Beliefs (jádrových přesvědčení o sobě, např. „nejsem dost dobrý“) a práce s osobními hranicemi. Bez této třetí fáze zůstává člověk v trvalém riziku relapsu, protože spouštěcí mechanizmus uvnitř jeho osobnosti zůstává nedotčen.
Co přijde příště: Ještě divočejší jízda, druhé vyhoření a policejní zásah
Abych se ale dostal až do této třetí, nejhlubší fáze léčby, musel jsem nejdříve narazit na úplné dno.
Mezi těmito léčebnými pobyty totiž nenastal zázračný klid. V příštích dílech se v příběhu vrátíme zpět v čase – do mezidobí, kdy jsem si po první a druhé léčbě myslel, že mám vše pod kontrolou. Přišlo druhé, svým způsobem brutálnější vyhoření, návrat do korporátního kolotoče a ještě divočejší, nekontrolované užívání, které nakonec nezastavily mé vlastní hranice ani domluvy rodiny.
Zakončil ho až kompletní finanční kolaps a zásah policie přímo u mě doma.
MgrSn.
PS: Lajkujte, sdílejte. Nebo klikněte sledovat v horní části článku, aby Vám nic neuteklo. Můžete mi i napsat na manazersnih@seznam.cz
Následující díl: Manažer Sníh: Spadl z ředitelského křesla a odehnal rodinu →
Zdroje:
KALINA, Kamil a kol. Terapeutická komunita pro závislé: vznik, vývoj a perspektivy. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2443-0.
BECK, Judith S. Cognitive Behavior Therapy: Basics and Beyond. 2. vyd. New York: Guilford Press, 2011. ISBN 978-1609185015.
